Hoi An – Benátky Asie

Hoi an jsou takové Asijské Benátky. Řady domků z koloniální éry se odráží ve vodě kanálu, který je překlenutý jedinečnými mosty. A rybáři vyplouvající na moře svými loděmi víří brzkou raní mlhu.

Do starého centra Hoi Anu přicházíme až po setmění a těšíme se na příjemnou večerní procházku kolem kanálu. Jak odlišné byly naše představy od reality. Na maličkém nábřeží se kumulují stovky lidí, kteří nejspíš přišli se stejně idylickou vidinou. Teď jsme ale všichni skončili v tomhle turistickém mišmaši. Kanál opravdu brázdí mnoho lodí, ale s čínskými turisty, co po vodě posílají svítící lampiony. Kdykoliv nás sponzorují místní prodejci, okamžitě spustí „boat trip, boat trip?“

Hlavní třída se jen hemží kavárnami s evropskými cenami a bary s evropskými pivy. Lidi na sebe pořvávají, snažíc se přebít hlasitou hudbu z repráků. Bojíme se postavit foťák na stativ, aby do něj náhodou někdo nevrazil a neshodil ho do kanálu, co připomíná spíš stoku. A do toho odevšad neodbytné „boat trip? Wanna boat trip?“ Aaa, dejte nám chvilku všichni pokoj! My si jen chtěli užít trochu klidu na čerstvém vzduchu…

Šnečím tempem se přesouváme na ostrůvek An Hoi, snažíc se dostat z tohohle bláznivého kolotoče. Jen co opustíme hlavní třídu naštěstí humbuk pomalu utichá. Ubývá turistů a přibývá krejčovských obchůdků a stánků s nádhernými lampiony z barevného papíru a látek. Hoi An je proslulý množstvím výborných krejčí, kteří vám rychle a za pusu ušijí cokoliv na míru. A pokud by jste snad neměli místo v kufru, objednávku vám zašlou domů poštou.

Najednou, když člověk přestane vnímat předešlý ruch si všímáme, jak jsou domky hezky osvětleny a jak svěží je vítr od moře. Takový Hoi an se mi líbí. A ve dne to třeba bude ještě lepší.

Na opuštění Vietnamu máme ještě (nebo už jen) asi dva týdny a tak jsme si řekli, že ze seznamu v pustíme pár destinací a o to víc času si dopřejeme na místě, které opravdu chceme vidět a zažít.

Ráno si od ubytování půjčujeme kola a za míříme směr pobřeží. Asi jsme pro místní děcka zajímaví, jelikož nás nadšeně zdraví a mávají, když se kolem mihneme na kole. Pokud trošku hledáte, Hoi An může být přesně tím Vietnamem, který jste si vysnili. Projíždíme kolem rýžových polí, která už jsou většinou po sklizni, ale občas se ještě objeví zelenavé záhony, v nichž líně přešlapují vodní buvoli. Míjíme vegetable village – část Hoi Anu, kde místní na svých políčcích pěstují nejrůznější druhy zeleniny, jimiž pak zásobují restaurace ve městě. Všechno bio, všechno čerstvé a velmi chutné 😋.

Už cítíme vítr od moře. Kola necháváme zaparkované v přístřešku a zouváme boty. Neznám nic lepšího, než se na boso procházet po pláži, cítít písek mezi prsty a kráčet vstříc osvěžujícím vlnám. Tady je písek bílý. Obloha se pomalu zatahuje tmavými mraky a s tím se mění i odstín moře z tyrkysové na ocelově modrou. V dáli vidíme siluetu Da Nangu, kde jsme ještě včera byli.
Pokračujeme po pobřeží a zastavujeme se až u jedné restaurace, kde za nákup piv dostaneme i lehátka zdarma. A to se vyplatí 😉. Voda je čistá a příjemně teplá. Perfektně vystihuje představy o pohádkové dovolené.

Nejsme ale moc válecí typy, takže v naší cestě brzy pokračujeme na východ do Cam Thanh village. Původně tato vesnice sloužila jako základna pro armádu během dvou válek, nejdřív proti Francouzům a později proti Američanům. Tady roste podivný druh palmy přímo z vody a vytváří tak hustý plovoucí les.

Zastavuje nás jedna místní dáma „chcete na projížďku loďkou?“ paráda. Zase další člověk co nám chce vyrabovat peněženky. Ale tahle projížďka není jen tak ledajaká. Místní rybáři k lovu i ke každodenní dopravě používají tzv. Bamboo basket boat, lodě vyrobené z bambusu, které mají dokonalý kulatý tvar. To jsme zase k něčemu přišli jak slepí k houslím. Souhlasíme a za „special price“ 300.000 Dongů vyjíždíme na téměř hodinovou plavbu palmovým lesem. I když postarší vesničan, který nám dělá kapitána neumí slovo anglicky, je to veselá kopa. Různě nám pózuje a směje se od ucha k uchu.

Vplouváme do palmové plantáže a náš průvodce nám předvádí, jak na kousek masa na udici loví z kmenů palem kraby. Jeden krab se chytá na lep a už je zadržen v rybářově kbelíku. Ráda bych mu slíbila, že ho po chvíli zase pustíme na svobodu, ale pravděpodobnější je, že večer skončí v rybářově polívce.

Projížďka by byla dostatečně zajímavá sama o sobě, kdoví proč však vesničané v laguně postavili dřevěné vory, na kterých vždy tři Vietnamci za doprovodu řvoucí hudby zpívají a poskakují pro pobavení čínských turistů. Nám taková zábava přijde do tohoto prostředí nevkusná a zbytečná, ale pokud si to klientela žádá…

Stejně jako Da Nang i Hoi An nabízí k našemu překvapení velké množství vegetariánských restaurací. Ochutnáváme Cao Ľâu, rýžové nudle, předem naložené v louhu, které jsou pro Hoi an typické. Od běžných nudlí se liší barvou, texturou a konečně i chutí. Servírují se s čerstvými bylinkami, vepřovým (pro nás s tofu), zalijí se vývarem a nakonec posypou křupavými lupínky. Na dochucení nechybí limeta a chili.

V 16. a 17. století byl Hoi An mezinárodní obchodní stanicí pro Jižní Vietnam. Zahraniční obchodní lodě do města připlouvaly ve velkém v pravidelných intervalech na 4-6 měsíců. Přímo zde Japonští, Čínští, Indiční a Holandští obchodníci připlouvali uzavírat kontrakty a zakládat pobočky. Díky šťastným okolnostem starobylé centrum Hoi An přetrvalo dodnes. Jedinečné pagody, svatyně, chrámy, zasedací síně, mosty a přístaviště dělají z Hoi An oprávněného člena UNESCA.

Za vstup do samotného Hoi An se neplatí, ale v jeho ulicích se nachází mnoho historicky významných budov, že by byla škoda alespoň některé z nich nevidět. Za 120.000 Dongů kupujeme lístky, které nám umožní vstup do pěti z celkem 23 památek. Město dnes k našemu potěšení není tak přeplněné. Nejspíš za to můžou vysoké teploty, které atakují 37 stupňů. Procházku začínáme u Japonského krytého domu. Obyvateli Hoi Anu milovaný symbol města byl v 17. století vystavěn na bývalém Japonském náměstí a tak obsahuje některé prvky japonské architektury. Hned k mostu přiléhá historický dům rodiny Phûng Hûng. Významný je hlavně dochovaným dobovým nábytkem.

Quan Cong temple byl původně vystavěn na počest čínského generála, který je považován za symbol loajality a upřímnosti a spravedlnosti.

Aby čínští obchodníci působící v Hoi An udrželi své tradice pro sebe a příští generace, stavěli mnoho zasedacích síni, které jim sloužily jako místo k setkávání a debatování. Většinou obsahují velkou bránu, zahradu, hlavní halu a velký altář. Za nejkrásnější v Hoi An jsou považovány Fujian a Hoi Nam Assembly halls.

Hoi An, i když trpící nekontrolovatelnými přílivy turistů je stále historickým klenotem země a nikdo kdo navštíví Vietnam by ho na svém seznamu neměl opomenout.

11. 9. 2019, Ho Chi Minh city