Da Nang – město mostů

Poprvé dáváme přednost vlaku před autobusem. Vlak nás i přes zpoždění dostane z Hue do naší další destinace Da Nangu asi za 4 hodiny, během kterých můžeme pozorovat pobřeží a kopcovitou krajinu okolo. Cesta je to sice pomalejší, ale máme rádi změny. Navíc vystoupíme hned v centru a ne několik kilometrů za městem. Na ubytování se tak v pohodě dostaneme pěšky. Laďovi stačí jen letmé pětivteřinové nakouknutí do mapy na to, abychom na poprvé prokličkovali chaotickými ulicemi rovnou k našemu hotelu.

 Da Nang je pátým největším městem Vietnamu a asi bychom těžko hledali místo, které by lépe demostrovalo rapidní vývoj země. Mrakodrapy tu rostou jako houby po dešti, všude se staví a opravuje. Da Nangu se ne náhodou přezdívá město mostů. Přes mohutnou řeku Hán tady vede 5 mostů, které metropoli dodávají futuristický ráz. Nejikoničtějším je bezesporu Dragon bridge, v podobě zlatého draka, který je s 666 m nejdelším mostem ve Vietnamu. Otevřen byl roku 2013 ku příležitosti 38. výročí osvobození Da Nangu. Drak byl ve Vietnamské kultuře vždy symbolem moci, vznešenosti a štěstí a stejné kvality by měl přinést i městu.

I když jeho unikátní vzhled láká zástupy zvědavců už přes den, obzvláště úžasný je večer, kdy se rozzáří stovkami žárovek, které v pravidelných intervalech mění barvu. Vždy o víkendech v 9 večer a významných svátcích drak umí chrlit vodu i oheň a nabízí tak nejlepší show světel a přírodních živlů ve městě. Podél řeky je vybudovaná promenáda, která nabízí množství restaurací, barů a kaváren, odkud je možné most obdivovat. Pozor ale na kapsáře, vydávají se na lov hlavně o víkendech, kdy je na mostě nejvíce lidí.

Spoustu cestovatelů přemýšlí, jestli Da Nang vůbec stojí za jejich čas. Za nás určitě! Je tu tolik věcí co podniknout, že musíme volit, co vynecháme.

Vážně zvažujeme vyjet Hai Van Pass, horský průsmyk, který po světě proslavil pořad Top Gear. Nakonec ale zvolíme výlet na nedaleký poloostrov, který toho nabízí spoustu zajímavého k vidění. Další den ráno nebojácně půjčujeme skútr, abychom se dostali na Bán ðáo Sòn Trà, objímající město ze severu. Nebojácně proto, že na místní provoz si troufnou jen zkušení jezdci.

Úspěšně prokličkujeme 3 křižovatky a míříme k mostu. Když tu si nás ke krajnici zavolají 2 policisté. Provedli jsme snad něco? Nakonec jde jen o zběžnou kontrolu dokladů. Cizince tady cíleně odchytávají, aby zjistili, jestli mají povolení na motorku. Naštěstí si Laďa někdy před 100 lety dělal papíry na stopětadvácu, takže jsme v suchu. Že od té doby na motorce neseděl nikomu říkat nebudeme.

Kličkujeme přes půlku města, než se dostaneme do bezpečí pláže, kde jsou cesty méně frekventované. Na obzoru se houpou tucty lodí, čekající na vhodnou příležitost k vyplutí a obzor narušují jen siluety mrakodrapů, které by klidně mohly patřit někam na Floridu.

První zastávkou je 67 m vysoká socha Buddhy v ženské podobě – Lady Buddha, kterou je možné zahlédnout skoro z jakéhokoliv místa ve městě. Střeží ji Linh Unh – největší pagoda ve městě.

Na co jsme se po měsíci cestování vnitrozemím hodně těšili byly koupačky v moři…. Poloostrov nabízí hned několik hezkých pláží ke koupání. Stačí si vybrat. Nejoblíbenější je poklidná Obama Beach.

Son Tra je domovem mnoha druhů z řad zvířat i rostlin. Maskotem poloostrova je opice Langur Duk, která patří k nejpestřeji zbarveným opicím na světě. Typické jsou červenými „podkolenkami”, bílými „rukavičkami” a taky mohutným věnecem bílých vousů, lemujících zlatě zbarvenou tvář. Vyskytuje se jich tu už jen posledních pár desítek, takže jsme měli docela štěstí, že jsme jich pár uviděli jen po pár minutách po vjezdu do lesa. Mají tu taky 22 metrů vysoký strom Banyan s bohatým kořenovým systémem, jehož stáří se odhaduje na 800 let.

Projíždíme nahoru a dolů po šílených kopcích, až si říkáme, že to náš skútr nemůže všechno vyjet a ubrzdit. Dostaneme se až k malému majáku, který hlásí všem přijíždějícím lodím, že se blíží na pevninu. Za 20.000 dongů si na něj můžeme i vylézt!

Vkládáme so našeho skútra veškeré naděje. Vyjíždíme na nejvyšší horu Ban Ca, ze které je nádherný výhled na celý Da Nang. Pokud ovšem vrcholek hory není obehnán hradbou neprostupných mračen. Začíná docela dost pršet a tak radši sedáme na skútra a ženeme se nejkratší cestou zpátky do města. Mokré silnice jsou dost nebezpečné i na rovném terénu.

Da Nang má 30 km pobřeží. Než dojedeme zpět na pláž, déšť ustane a my můžeme vyzkoušet oblíbenou My Khe beach. Vlny jsou dnes obzvlášť vysoké, Da Nang je jedno z mála míst ve Vietnamu, vhodné pro surfing. Voda je jako kafe, vrháme se tedy do hlubin Čínského moře a doufáme, že nám sílící příboj neodnese všechny věci.

Čím nás Da Nang ještě příjemně překvapil, bylo množství vegetariánských restaurací, na které jsme naráželi doslova na každém rohu. Je fajn moct si vybrat něco jiného než rýži se zeleninou 😀. Také pekáren tady nacházíme víc, než kde jinde a zkoušíme kokosový Moon Cup – koláček, který se peče hlavně na podzim a v období svátků rovnodennosti. Tak má Laďa alespoň nějakou obměnu narozeninového dortu.

Přesunujeme se dál do městečka Hoi An, které je odtud asi jen půl hodiny autobusem. Po cestě do Hoi An si ale ještě děláme zastávku v Marble Mountains – shluku pěti skal, tvořených mramorem a vápencem. Vrcholky jsou plné schovávajících se pagod, chrámů, jeskyní a dechberoucích výhledů. S krosnami na zádech už to není taková pohoda, v dnešním nelidském horku si člověk těch 20 kil navíc uvědomí o to víc, ale stojí to za námahu. Pojmenovány po přírodních živlech – voda, oheň, země, vzduch, dřevo a kov jsou Marble mountains skvělým místem pro uchování tradičních řemesel jako sochařství nebo kamenictví.

Pomalu míříme zpátky na zastávku, která tady ani není a čekáme na autobus do Hoi Anu, který by měl jezdit co pár minut. Když v tom zastaví draze vyhlížející auto a řidič se nás ptá, jestli nechceme hodit do Hoi Anu. Kam jinam bychom odtud taky mohli jet… Za 100.000 je to celkem výhodný obchod pro obě strany. Máme my to ale kliku.

9. 9. 2019, Mui Ne