Za klenoty Luang Prabang

O silnici z Bokeo do Luang Namtha se říká, že je ta lepší z Laosu. Cesta z Luang Namtha do Luang Prabang teda musí být ta nejhorší. Místy vyskakujeme ze sedadla tak vysoko, že kdybychom nebyli připoutaní, skončili bychom hlavou ve stropě. Ale ty okolní scenérie stojí za pohled!

Centrum Luang Prabang leží na malém poloostrově, který vytvořil soutok Mekongu a menší řeky Nam Khan. Přicházíme právě na západ Slunce. Přes hradbu mraků toho sice moc vidět není, ale obzor se hezky zbarví do růžova a všechno se tak nějak zklidní. Řeku křižují lodě, převážející lidi i auta a na březích se bary a restaurace chystají na večerní přílivy turistů.

Už 24 let patří Luang Prabang na seznam světového dědictví UNESCO. V JV Asii je jen málo měst, které by mohly soutěžit s takovýmto místem, které nabízí mix dobrého jídla, ojedinělé koloniální architektury a tradičních buddhistických chrámů. I když Laos nemá přístup k moři, množství palem navozuje nádech exotiky.

Skvělým způsobem jak prozkoumat město je kolo, které půjčíte na každém rohu. Centrum je ale poměrně malé, takže ho pohodlně zvládáme projít i pěšky. Vliv Francie je tady nepřehlédnutelný. Okrem francouzských nápisů na většině budov nemůžeme přehlédnout množství kaváren a pekáren, nabízející tradiční evropské pečivo. Jsme asi na nejlepším místě v Asii, kde zajít na čerstvý croissant.

french architecture — *Vlivy Francouzské koloniální architektury*

V místě, kde se Nam Khan vlévá do Mekongu voda nabírá dvou různých barev. Jak tak pozorujeme ten přírodní úkaz, osloví nás mladý laosan. „Promiňte, mohli byste mi vysvětlit, co znamená HESITATE?“ ptá se, a ukazuje na slovíčko z učebnice angličtiny. Tak se dozvíme, že onen klučina si říká Jake (jeho právé jméno jsme dávno zapomněli) studuje medicínu ve Vientiane a do Luang Prabang přijel na prázdniny procvičovat si angličtinu s turisty. Na to, že se učí teprve rok, mluví hodně obstojně. Na dotaz proč se rozhodl zrovna pro medicínu odpovídá: „Když jsem byl malý, ptal jsem se táty, co mám jít studovat, abych měl jednou hodně peněz. Ale v Laosu zůstat nechci. Tady jsou platy hrozně nízké.“ Stejně jako předtím u našeho průvodce Khaa jde vidět, že laosané jsou hodně orientovaní na to vydělat co nejvíce peněz.

Jestli by měl návštěvník Luang Prabang vidět jen jediný chrám, určitě by to měl být Wat Xieng Thong. Modrozelené sklíčka způsobují, že se chrám tajuplně blýská ve slunci. Laoské chrámy se co do architekruty dost podobají těm thajským, výzdoba je ale daleko střídmější.

Nebe je dnes pro změnu bez mraků. Takové horko jsme za poslední měsíc ještě nezažili. Běžíme se schovat do stínu dalšího chrámu Haw Pha Bang, který údajně také ukrývá Buddhovu relikvii. Tak by mě zajímalo, jestli se na všech těch místech, které se pyšní tím, že uchovávají část Buddhových ostatků, nějaká z nich opravdu nachází.

Za 30000 kipů navštívíme chrám i bývalý Královský palác, ze kterého je dnes muzeum. Mimo klasické dochovalosti, které můžeme v muzeu čekat jako je králova postel, královský oděv, královská koruna, zbraně a kolekce čínského porcelánu se toto muzeum pyšní i kolekcí královských aut! Jde hlavně o americké bouráky robustních rozměrů.
Pro přesuny na kratší vzdálenosti panovník využíval nosítek, které vyžadovaly sílu 16ti mužů.

temple — *Haw Pha Bang, uchovávající Buddhovu relikvii*

Víte jakou další skvělou věc Francouzi do Laosu ještě přinesli? Bagety! Voňavé, křupavé bagety, ze kterých vám v každém druhém stánku za 10000 kipů (26 Kč) připraví vyborný sendvič podle vašich představ. Po všech těch nudlích a rýži je to vítaná změna. Laďa si dává s avokádem, o kterém básní už od Mandalay, já volím sýrovou klasiku. A jako zákusek dáváme teňoučkou crepes s nutelou a burákovým máslem. Bon apetit!

Kuang si Falls
Asi 30 km na jih od Luang Prabang leží oblast kaskádových jezírek, které jsou v Laosu unikátní. Půjčujeme tedy skútr abychom se na tu nádheru mohli podívat zblízka. Přes kopce a občasných pár kapek jsme za hodinu tam.

O celý komplex vodopádů je ze strany místních dobře postaráno, proto je vstupní poplatek 20000 kipů (cca 52 Kč) více než oprávněný. Než se dostaneme k samotným vodopádům, procházíme lesem velmi podobným tomu v Luang Namtha. Některé stromy se zvláštními točitými kmeny vypadají, že už toho hodně pamatují. Okolní les alespoň částečně supluje dnes již nenavratitelný domov asijským černým medvědům, známým také jako „moon bears“. V současnosti okolo 23 méďů zachráněných z rukou pytláků a špatných životních podmínek obývá zdejší útulek.

Jen pár kroků od medvědího azylu nacházíme nejnižší úroveň vodopádu a nestačíme žasnout. V období sucha jezírka díky příměsi vápníku nabydou sytou azurovou barvu. Báli jsme se, že v tuhle roční dobu budou bazénky připomínat spíše bahenní lázně, ale nic takového. Voda má do barvy nebe sice daleko, ale pořád si nechává tmavě tyrkysový odstín. Je 9 ráno a kolem se potuluje jen pár kolemjdoucích, kteří zase rychle zmizí za zeleným houštím. Ideální čas na focení. Vodopád začíná v mělkých bazéncích na konci strmého kopce a tvoří tři kaskádové úrovně.

Až na vrchol vedou po obou stranách vodopádu stezky. Ta zleva je kamenná, viditelně udržovaná, ta napravo je spíše jen lesní pěšina, částečně narušená sezónními dešti. Přejdeme bambusovou lávku a volíme dobrodružnější cestu napravo, která se nám za naše rozhodnutí brzy začne mstít. Je s podivem, že bahenní nadílku schytaly jenom naše boty. Procházíme druhou, neméně dechberoucí úrovní, než se dostaneme k hlavnímu vodopádu. Masy vody tady letí 60 metrů volným pádem, než se s hlukem roztříští o hladinu modravé laguny.

kuang si falls — *Kuang Si Falls jsou v období dešťů v plné kráse*

Podle legendy kdysi jeden starý moudrý muž objevil proud z řeky Nam Si když kopal hluboko do země. Nádherný zlatý jelen se potom usadil pod skalou, která vyčnívala zpoza vodopádu. Zvuk padající vody tehdy údajně vytvořil ozvěnu, která k vodopádu přivolala lidi až z Číny. Kuang znamená jelen, Si potom kopat. Onu velkou skálu už ale nezahlédneme. Roku 2001 se po malém zemětřesení zřítila.

Až na vrchol nejvyššího vodopádu vede strmý stoupák. Odměnou pak jsou další malé bazénky a laguna s houpačkou. Než dorazíme na místo, je tady už hodně rušno. Davy čínských turistů se začnou valit z obou stran, je nejvyšší čas dát se na ústup. Sejdeme zpět na začátek (nebo spíš konec vodopádu?) a jdeme si užít vysněné koupačky. Voda je tady v polovině srpna pěkně studená, člověk se musí pořád hýbat aby neztuhnul! Na nohou cítíme občasné štípance. Všude se míhají hejna malých rybek, které nám zadarmo dělají pedikúru.

Do města se vracíme pár hodin před setměním. Ještě nám zbývá zdolat posvátnou Phou Si hill neboli „svatou horu“. Na kopec je možno vystoupat ze dvou stran, ani na jedné se ale nevyhneme placení vstupu 20000 kipů.

Je to docela krpál, ale když těch 355 schodů zvládnou mniši v sandálech, my musíme taky! 360 stupňový rozhled nám odhaluje výhled na Luang Prabang, Mekong, Nam Ha river i okolní zalesněné kopce. Máme štěstí, počasí dneska docela ujde. Ze vzdálenějšího kopce na východ od města září zlatavá Wat Phra Phome Phao Santi Chedi (ano, to je celý název). Menší Buddhistické chrámy a svatyně krášlí i cestu na horu. Jedna zlatá pagoda – That Chomsi kraluje i Phou Si Hill. Už předtím jsme ji zdálky několikrát zahlédli. Viditelná je z většiny města.

V celém Luang Prabang bychom asi nenašli lepší spot na pozorování západu slunce. Do samotného západu sice zbývá ještě dobrá hodina, ale už teď se vrchol začíná zaplňovat turisty, kteří dostali stejný nápad. Daří se nám zabrat jednoznačně nejlepší místo vedle postaršího pána, který tady byl první a nejspíš doufal v trochu klidu a soukromí.