Jak to všechno zase začalo

Asi nikdy jsem nebyla tak nervózní. Ani při hudebním vystoupení. Nebo při státnicích. Dokonce ani před svatbou nebo před nedávným odjezdem do Asie. Už tři dny tou nervozitou nespím. Ne snad proto, že nemáme moc ponětí, co po příletu do Santiaga budeme dělat. Nebo proto, že zase budeme pryč na tak dlouho. Je to tím, že nevím, jestli bych vůbec měla jet. Osud nám před touhle cestou házel nejrůznější klacky pod nohy…

Nejdřív jsme se, jako mnozí další, snažili o získání víz na Nový Zéland. Byl to můj sen snad odjakživa. 6. 3. 2019 o půlnoci Dubajského času jsme seděli našponovaní u svých noteboků. V dokumentu už jsme měli předvyplněné všechny údaje, jako číslo pasu, datum narození…prostě všechno, co o nás imigrační na Zélandu chtělo vědět. Měli jsme rychlý a stabilní internet. A pro případ, že by se hodně nedařilo doma v Česku ještě seděli v pohotovosti další čtyři kámoši, kteří nám měli ve vyplňování pomáhat. Nic nemohlo selhat. Mělo to vyjít. Ale když se nám po 20 minutách pomalého vyplňování a načítání jednotlivých stránek konečně podařilo doklikat až k platbě, objevila se jen automatická zpráva, že kvóta 1200 míst pro Čechy už byla na tento rok vyčerpána. Nemohli jsme tomu uvěřit. Nechtěli jsme. Všechny plány, přípravy, měsíce těšení se a během pár minut to bylo všechno pryč. Tu noc jsem probrečela.

Nechtěli jsme se s tím smířit. A tak jsme si druhý den sedli a začali vymýšlet plán B. Zůstat déle v Dubaji? Ne, tuhle variantu jsme zavrhli už dávno. A navíc bychom tím museli zrušit i naši připravovanou cestu do Asie. Odjet na Zéland na turistická víza? To bychom se nedoplatili. Zéland je strašně drahý. Zkusit studentská víza? Opět drahé. A nepravděpodobné. I když jsme z toho byli smutní, začali jsme hledat další země, se kterými má Česko sjednanou smlouvu na Working Holiday Víza. Ještě ten den jsme si vyplnili přihlášku do Kanady. Tady o tom, jestli dostanete víza nerozhoduje rychlost, ale náhoda. Jednou za měsíc se ze všech přihlášených do tzv. “poolu” vybere několik šťastlivců, kteří obdrží pozvánku pro zahájení vízového řízení. (Laďa – ten neuvěřitelný lucker mimochodem tu pozvánku nakonec fakt dostal! Jako jeden z poslední desítky Čechů!) Mimo jiné jsme zjistili, že na WHS víza můžeme vycestovat třeba do Izraele, Jižní Korei, Taiwanu nebo Japonska I Austrálie by případala v úvahu! Jenže my chtěli hory, fjordy a ledovce. Na to jsme se těšili.

Cože, my máme Working Holiday i do Chile? A to od kdy? Jakkoliv šílená se možnost odjet do Jižní Ameriky zdála, začali jsme se o tuhle variantu zajímat více. Možnost pro Čechy odcestovat do Chile (stejně jako pro Chilany do Česka) je tady teprve od r. 2016, takže není divu, že o ní nikdo moc neví. Přihlásit se mohou Čeští občané ve věku 18 – 30 let. A kvóta tady z Chilské strany není stanovena! (I když stránky MZV říkají něco jiného). Klidně by mohlo zažádat třeba 5 000 lidí. Požadavkem byl jen čistý výpis z trestního rejstříku a lékařské potvrzení, že jsme schopni práce v Chile. Nic víc! Zdálo se nám to až moc snadné, moc přímočaré na to, aby to byla pravda. Ještě jsme se ujistili u ambasády, kde nám pouze potvrdili, že opravdu stačí jen tyto dva dokumenty v češtině. Od udělení víz bychom pak měli 3 měsíce na vycestování do Chile.

Začali jsme počítat. Doma z Asie budeme na konci října. Na ambasádě tvrdili, že víza budou vyřízena do dvou týdnů. Chile je stejně jako Zéland na jižní polokouli, takže v listopadu tam bude pomalu začínat léto. To je nejlepší doba na vyjetí! Navíc jsme objevili jeden český pár, který měl za sebou podobný příběh jako my a po neúspěšném žádání o víza na Zéland se dostali do Chile. Teď byli tam a podle fotek a vyprávění si to hodně užívali! Ještě pár dní jsme si to nechali projít hlavou, než Laďa objevil cenově dostupné letenky do Santiaga na říjen. Bylo to absolutně šílené! Ale ty letenky jsme koupili. Ještě před týdnem jsme se viděli na Zélandu. A najednou jedeme do Chile!

V polovině srpna jsme zrovna byli někde v Severním Vietnamu, když jsme si řekli, že už je možná vhodná doba na to, zažádat si o víza. Začali jsme tedy vyplňovat formulář. Veškeré potřebné dokumenty jsme si předem vyřídili ještě před odletem do Asie. Najdenou se ale v žádosti objevila kolonka, která tam předtím nebyla. Něco jako doložte apostilou ověřený výpis z rejstříku trestu. Co? To bude nějaká blbost. Třeba je to jen obecný požadavek pro všechny národnosti a na nás se to nevztahuje. Jenže po výměně pár mailů s ambasádou jsme s hrůzou zjistili že ano, vztahuje. Chile totiž nedávno změnilo podmínky pro udělování víz. Ale o tom se nikde nedočtete, ani vás nikdo neinformuje.

Konkrétně šlo o to, že bude třeba doložit výpis z rejstříku trestů s apostilou z MZV. Bohužel MZV nedá apostilu na jen tak ledajaký výpis z rejstříku, vydaný na CzechPOINTu. Zažádat se muselo přímo na institutu Rejstříku trestů v Praze. Potom bylo nutné s tímto výpisem zajít na již zmíněné MZV s předem koupeným kolkem, kde onu apostilu nalepí. Jo a nakonec se to ještě všechno muselo přeložit do španělštiny u soudně ověřeného překladatele. I s potvrzením od lékaře. Samozřejmě tyto dokumenty nešlo získat nijak na dálku ze zahraničí. A mezi příjezdem z Asie a odletem do Chile jsme měli v Česku jen týden. Byli jsme v koncích.

Po několika dnech přemýšlení, jak by se to dalo obejít, nebo jinak vyřešit, jsme přišli s jedinou variantou. Museli bychom poslat svoje táty, kteří měli naši plnou moc do Prahy, aby naším jménem o dokumenty zažádali, následně je nechali přeložit a nakonec nám je oskenovali a poslali, abychom je potom mohli přiložit do žádosti o víza. Jakkoliv nepravděpodobné se to zdálo, jak můj, tak Laďův táta souhlasili, že nám pomůžou a během pár týdnů nám vše potřebné zařídili. (Tímto vám milí rodičové děkujeme :).

Konečně jsme si – na začátku října úspěšně podali přihlášku. Teď už jsme se jen modlili, aby ambasáda vše stihla vyřídit včas. Ono totiž v Latinské Americe zítra často znamená pozítří a obecně tam mají na všechno dost času. Když se po 14 dnech nic nedělo, ozvali jsme se na ambasádu. Tam nám sdělili, že se podmínky opět změnily, a vyřízení víz nyní trvá měsíc. Což znamenalo, že svůj let nestihneme.

Díky tomu, že jsme se ozvali paní z ambasády proces popohnala a do pár dnů víza přišly. Teď už se jen stavit na ambasádu si je vyzvednout. Ještě jsme chtěli využít možnost vyzvednout si víza na Chilské ambasádě v Bangkoku, kde by to pro nás bylo logisticky jednodušší. Světe div se, podmínky se opět změnily a tato varianta už dále není možná. Takže po příletu z Bangkoku do Prahy jsme ještě rychle letěli na ambasádu nechat si ten kousek papíru za 133 dolarů nalepit do pasu. Jooo! Zvládli jsme to! A vítězně jsme si při odchodu z ambasády plácli. Teď už se přece nemůže nic pokazit…ne?

21. 11. 2019, Santiago

PS: Pokud by si chtěl někdo o víza do Chile (nebo koneckonců do jakékoliv země) žádat, vřele doporučujeme se pár dní před podáváním žádosti ujistit, jaké jsou aktuální podmínky a termíny. Protože ty se mohou kdykoliv změnit.

Zdroj úvodního obrázku: https://www.railway-technology.com/wp-content/uploads/sites/24/2019/09/shutterstock_450843967.jpg