Koh Phangan a Koh Tao

Z Krabi se přesouváme dále na východní pobřeží k Thajskému zálivu. Tady se nachází trojice mezi turisty dobře známých a oblíbených ostrovů Koh Samui, Koh Pangan a Koh Tao. Nemáme čas a vlastně ani potřebu navštívit je všechny, a tak se rozhodneme vynechat Koh Samui – největší a tím pádem i nejturističtější ze všech ostrovů.

Cesta z Krabi do přístavního města Surat Thani nám zabere asi 4 hodiny. Koh Pangan je odtud vzdálený další 2 hodiny jízdy lodí. Naše ferry sice vypadá, jako by se měla každou chvíli potopit, ale na výběr nemáme a tak trošku nedůvěřivě nastupujeme na palubu stařičké kocábky. Na nejnižším patře je dost místa pro převoz aut. My pasažéři se můžeme usadit na horní palubě, kde máme otevřený výhled na celé širé moře.

Vyplouváme! Podle hustého černého dýmu, který se za námi táhne na kilometry daleko to vypadá, že tahle loď jezdí snad na černé uhlí. Vyjížďka je to ale parádní. Jasně vidíme celé pobřeží, které se od nás pomalu vzdaluje. Začne se stmívat a obloha se pomalu změní do červena. Vydrží tak ale jen do chvíle, než se nad námi roztáhnou temná mračna. Během pár minut začnou mraky metat hromy a blesky. Vážně se divím, že jsme dopluli celí.

Koh Pangan je velký asi jako průměrné české město. Jeho střed pokrývají zalesněné kopce, osídlené je hlavně pobřeží, především to na jihu ostrova. Právě tady najdeme většinu levnějších ubytování, i to naše. Musíme si k němu akorát 3 km dojít pěšky. (No, nemusíme. Taxikářů je tady habaděj, ale za těch 200 bátů si radši dáme pivo.)

Následujícího dne se budíme celí natěšení z objevování nového místa. Počasí nám ale zase jednou překope celý plán. Paradoxní je, že u západního pobřeží, odkud jsme právě přijeli mělo pršet daleko víc, než tady na východě, kde rainy season končí dříve. A co chcete dělat na tropickém ostrově, když prší? Bary jsou tady drahé ale věřte nevěřte, na tomhle titěrném kousku země někde uprostřed moře mají Makro! Kupujeme si tedy krabici nejlevnějšího, přesto francouzského růžového vína a o zábavu je postaráno. Program tedy odkládáme na další den.

Po dlouhé době zase půjčujeme hned na dva dny skútr a jedeme do samého středu ostrova. Jako na správném tropickém ostrově tady najdeme spoustu vodopádů, mimo jiné ty v národním parku Than Sadet. Srážek bylo nicméně za posledních pár dní tak málo, že se z vodopádů staly sotva tekoucí potůčky, což ale vůbec nebránilo pokladníkům zkásnout nás každého o 100 bátů. Alespoň jsme si udělali několika kilometrovou procházku zdejší bujnou džunglí.

Jsme ale na ostrově a tak už neztrácíme ani o minutu víc. Na Koh Phanganu je tolik nádherných pláží, že ani nevíme, kde začít. Chaloklum beach je pláž s vodou průzračnější než v bazéně. Jen 5 minut cesty skútrem odtud je kopec s neuvěřitelným výhledem na celou jednu stranu ostrova. Jelikož se nacházíme na soukromém pozemku s barem, musíme si tady něco dát, ale za těch „pár korun“ to stojí. Vidíme odtud i druhou pláž Haad Mae Haad, na kterou se následně vydáváme. Malý ostrov se tady spojil s větším a vytvořil tak zátoku, kde je voda klidná a sytě modrá. Sem jsme se museli dostat přes soukromý resort, ale ve výsledku to neznamená žádné omezení. Začíná se stmívat a tak se podél pobřeží vydáme zpátky na ubytování. Celý ostrov je hodně hornatý, a tak jedeme z kopce nahoru a dolů, pořád znova. Slunce už zapadá a zbarví nebe rudými červánky. Naši pozornost upoutá pár který, jakoby se procházel po vodě. Pobřeží je tady tak mělké, že je vážně možné jít až několik desítek metrů do moře a přitom nemít vodu výš než po kolena.

Ani další den nesedíme doma. Ten nejhezčí vodopád Saampan, který nabízí i hlubokou tůň ke koupání je placený, ale pokud budete dost rychlí, můžete jej stihnout navštívit ve stejný den, jako onen národní park. Vstupenka bude platit i sem. Hodní páni u kasy nám tady sice uznali i tiket ze včerejška, strážci vstupu na Haad Than Sadet Beach už ale byli nekompromisní, a tak jsme zchudli o dalších 200 bátů.

Pohádkových pláží je tu tolik, že je nemožné objet je všechny za dva dny. Vydáme se tak tedy alespoň na Ao Thong Nai na severu ostrova, kde je beach dlouhá pár kilometrů. A nejkomičtější na tom je, že jsme tady skoro sami! Chvílemi čekám, že se zpoza horizontu vynoří nějaký koráb, jako z pirátů z Karibiku.

Koh Phangan má všeobecně pověst párty ostrova. Snad každý večer se tady koná nějaká zábava. Ta největší, celosvětově proslulá párty, která se objevila dokonce i v několika filmech je Full Moon Party. Každý měsíc za úplňku se Haad Rin Nok beach na jihovýchodě ostrova promění v jedno velké taneční podium, které navštíví na 5000 až 30000 lidí, především turistů. Už od roku 1985 se tady lidé každý měsíc baví do rytmů psychadelické hudby, trance, raggae, drum n bass a dalších stylů. Oslava plná nespoutané hudby, happy koktejlů a akrobatů s ohněm končí až s východem slunce následujícího rána. Jen cesta na výhled nás stála hodinu projížďky na druhý konec ostrova, šílený průjezd titěrnými uličkami, které ani nebyly vyznačené na mapě, výstup na džunglí zarostlý kopec a nakonec šplhání po stromě, posetém obrovskými červenými mravenci!

Jakkoliv lákavá byla představa zúčastnění se takové párty, nakonec jsme dali přednost Koh Thau – dalšímu z trojice ostrovů. Kdybychom zůstali na Full Moon Party, na návšťevu Koh Thaa by nám před odjezdem do Bangkoku zbýval všeho všudy jeden den. Což by byla věčná škoda. Podle mnohých je Koh Thao ze všech tří ostrovů ten nejkrásnější. Lodí z Koh Phanganu tam jedeme asi 2 hodiny.

Koh Tao

Reputace jinak pohádkového ostrova byla bohužel navždy neblaze pošramocena. Od roku 2012 tady za různých a velmi záhadných okolností zemřelo (či bylo zabito) už 11 turistů. Ať už jejich smrt způsobilo cokoliv (nebo kdokoliv), všechny případy spojovalo jedno, a to velmi chabé a nedostatečné vyšetřování, které by odhalilo pravé příčiny úmrtí. Taky se traduje, že ostrovy ovládá mafie, se kterou není radno si zahrávat. Ale kdo ví.

Každopádně se nikdo nemůže divit, že jsem začala trošku vyšilovat, jak jsem si o jednotlivých případech začala číst trochu víc. Jasně, lidé umírají všude, jenže tenhle ostrov je tím vyloženě proslulý! Ale uklidním vás hned na začátku. Za našeho pobytu na ostrově se nikomu nic zlého nestalo. Právě naopak.

Šnorchlování jsme si tak oblíbili, že si hned na další den zařizujeme výlet lodí kolem ostrova. Ráno nás vyzvedává džíp, který nás odveze až do sídla společnosti, kde nám půjčí vybavení a brzy na to už se houpeme na vlnách. Koh Tao je potápěním proslulé. Minimálně v JV Asii jde o jednu z nejlepších lokalit na potápění. A na 100% jde o nejlevnější místo na světě, kde člověk může absolvovat potapěčský výcvik a získat tak licenci.

Počasí je takhle ráno proměnlivé. Chvíli je zataženo, chvíli prší. Naše loď se divoce houpe na vlnách, až je z toho několika lidem špatně. Když už je člověk jednou v moři, tak je mu nějaký ten drobný déšť docela jedno. Voda je teplejší, než okolní vzduch a my se rovnou z lodi vrháme do Shark bay. Název zátoka nedostala jen tak. Žraloci tady občas opravdu jsou. Ale jen ti malí, útesoví. Na člověka neútočí. Kromě těchto mírumilovných predátorů tady můžeme potkat i želvy obřích rozměrů. Náš průvodce, který nás provází dokonce i ve vodě radí, abychom se dívali spíše do dálky před sebe, než dolů. Ani tak se nám ale dneska žádné žraloky ani želvy spatřit nepodaří. Voda je tady tmavá a neklidná a dno je poseto tisíci úlomky z mrtvých korálů. Vypadá to tady, jako na podmořském hřbitově.

Kvůli rozbouřenému moři není možné přistát na malé pláži v zátoce Ao Luek. O to více času proto trávíme v Hin Wong Bay a následně v Mango Bay na severu ostrova, kde jsou korály živější a dokonce obrůstají útesy. Ryby všech velikostí i barev tady mají hody a my to celé můžeme nerušeně pozorovat.

Na severu Koh Tao leží ještě trojice malých ostrovů, které jsou naší poslední zastávkou.
Nangyuan islands jsou národním parkem kde se nachází o nic méně úchvatné korály.     V tzv. Japanese garden trávíme skoro dvě hodiny, než je čas vrátit se zpět na pevninu.

Koh Tao je zdaleka nejhornatější ze všech ostrovů, které jsme tady navštívili. Na další dva dny si půjčíme skútr a objedeme několik vyhlídek, ze kterých vidíme celé Koh Tao a dokonce i vzdálenější Koh Phangan. Když místní zjistili, kolik jim sem jezdí turistů, začali za návštěvu vyhlídek účtovat poplatky. Na ostrově jich je kolem desíti a většinou vás přijdou na 100 bátů. Jedna rodinka si tady dokonce usmyslela, že by mohl být dobrý nápad vykácet tady část lesa a udělat tak novou vyhlídku. Byznys je byznys a způsobů, jak si tady vydělat není moc.

Poslední den na ostrově půjčujeme na celý den šnorchly a vyrazíme na Ao Tanote beach a na onu Ao Luek beach, kterou jsme první den vynechali. Pláže jsou tady nádherné. Jemný písek, průzračná voda, ukrývající další korály a kopce porostlé palmami. Opravdový ráj. Alespoň ze břehu se to tak jeví. O to smutnější je, že kromě ryb kolem nás proplouvají taky desítky sáčků a obalů a stovky malých plastových útržků. Takhle si člověk ani nemůže užívat tu krásu okolo. Zdá se to tak nepřirozené a tak špatné, že s Laďou začneme sáčky sbírat a vynášet ven. Druhá pláž, na kterou ten den jedeme je na tom ještě hůř. Plastů je tady více než ryb. Snad každý, kdo jde do vody vyjde ven s nějakým sáčkem v ruce. S Laďou chvíli šnorchlujeme, ale po chvíli se z nás stanou regulérní uklízeči a na 100% se dáváme do čištění vody. Po nějaké době se nám spolu s dalšími rekreanty podaří vysbírat celý obrovský pytel s plasty. Ve vodě ho ale i tak plave pořád dost. S odpadem je na ostrovech vždy problém. Produkuje se ho stále více a spolehlivé prostředky na jeho odstraňování chybí. Doufáme tak jen, že co jsme nasbírali neskončí dříve nebo později zpátky v moři.

Koh Thaem končí naše dovolená na ostrovech. Zítra už nás čeká jenom dlouhá cesta do hlavního města, odkud poletíme zpátky domů. Ještě naposled si tak jdeme vychutnat pohled na slunce, zapadající za mořem. Ten se nikdy neomrzí.

20. 10. 2019, Bangkok