Angkor Wat – sídlo Bohů

Když se řekne Jihovýchodní Asie, první obrázek, který mi vyvstane na mysl (hned vedle plaží Thajských ostrovů) je Angkor Wat – největší chrámový komplex v Kambodži a zároveň i na celém světě. Těšila jsem se na něj celé dva měsíce a teď jsme konečně tady.

Výchozím místem pro objevování Angkor Watu je Siem Reap – město na severozápadně země, které je samo o sobě zajímavým místem k navštívení. Kdysi poklidná vesnice se s cestovatelský boomem rozrostla v Kambodžskou turistickou destinaci číslo jedna.

Rozloha, na které se Angkor Wat rozprostírá je enormní – 1626 km2 a tak je obrovskou výzvou, pokoušet se takovou oblast prozkoumat za jeden den. Proto si návštěvník může vybrat ze tří druhů tiketu a to na 1, 3 nebo 7 dní. Nicméně jednodenní vstup kvůli vysokým cenám za vstupenky zůstává tím nejoblíbenějším.

Jednodenní vstup stojí 37 usd, tří denní 62 usd a týdenní 72 usd. Ještě do roku 2017 přitom ceny byly téměř o 50% nižší. Můžeme se jen dohadovat, proč jse stále navyšují. Angkor Wat ročně navštíví 1 – 2 miliony lidí z celého světa, což je obrovské číslo ke skousnutí a velká zátěž pro celou oblast. Mnoho návštěvníků totiž (i když neúmyslně) negativně ovlivní stav několika set let starých památek. Vysokou cenou se jednak správci tohoto archeologického parku snaží zreduktovat počty návštěvníků a zároveň si udržet stejné příjmy. Částečně nejspíš půjde taky o chamtivost společnosti, která komplex spravuje. Každopádně každý, kdo chce Angkor Wat navštívit se musí smířit s tím, že se mu peněženka značně vyprázdní. A to nejen kvůli vstupnému, ale taky dopravě. Takhle velká oblast se v podstatě nedá obejít pěšky. Cizinci zde zároveň mají zakázáno řídit motorky a tak zbývá buď půjčit si kolo, nebo pronajmout tuk tuka. Kolo je lákavou možností, ale vyhledem k tomu, že tady máme jen jeden den, se necháme svézt. V Siem Reapu jsou stovky tuk tukářů, kteří potřebují pro provozování svých služeb v Angkor Watu speciální povolení. Konkurence je tedy vysoká a tak se pronájem na den pohybuje v ceně od 15 do 25 dolarů.

Ve městě je jedno konkrétní místo, vzdálené od centra několik kilometrů, kde lze lístky zakoupit. Pokud si lístek koupíte po 5. hodině, můžete se ještě ted den skočit podívat do parku na západ slunce a zároveň mít k dispozici celý následující den. To byl i náš plân, který nám ale nakonec překazila prudká bouřka.

Ale nevadí. Den předem kontaktujeme Adama – jednoho z řidičů, který nás vyzvedne už ve 4:30, abychom stihli východ slunce. Takhle to vlastně dělá většina návštěvníků AW. K prodeji lístků dorážíme mezi prvními, ale i tak už se tu začínají tvořit dlouhé fronty. Postavíme se do konkrétní lajny podle toho, kolikadenní lístek si přejeme pořídit. Zaplatíme, necháme se vyfotit a do pár minut odcházíme s lístky s naší podobiznou. Tiket si musíme pečlivě střežit, za jeho ztrátu se platí šílená pokuta ve výši 100 dolarů.

Je černo černá tma a takhle brzy ráno je ještě docela zima. Adam nám zastavuje asi 500 metrů od vstupu do Angkor Watu, dál musíme pěšky. Bežíme, abychom rychle překročili široký vodní příkop a dostali se tak ke konkrétnímu místu u reflektujících bazénků. Tady, kde se ve vodě odráží celý chrám, je východ nejhezčí. Po noční bouři obzor částečně zahajují mraky, které spolu s vycházející sluncem vytvoří nádhernou podívanou.

AW je jednak název pro celou tuto historickou oblast, především je to ale tento jeden konkrétní chrám u kterého právě stojíme, který je v celé oblasti ten největší. Původně postaven ve 12. století jako hinduistický chrám, zasvěcený bohu Vishnovi se postupně přeměnil na buddhistickou svatyni. AW je krásnou ukázkou Khmerské architektury, pro kterou jsou typické věže, co mě osobně připomínají jedlové šišky.

Chrám reprezentuje horu Meru – sídlo bohů a široký vodní příkop zase oceán, který ji obklopuje. Samotný chrám je ohraničen krytými chodbami, bohatě zdobenými reliéfy s výjevy z Rámajány. Prozkoumáváním jednotlivých zákoutí trávíme skoro 3 hodiny, než se znovu setkáme s Adamem, který nás zaveze k dalšímu chrámu.

Bayon je hodně oblíbený díky usmívajícím se obličejům, které jsou tady vytesány do 54 kamenných věží. Ať už jsme kdekoliv v chrámu, vždy na nás nějaká tvář shlíží. Ať už celá nebo jen z profilu, seshora nebo v naší úrovni. Koukají na nás se svými šibalskými úsměvy, které jsou všechny unikátní.

Od Bayonu to pěšky není daleko k Baphuonu – několika stupňové pyramidě, na kterou se dá vyšplhat téměř až na špici. Je odtud krásný výhled na nejbližší okolí, jen je třeba dávat pozor na schodech, které jsou opravdu hodně strmé. Co dělá tyto chrámy jedinečnými je i jejich okolí. Mohutné stromy a jiná vegetace vyvolávají iluzi, že jsme kdesi hluboko v pralese. Nebýt těch mraků Číňanů okolo, jeden by si tady vážně připadal jako Indiana Jones, pídící se po starobylém pokladu.

O pár kroků dál stojí Phimeanakas. Sice o dost menší, se stále podobá Baphuonu. Vylézt se na něj ale nedá. Leda bychom chtěli přeplavat hlubokou vodu, kterou je obklopený.

Procházíme více jak 300 m dlouhou Terasou, zdobenou sochami slonů, jejichž choboty tvoří pilíře. Odtud kdysi král sledoval procesí a přehlídky a naslouchal problémům a stížnostem svých poddaných.

V bezprostřední blízkosti je taky Terasa Malomocného krále, která byla pojmenována podle zde nalezené sochy. Podle jedné teorie jde o sochu krále Yasovarnama I., o kterém je známo, že trpěl leprou. Druhá teorie říká, že jde o zobrazení Yamy – boha smrti.
Zdi terasy zdobí Naga – vícehlavý had, démoni, strážci a nebeská stvoření ženské podoby.

V okolí je bezpočet menších stúp a věžiček, ale moc se u nich nepozastavujeme. Raději pokračujeme než projedeme honosnou branou, zdobenou obličeji jako v Bayonu. Podle Adama je jeden den na objevování chrámů hrozně málo. Abychom tak ze svého dne vytěžili maximum, zastavuje nám i u dvou menších chrámů – Chau Say Tevoda a Thommanon. I když menší se nám dost libí, hlavně protože se tady po chvilce ocitáme úplně sami.

Chrámem, který v poslední době prošel velkými rekonstrukcemi, jež zafinancovali hlavně čínští investoři je Ta Keo. Vystoupáme na 22 m vysokou pyramidu, teď ale nevidíme víc než husté koruny stromů.

Ta Prohm, je chrám, kde příroda vzala za své a přetvořila svatyni k obrazu svému. Právě v tomhle chrámu se objevila Angelina Jolie jako Lara Croft ve filmu Tomb Rider. Miliony lidí zatoužilo postavit se pod strom, prorůstající kamenným portálem, kde dříve stála slavná herečka. Chrám původně sloužil jako klášter a univerzita a hostil až 12 tisíc lidí a ukrýval mnoho pokladů ve zlatě, perlách a hedvábí. Po úpadku Khmerské říše v 15 století byl chrám opuštěn a ponechán na pospas přírodě. Mnoho stěn teď podpírají kovové pilíře a zabraňují tak jejich zřícením. Tenhle chrám nás díky svému spojení s přírodou zaujal bezkonkurenčně nejvíc. Podobně to viděly i nekonečné hordy číňanů, kteří se skoro až agresivně prali o to, aby si udělali vysněnou fotku.

Na jeden den toho začíná být až moc, navíc se dost rozpršelo a čas značně pokročil. Už si tady hrajeme na archeology víc jak 9 hodin! Na konec míříme do Banteay Kdei temple, který se dá celý projít skrze jedinou propojenou chodbu. Déšť vyhnal skoro všechny turisty pryč, takže místo vypadá o to více mysticky.

Návštěvu Ankor Watu zakončujeme tam, kde jsme ji chtěli včera začít – u jezera Srah Srang. Na západ to ru musí být nádherné, ale tak dlouho se nám čekat nechce. Navíc Adam už by taky rád jel domů za rodinou a tak se vydáme na poslední cestu dne, zpět k našemu ubytování. Zážitků bylo na jeden den až až.

Siem Reap ale není jen Angkor Wat! Město se ochotně přizpůsobilo poptávce turistů a tak tu najdeme spostu barů a restaurací nejrůznějších druhů. Obzvláště oblíbená je ulice s příhodným názvem Pub Street. Téměř ve všech barech se dá sehnat pivo za 50 centů a tak ani my neodoláme a večer strávíme u živé hudby. Jazzová kapela z Anglie to tady rozjíždí ve velkém.

Okolí Siem Reapu je v podstatě ploché jako placka a tudíž perfektní k vyjížďkám na kole. Další den si kola půjčíme i my a za míříme na jih od města k jezeru Tonle Sap. Cíle sice nikdy nedosáhneme, ale někdy i cesta může být cíl! Projíždíme malými vesničkami podél potoka, kde můžeme nakouknout, jak se tady žije mimo ten turistický blázinec Siem Reapu. Na jezero se hodně jezdí na vyjížďky lodí, slyšeli jsme ale, že jde o hodně předražený výlet, který navíc není nic extra a tak ho s čistým svědomím vynecháváme. Nakonec  vzdáváme i vyjížďku na Phnom Krom – jediný kopec široko daleko, na jehož vršku stojí další chrámy a ruiny. Vzhledem k tomu, jak jsme se dneska ošatili by nás dovnitř asi stejně nepustili.

Hlavní silnici v jeden moment obklopuje několik farem s lekníny. Perfektní místo kde se schovat před dnešním žhavým sluncem! Ve všech restauracích nás nicméně odmítnou s tím, že mají plno, i když vidíme několik bambusových přístřešků, které jsou evidentně prázdné. Naštěstí je hned přes cestu další restaurace, která sice nepatří k farmě, ale i tak je z ní hezký výhled na rybníky s lekníny. Navíc tu mají pivo a houpací sítě! Nic víc právě ke štěstí nepotřebujeme.

Siem Reap a s ním Angkor Wat jsou naší poslední zastávkou v Kambodži. Následující den už míříme na Thajské hranice, které jsou sice bez problémů ale jen ve frontě na imigrační trávíme skoro 2 hodiny.

A jaká byla Kambodža? Především – drahá. Tedy ne na světové poměry, ale na ty Asijské určitě. Ubytování se nám dařilo nacházet relativně ve stejné cenové relaci, jako kdekoliv jinde, ale za jídlo a služby (hlavně za vstupy a za dopravu) se tady platí draze. Standartní jídla za 4 – 7 dolarů nám udělala nepředvídané díry do rozpočtu, ale jíst se hold musí. Obě dvě měny jak realy tak dolary jsou zde přijímány rovnoměrně. Pokud jsme platili v realech, převodem na aktuální kurz to vycházelo o něco lépe, než platit v dolarech. Na druhou stranu bankomat nám nikdy nedovolil vybrat více než 400,000 realů, což nám vždy vystačilo jen na pár dní. A poplatky za výběr jsou vysoké, asi 6 dolarů za transakci. Lepší je tedy vybírat v dolarech, většina bankomatů povoluje až 500 dolarů na jeden výběr. Přes toto negativum jsme si náš čas tady na výsost užili. Pokud se v tomhle koutu světa objevíte, Kambodžu určitě nevynechávejte! Je tu toho hodně co k vidění.

8. 10. 2019, Railey