-
Shanghai – perla orientu
O Shanghai se říká, že nejlepší je začít ji prozkoumávat z nejvyššího bodu. Pearl Tower je 468 m vysoká vyhlídková věž z roku 1995, která je pro Shanghai symbolická tak, jako je Burj Khalifa pro Dubaj. To nezní špatně řekla jsem si a běžela do fronty pro lístek. Věž se skládá z 11 koulí různé velikosti. Dvě největší mají průměr 50 a 45 metrů. Na věži je celkem 15 pozorovatelen, přičemž nejvyšší (známá jako Space Module) je ve výšce 350 metrů.
-
Boston – historie psaná na vodě
Pokud zrovna vychytáte slunečný den v Bostonu, můžete se považovat za velkého šťastlivce. V hlavním městě státu Massachusetts na východě USA jsou totiž malé deštíky, stejně jako pořádné průtrže mračen na denním pořádku. V zimě pro změnu město sužují urputné sněhové vánice. Člověk si musí návštěvu dobře promyslet. Když totiž vysvitne, paprsky rozpoutají pravou podívanou na vodní ploše, která tvoří téměř polovinu plochy města.V Bostonském přístavu se nachází hned 34 ostrovů které vybízejí k dlouhým procházkám, trekování, pozorování ptáků, kempování, kayakování a jiným prázdninovým hrátkám. Na jednom z ostrovů je dokonce vybudováno letiště Logan airport, kde přistávají všechny mezinárodní lety.
-
Annecy, Lyon – perly francouzských Alp
Bylo těsně před přistáním a já shlížela z malého okýnka na rozeklané vrcholky Alp. Takových pohledů se nikdy nenabažíte. Let do Lyonu není zrovna nejjednodušší dostat, o to šťastnější jsem byla, když se mi jej podařilo s jednou kolegyní „vyswapovat“ (přehodit).
-
Petrohrad – okno do Evropy
Sakra! Těsně jsem to nestihla. Slunce už zapadalo za horizont a zanechalo Petrohrad v blyštivém oparu. Na focení už to dneska nebude. Druhá největší Ruská metropole leží tak daleko na severu, že teď přes léto zde panují tzv. „Bjale noči“ Bílé noci. Stmívá se asi v 10 večer a rozednívá se okolo 4 ráno. Díky nevelké vzdálenosti od polárního kruhu však Slunce nikdy nezajde úplně. Na obzoru vždy vykukují nesmělé paprsky, které město osvětlují dokonce i půlnoci.
-
Srí Lanka, část V. – Udawalawe, Mirissa, Galle
Dojem ze Srí Lanky by nebyl úplný bez návštěvy jednoho z mnoha národních parků. Většina lidí se rozhoduje mezi Yalou, největším parkem na ostrově, kde je mimo slonů a buvolů možné spatřit i leoparda a mezi Udawalave, který je sice menší a leopardi se zde nevyskytují, zase ale nepodléhá až tak masivnímu přívalu turistů.
-
Srí Lanka, část IV. – Ella, Lipton’s Seat
Poslední část cesty vlakem jsme přestáli opět na nohou. Dorazili jsme na konec trasy do vesnice Ella, která se pro svou příhodnou lokaci a krásné prostředí stává oblíbenou destinací turistů. Ti zde zůstávají i několik dní, aby vyráželi na výlety do okolí. Jako s mapou pokladu Ikonou Elly je Nine Arches Bridge (Most devíti oblouků), který je krásným příkladem Britské koloniální architektury. Traduje se, že železo, které mělo být na výstavbu mostu použito, bylo během světové války v Británii využito na válečné účely. Místní tedy most dokončili jen z kamene a cementu a zasloužili se tak o jeho jedinečnost. Nejzajímavější most je, když po něm projíždí vlak. Popularity mostu využila…
-
Srí Lanka, část III. – Adam’s Peak, Horton Plains
O trati do Elly, vedoucí před hornatou vrchovinu ve středu Srí Lanky se říká, že je jedou z nejkrásnější vlakových tras na světě. Každoročně ji absolvují tisíce turistů a dobrodruhů a my mezi nimi nemohli chybět.I o půl osmé ráno nádraží v Kandy praskalo ve švech. Jen jsme se modlili, abychom se do vlaku vešli alespoň na stání, když už se nám tedy nepodařilo rezervovat lístky dopředu. Po chvíli více než dlouhé jsem se vítězně vymotala z nekončící řady, držící lístky druhé třídy do Hattonu. Do Elly se časem také dostaneme, po cestě se dá ale zastavit na tolika nádherných místech, že jsme se rozhodli cestu tam o pár dní…
-
Sri Lanka, část II. – Dambulla, Kandy
Do Dambully se jezdí za jedinou věcí. Je jí jeskynní komplex chrámů, vybudovaných na vrcholu vysokých skal. Za možnost obdivovat tyto unikátní chrámy člověk zaplatí nejen penězi, ale taky notnou dávkou energie. Když jsme se na 165 m krpál konečně vyškrábali, značně jsem popadala dech a závistivě koukala na všudypřítomné opičáky, kteří poskakovali kolem. Těch to asi tolik sil nestojí. Do široka se odkrýval malebný výjev na kopcovitou krajinou, zarostlou džunglí. Kdyby člověk nevěděl, že jsou mezi stromy ukryty města, snadno by mohl nabýt dojmu, že se nachází mimo civilizaci.
-
Sri Lanka, část I. – Pollonaruwa, Sigiriya
Vyrážíme! Po týdnech plánování a nejistoty, kdy nebylo zaručeno, zda se na cestu vůbec vydáme, jsme konečně seděli na letu z Dubaje do Colomba. Hurá! Po 4 a půl hodinách, kdy jsem si užívala, že pro jednou nemusí obsluhovat, jsme již vystupovali do tropického tepla. Na Srí Lance sice na začátku března ještě nepanuje sezóna dešťů, oproti vyprahlé Dubaji jsme si ale i tak přišli jako po vstupu do sauny. Projít imigračním a zařídit ještě pár věcí, než se naplno vrhneme vstříc dobrodružství. Láďa šel vyměnit peníze, já dostala na starost vyzvednutí báglu. To zvládnu ;).
-
Když je toho trochu moc
Většinou zážitky z letů nesdílím, asi mi nepřijdou natolik zajímavé, aby někomu stály za přečtení ale poslední let z jedné Africké destinace byl natolik „pestrý“ že o něm pár řádků napíšu. Všechny lety začínají stejně. Na začátku se provede safety search kdy se celá kabina prohledá, pro případ že by v ní byly ukryty nějaké nežádoucí předměty (od zapomenutých dokumentů a mobilů přes předměty schované záměrně, jako obálky s penězi či drogy…může se stát). Poté v plné parádě nastoupíme na značky a vítáme cestující. Někteří jsou soběstační, jiní potřebují pomoct s nalezením sedadla nebo místa pro zavazadla. Některé dámy jsou tak objemné, že mají problém projít uličkou a já končím…
