LOST WANDERER

Za úzkým průlivem na jih od Malajsie se nachází státeček, který je svou rozlohou jen o málo větší než Praha. Ekonomicky se však řadí k nejvyspělejším státům na světě a přezdívku „Švýcarsko Jihovýchodní Asie“ tak nezískal nadarmo.Singapur byl založen roku 1819 členem Britské Východoindické společnosti a Britové si strategický přístav drželi až do roku 1965, kdy se tento městský stát osamostatnil a získal nezávislost. Bývalý vliv Britů je zde znatelný na každém kroku. Angličtina (vedle čínštiny, malajštiny a tamilštiny) jako úřední jazyk a doprava orientovaná nalevo jsou jen některými z důkazů. Na dobu našeho pobytu sice hlásili celodenní přeháňky, ale stejně jsme doufali, že se tentokrát rosničky spletly… Nespletly! Lilo…

Let do Manily – hlavního města Filipín vyšel na ten nejhorší možný čas. Jít spát v 6 večer, aby se člověk na 00:30 dostal na letiště. Tyhle noční výjezdy nepatří k mým oblíbeným. Ale všechno dobré, následující zážitky vždycky vše vynahradí. Do Manily létáme hned na třech různých linkách. První z nich je takový černý Petr – layover (tedy odpočinek) pouhých 18 hodin stačí tak akorát na dospání časového posunu. Druhý je o něco lepší – 30 hodinový layover (právě tenhle jsem absolvovala). A doslova za odměnu je 72 hodinový layover, jenž svou délkou představuje malé prázdniny.

Kdysi už jsem se zmiňovala, že úplně nejnáročnější – co se pasažérů týče, jsou pro mě osobně indické lety. Jako cestující jsou hodně nároční na služby, které očekávají (cena by měla být úměrná tomu, co dostanete zpátky) a někdy je s nimi těžší domluva. A to nejen díky jazykové bariéře, ale hlavně kvůli odlišné mentalitě a přístupu, jaký zaujímají. Takže si představte takovou cestu do Mumbaje, která ale místo tří hodin trvá hodin 15! Tak přesně takhle to vypadalo na letu do Chicaga, který jsem nedávno absolvovala. V Americe obecně žije velké množství Indů, kteří svou domovinu opustili ale pravidelně se do ní vracejí. Emirates je navíc společnost, nabízející pravidelné…

Spojené Státy Americké si hodně zakládají na tom, že mají pokud možno co nejdetalnější přehled o tom, koho si pustí na své území. Proto je před vstupem do země vždy nutné vyřídit si víza, ať už pracovní nebo jen turistická. Dá se o ně zažádat online a po vyplnění dotazníku (kde se kromě tradičních otázek, které byste čekali najdou i dotazy typu: „podíleli jste se někdy na trestném činu terorismu či obchodování s lidmi“) se člověk dostaví na ambasádu, kde s Vámi znovu projdou všechny tyto otázky a na věčnost jim tam zanecháte svůj podpis v podobě otisků prstů, které Vás vždy prozradí, pokud byste se v této zemi rozhodli dělat nějaké nekalosti.Touto procedurou…

V souostroví Malé Sundy na východě Indonésie se mezi ostrovy Jávou a Lombokem nachází místo, které se od svých sousedů značně liší. Ačkoliv je Indonésie ostrovním státem, kde převládá islám, Bali je raritou a zůstává jedinou téměř výlučně hinduistickou oblastí mimo Indii. Do hlavního města Denpasaru jsme se dostali někdy kolem půlnoci. Momentálně zde panuje období dešťů a na klimatu ostrova se to projevilo nevídanou vlhkostí vzduchu a nečekanými bouřkami, které mohou prosluněnný den změnit v tropickou bouři doslova během pár minut. Ani to však neodradilo množství turistů, kteří s námi na ostrov přicestovali. Mezi nimi i nevídaný počet Čechů, který mě překvapil.Jako pokaždé když přijedu na nové místo, i tentokrát jsem si…

O Dánech se říká, že jsou nejšťastnějším národem na světě. Což je s podivem, když vezmeme v úvahu, že jejich země patří k těm nejzadluženějším na světě, po většinu roku je tady buď zima jako když praští, panuje taková ta hororová mlha, kdy i ptáci musí chodit pěšky nebo prší. Jak to tedy dělají? Pustila jsem se do takového malého průzkumu a vyšlo mi několik teorií. První pojednává o fenoménu „hygge“….co to vlastně je? Pokoušet se o doslovný překlad by bylo obtížné, ale podle deníku The Guardian to má co dočinění s anglickým slovem „hug“ objetí. Princip spočívá v tom, že se lidé schází (doma, v hospodě, v kavárně či jak je libo), tráví spolu čas…

Tak Budapešťi, po notné době otálení konečně došlo i na tebe! Příběh tohoto města nebylo až tak jednoduché zpracovat, protože jsem se zde díky Láďovi, který je tam momentálně na Erasmu dostala dokonce třikrát. Nejdřív v listopadu, kdy jsem si zažádala o lety a poté rovnou na celý týden v rámci dovolené.Jak na mě tohle město zapůsobilo? Právě Budapešť se díky své architektuře a středoevropské atmosféře dost často dostává do srovnávání s Prahou. Co mají tyto dvě metropole společné? Oběma městy protékají významné řeky – u nás je to Vltava v Budapešti zase Dunaj. Obě mají svůj hradní komplex, nespočet mostů, kostelů a historických náměstí.

Chladivý Prosinec jsem zahájila opět cestou do Austrálie a i když už jsem v Melbourne i Aucklandu několikrát byla, cesta na jižní polokouli mě pokaždé naplní vzrušením a očekáváním. V Aucklandu je vždycky co dělat a i když z mých původních plánů jet se podívat do Hobitína, či vystoupit na nejvyšší bod města sešlo, den tady bych si užila za Slunce i za deště, ikdyby to mělo znamenat vyvalit se někde na trávu v parku (k čemuž nakonec taky došlo 😀 ). Hlavní bod tohoto letu pro mě beztak spočíval v něčem jiném. Shodou náhod či osudu se to stalo tak, že právě v Malbourne se zhruba před 30 lety usadili mí vzdálení příbuzní – tetička…

Uvažovala jsem jak tenhle článek pojmout a jestli se o něj vůbec nějakým způsobem pokoušet, ale nějak to zkusím, a uvidíme, co z toho bude :). Teď se přeneste v čase o takové tři týdny zpátky … 28 říjen … ještě před Kuala Lumpur a Cape Townem … byl to zrovna ten den, kdy jsem se vrátila z Bangkoku po týdenním výletu … máte? Takže 28. asi v jednu v noci jsem se dostala z Bangkoku do Dubaje a následující den v sobotu jsem měla naplánováno chytnout letadlo, které by mě zavezlo po dlouhých 8 měsících domů – do Prahy.Umíte si představit ten zmatek, kdy po překročení asi 9 časových pásem, 7 hodinovém letu a 6 hodinách…