-
Puerto Rio Tranquilo – v objetí vody a ledu
Vyjíždímě ze Cerra Castilla a definitivně se loučíme s asfaltkou. Vláda se sice snaží další úseky Carretery opravovat, ale zrovna tahle část vypadá, jako by po ni závodily buldozery. Cyklisti se dusí v oblacích prachu, které se zvednou vždy, když kolem rychle projede auto a my sami kolikrát pořádně nevidíme, kam jedeme. Alespoň výhledy na hory tuhle jinak úmornou cestu trochu kompenzují. Míjíme stopaře a omluvně jim ukazujeme do zadku auta, aby pochopili, že jsme plně naložení. Škoda, destinaci tady máme všichni stejnou. Na břehu jazera Lago General Carrera leží vesnička s líbivým názvem Puerto Rio Tranquilo (Přístav klidné řeky). Turistické autobusy sem jezdí až z takové dálky, jako je…
-
Cerro Castilo – k hradu Patagonie
Řítíme se širými pláněmi dále po Carreteře a bojujeme se silným větrem, který by nás milerád smetl ze silnice dolů do srázu. Úzká cesta se jako had kroutí po úbočí kopců a ve strmých serpentinách zkouší moje řidičské dovednosti. Tady raději pomalu, není kam spěchat. Vymotáme se z hustých lesů a tam ho poprvé uvidíme. Kralující celému širému údolí, se tajemný jako hrad v Karpatech tyčí Cerro Castillo. Mohutný skalní útvar svými špičatými žulovými vršky opravdu vypadá, jako panství hraběte Draculy někde v Transylvánii. Tato Andská scenérie je skoro stejně populární, jako Torres del Paine. Alespoň pro nás. Na jeho obdivování ale ještě bude času dost. Dalšími serpentinami sjedeme až…
-
Za visícím ledovcem
Carretera se z hladkého asfaltu mění na nepříjemnou, drncavou polňačku. Vzdálenosti, které jsme předtím prosvištěli během mrknutí oka nám teď zabírají třikrát tolik času. Konečně se dokodrcáme až do vesnice Puyhuapi. Městečko u moře bylo založené roku 1935 čtyřmi bratry, němci původem ze Sudet. Otevřeli tady překvapivě úspěšnou továrnu na koberce Alfombras Puyhuapi a někteří jejich potomci zde dokonce žijí dodnes. Klasicky tu není moc k vidění, takže jen nakoupíme pan amasado, což je zdejší nejběžnější pečivo, podobné našim houskám. Skvělé je, že se tady dá sehnat opravdu všude. I v tom největším zapadákově se vždy najde nějaká bábinka, která chleba peče k prodeji. Po nákupech už se jen strategicky…
-
Do Chaiténu a ještě dál
No. Až tak divoké to zatím není. Aut se v jednom místě nahromadilo požehnaně a stopařů je tady snad víc než těch aut. Dokoce i pro místní je stop často jediným možným způsobem dopravy. Moc autobusů hold na tomhle konci světa nejezdí. Což o to, nějaké ty baťůžkáře bychom klidně vzali, ale zadek auta máme tak zaflákaný věcmi, že bychom je mohli usadit jedině na střechu. Vlastně ani tam ne, tam je stan. Tady pro nás začíná ta pravá Carretera. Jižně od Puerto Montt osídlení klesá a vegetace houstne. Tohle je region severozápadní Patagonie, které se zjednodušeně označuje jako Carretera Austral. 1240 km dlouhá cesta, vedoucí z Puerto Montt do…
-
Hornopirén – lodí až do Patagonie
Lije jako blázen. Stejně jako celou noc. Máme trošku obavy, jestli se po mokré, příkré cestě zvládneme dostat zpátky na silnici. Ale Sancho snadno vyjede i rozblácenou pěšinu a můžeme pokračovat. Po vyčerpávajícím výletu do Cochamo valley jedeme dál podél vod Estuario de Reloncaví. Jen málo fjordů na světě se může pyšnit elegantní krásou, jakou oplývá jih Chile. Celé pobřeží je složeno z tisíců neobydlených, ba takřka neobjevených ostrůvků a kanálů, které volají dálkami a dobrodružstvím. Chilská Patagonie je od zbytku země oddělena průlivem, přes který se nejde dostat jinak, než po vodě. Jde o jediný úsek, který budeme muset přejet lodí, pokud chceme pokračovat dále po Carretera Austral. Jedeme…
-
Cochamo – výlet, co jsme si možná mohli ušetřit
Na dlouhou dobu si dopřejeme poslední teplý oběd v malé, domácí restauraci a snad už naposled opouštíme Puerto Montt. Máme namířeno do údolí Cochamo, které je jen několik desítek kilometrů od Ralůnu, kterým už jsme předtím projížděli. Přejíždíme kolem fjordu Estuario de Reloncaví, kde se moře ostře zařízlo do členitého pobřeží, a vytvořilo tak ideální místo pro vznik několika farem na chov lososů. Tady už je dirt road, vjeli jsme totiž na Carreterru Austral, o které se ještě rozepíšu později. Cochamo je jen malou rybářskou vesničkou na břehu fjordu, zároveň ale taky výchozím bodem pro dobrodruhy, odhodlané prozkoumat odřízlé údolí. Jen co vjedeme do města, zvýší se počet baťůžkářů, shánějící…
-
Osorno – vulkánů král
Abychom čekáním na občanky jen tak nezabíjeli čas, jedeme podél jižního břehu jezera až do jeho východní části, kde začíná jeden z dalších mnoha Chilských parků, NP Vicente Perez Rosales. Jedeme se podívat k vodopádu La Cascada, který se nachází na soukromém pozemku a majitelé si tak z něj udělali pěkný turistický byznys. Ale 1000 pesos za osobu je za hezkou procházku deštným lesem asi přiměřená částka. A samotný vodopád vypadá jako z tropického ráje. Dnešní noc chceme strávit na okraji jezera, ale kdo ví proč, je tu tak zima a větrno, že jsou vlny větší než u moře a vstup do jezera se stává vysoce hazardním! Takže se uchylujeme…
-
Putování po jezerní oblasti pokračuje
V Pucónu už se déle nezdržujeme a jedeme podél jižního břehu jezera zpátky do Villarricy, které je oproti Pucónu daleko autentičtější. Jinak řečeno, Pucón je pro turisty, Villarrica pro místní. Jsme v oblasti, kde se na relativně malé vzdálenosti pod sebou nachází několik velkých chilských jezer. Ani nevíme, která si vybrat k návštěvě. Opustíme oblast jezera Villarrica a obkroužíme jezero Calafquén, ze kterého ale máme stále parádní výhled na sopku Villarrica. Je to zvláštní. Nebýt těch zasněžených vrcholků mnoha sopek na obzoru, jeden by řekl, že jsme někde u jezera v Rakousku. Tak proč by se chtěl kdokoliv trmácet přes půlku světa pro krajinu, kterou může docela dobře najít i…
-
V zemi sopek
Z národního parku Conguillio se dostáváme až k jezeru Villarrica, které je oblíbeným dovolenkovým místem, vyhledávaný jak místními, tak cizinci. Na západě jezera leží stejnojmenné město. Tím ale jen v rychlosti projedeme a pokračujeme podél jižního břehu až k městu Pucón, ležícímu přesně na opačném břehu. Pucónu je sice hezké, malebné, turistické městečko, ale k návštěvníkům v motorových obydlích není moc vstřícný. V celém městě je jediné neplacené parkoviště, hned u jezera, a tady bychom náš stan rozhodně roztáhnout nemohli. Díky aplikaci IOverlander tak najdeme prostornou louku vedoucí k vodopádu, asi 8 km za městem, která se zdá jako vhodným místem k strávení dnešní noci. Společnost nám tady dělají jen…
-
NP Conguillo – o pár milionů let nazpátek
Poprvné jedu po dálnici! A mám docela štěstí, že je neděle a provoz je tedy nulový. Od místa, kde jsme strávili Silvestra jedeme asi 60 km dále na jih, kde se nacházejí Saltos de Laja – docela známé vodopády, které by bylo velká škoda nenavštívit. Už z dálky vidíme ty davy lidí, které se na nový rok přijely potkat se svými rodinami. Chilani jsou velmi společenští a prorodinně založení a tak se se svými blízkými pravidelně scházejí na piknicích nebo při nejrůznějších jiných událostech. Cestu k vodopádům lemují stánky se suvenýry a rychlým občerstvením. Vodopády jsou mohutné, i když asi nic v porovnání s tím co musejí být, když je…
