Mui Ne – v poušti

Chystáme se na asi nejdelší přejezd autobusem na tomhle výletu. Z Hoi Anu jedem přes polovinu Vietnamu až na jih do města Mui Ne.V 6 večer opouštíme Hoi An a začíná 13ti hodinová cesta do Nha Trang, kde musíme přestoupit na jiný autobus, co nás hodí až do Mui Ne. Zvažovali jsme pár dní pobýt i v Nha Trang, ale nakonec jsme ho z našich plánů vypustili. Jde o ryze přímořské letovisko, oblíbené hlavně mezi našimi slovanskými bratranci z východu.

Do Nha Trang přijíždíme ráno kolem půl 5 a máme 2 a půl hodiny čas, než pojede náš spoj do Mui Ne. Co ale chcete v tenhle čas uprostřed velkého města, kde jste v životě nebyli, dělat? Nakonec se neplánovaně ocitneme na hlavní pláži, která je takhle časně ještě prázdná. Všude tma a jen v dáli na obzuru svítí světla z lodí a nedalekého ostrovu. Brzy se ale začnou objevovat první lidé, co si přivstali, aby se mohli před prací vykoupat. Do pár minut se začne rozednívat a my vidíme bezkonkurenčně nejkrásnější východ Slunce za poslední… no, hodně dlouhou dobu.

Ještě by to chtělo splašit nějakou snídani, ale tohle město je nechutně předražené a plné nápisů v azbuce. Tradičně nás zachraňuje stánek s Banh Mi – bagetami za 20 Korun. K tomu nějaké ovoce a můžeme vyrazit na poslední štaci. Ještě kávička kdyby tak byla…

Únava je silnější a celou cestu do Mui Ne tak prospím. Mui Ne vždy bylo společně s Phat Tiet ryze rybářskou vesnicí asi 200 Km od Ho Chi Minhova měst, ale rychle se stalo populárními turistickými destinacemi. Pobřeží se bleskově zastavělo hotelovými resorty a rybáři se tak dnes o kilometry dlouhých pláží musí dělit s hordami turistů. I když zatím to vypadá, že počet hotelů vysoce přesahuje počet návštěvníků. Na hlavní ulici není ani noha a spoustu restaurací působí, že už před pár lety zkrachovalo. Kde jsou všichni? Možná se schovávají před blížící se bouří. Příboj je dneska tak silný, že o nějakém koupání nemůže být řeč.

Proč jsme se ale do Mui Ne vydali v první řadě…? Hlavně proto, že zdejší krajina se zásadně odlišuje od zbytku Vietnamu a vlastně od celé JV Asie obecně. Kdo by totiž čekal na jihu Vietnamu písečné duny?! Vždyť nejbližší poušť je několik desítek tisíc kilometrů vzdálená Gobi na severu Číny.

A pozor, nejedná se o nějakou malou kupu písku, ale o celou oblast několika velkých měst, rozkládajícíh se na písečném podloží. Když na skútrů přejíždíme podél pobřeží, přijdu si jako někde v Jižní Africe.

První z neuvěřitelných míst, které navštívíme je Fairy Stream (ve volném překladu Pohádkový, nebo snad Vílí potok). Z Ham Tien’s Dinh Mountain teče mělká říčka, která se díky písčitému dnu dá na boso pohodlně projít pěšky. Přidejte k tomu působivé pískovcové útvary v odstínech červené, bílé a oranžové a máte perfektní turistickou atrakci. Je to tu skoro jako někde v Grand Canyonu. Hory poskytují stín a potok zároveň dostatek vláhy, takže celá stezka je hojně obrostlá stromy i květinami. Vodu máme většinou po kotníky, v nejhlubších místech, výjimečně vystoupá až po kolena. Kdo by chtěl, může se vyšplhat až na vrcholky skal a celou tu podívanou pozorovat shora. Nás to při teplotě 35 stupňů ani nenapadlo.

Celá stezka má asi 2 kilometry než skončí malým vodopádem. Vstup je 15.000 Dongů na osobu.

Skútrem pokračujeme asi o 30 km dál k White dunes. Silnice je nová a hezká, ale boční vítr je tak silný, že máme problém udržet se na cestě. Konečně projíždíme okolo jezera Bau Trang. Za zaparkování necháme 10.000 Dongů a za vstup každý dalších 15.000. Je libo projet se dunami na čtyřkolce, nebo si snad osedlat ochočeného pštrosa? Všechno vám tady zařídí. Vidět bělostné tuny bílého písku, vypínající se nad modravým jezerem, porostlým lotosy je ale dost velký zážitek sám o sobě. Roste tady i malý piniový les, poskytující potřebný úkryt před žhavým Sluncem.

Projíždíme kolem sochy Buddhy a honosného chrámu, který ale nikdo kromě nás neobdivuje. Tady jsme hodně mimo civilizaci. Kam se podíváme, všude jen plantáže kaktusů, nesoucí dračí ovoce. Kolem prašných cest stojí jen pár cihlových domků s oprýskanou omítkou modré a růžové barvy. Copak jsme někde v Mexiku?!

O něco menší, ale o nic méně působivé jsou Red Dunes, vzdálené jen 3 km na sever od Mui Ne. Za 20.000 dongů si můžeme půjčit plastovou rohožku na sjíždění cihlově červených dun. Je to takové sáňkování na písku. Většina lidí sem chodí na východ nebo západ Slunce, takže uprostřed dne to tu máme téměř jen pro sebe.

K dokonalosti dnešního dne už chybí jen koupačka v moři. Ale jak sami zjišťujeme, najít tady vhodnou pláž není zrovna jednoduché. I když technicky vzato by všechny pláže měly být státní a tudíž přístupné komukoliv, vedení resortů návštěvníky rádo drží v přesvědčení, že úseky pláže patří jim a tak je mohou využívat jen hoteloví hosté. Občas se jde s vedením domluvit tak, že pokud se najíte v jejich restauraci nebo si třeba jen objednáte pití, přístup vám umožní. Ale kdo ví, jak to tady chodí. Na jiných plážích zase kvůli vysokým vlnám vyvěšují červené vlajky a další mají vstup do moře moc prudký a skalnatý.

Nejbližší možnou cestou sjíždíme k rybářské vesnici na pobřeží, ale pohled na obrovské hromady plastů a všudy přítomný puch zkažené rybiny v nás nechávají rozporuplné pocity. Tahle pláž by měla být chloubou Mui Ne, zatím ale spíš působí jako místní skládka. Možná jsme jen měli smůlu nebo jsme prostě špatně hledali. Z našeho pohledu jsou ale ve Vietnamu lepší místa, pokud je odpočinek na pláži to co hledáte. Kvůli písečným dunám, ale stojí za to se sem zastavit na den až dva. Holce co žila 3 roky v poušti v tomhle můžete věřit. 😉

15. 9. 2019, Chau Doc