-
Bohatství a bída Mandalay
Z Baganu pokračujeme autobusem dále na sever do Mandalay. Do r. 1861 ještě hlavní, nyní druhé největší město zažívá ekonomický boom. Všude se staví. Auta se předhání s motorkami a tuktuky na 6 proudých silnicích. A semafory jsou tady spíše pro ozdobu než pro praktický užitek.
-
Bagan – město tisíce chrámů
Cesta z Yangonu do Baganu je dlouhá bezmála 600 km a nočním autobusem jsme ji zvládli zhruba za 8 hodin. Na autobusové nádraží dorážíme v 5:30 a i když byl přejezd relativně pohodlný, nemůžu říct, že bych se netěšila na čerstvý vzduch.
-
Ulicemi Yangonu
Následující ráno už se nám ubytování nezdá tak tragické. I počasí se umoudřilo. Nebe je vymetené, nikde ani mráček. K snídani máme palačinky a instantní kafe. Loučíme se s našimi hostiteli a vyrážíme vstříc Asijskému dobrodružství.
-
On the road again
Měli jste někdy nějaký sen? Moment, na který jste čekali hodně dlouho. Možná celý život? A když ten moment konečně nastal, cítili jste, že na něj asi vůbec nejste připraveni? Člověk by řekl, že po 3 letech létání už musím být vůči nějakým cestovním horečkám naprosto imunní, ale při pohledu na 50ti litrovou krosnu a hordu elektroniky, kterou je do ní ještě třeba narvat mě jímá závrať. A tátova slivovice je to jediné, co na ni zabírá.
-
Benátky – město na vodě
Kdo by si pomyslel, jak užitečné takové opravování runwaye může být. Odstavená dráha znamená méně letů, z čehož pro nás plynou delší layovery. Místo klasických 24 h tak často získáme úžasné dva dny. A to už je jako menší dovolená! 🙂
-
Istanbul – brána do Asie
Asi z toho uděláme tradici. Před dvěma roky mě Janča s Verčou poctily svou návštěvou v Dubaji. Letos jsme se rozhodly setkat na půli cesty. Doslova! Jako most mezi Evropou a Asií stojí Istanbul, největší město Turecka. Je tak jedinou metropolí světa, které se nachází na dvou kontinentech.
-
Stockholm – V ledovém království
Takovou zimu už jsem dlouho nezažila. Bylo asi -15 a já přemítala, jak mám pro boha v takové kose vydržet celý den. V 8 ráno se Stockholm teprve probouzel z chladivé noci a ostrov polévalo příjemné naoranžovělé světlo. Opodál se tyčila strohá budova radnice se třemi zlatými korunami, ke které si skrz zamrzlou vodu probojovávala cestu malá výletní loď. Paprsky se odrážely od lámajícího se ledu a já si připadala jako v nějaké zimní pohádce. Když Jarl (tzn. náčelník) Birger v roce 1252 Stockholm zakládal, určitě netušil, jekého významu město jednou dosáhne. V 15. století již byla původně malá vesnice na břehu jezera Malaren důležitým obchodním centrem a v roce…
-
Abu Dhabi aneb Co ještě v UAE nevynechat
Když Dubaj omrzí a člověka přepadne potřeba objevovat něco dalšího, jako první jasná volba se jeví emirát Abu Dhabi, který je zároveň i hlavním městem celé země. Není tak divu, že autobusy tímto směrem vyrážejí co pár minut. Cesta jednotvárnou krajinou nám s Laďou zabrala necelé 2 hodiny, než jsme zapluli do hlavního nádraží, které oprýskyné a vybledné působilo poněkud „old schoolovým“ dojmem. Ono celkově Abu Dhabi je taková Dubaj před třiceti lety; menší, klidnější, bez alejí mrakodrapů, co se škrábou k obloze.
-
Rio De Janeiro & Buenos Aires II.
Zasmušilé Buenos Aires Ráno byl čas na průzkum města, jenže počasí nám mělo život komplikovat i nadále. Trochu kapek mě nikdy neodradilo, ale tohle nebyl déšť. To byl uragán! Nepřeháním když řeknu, že přes provazce vody nešlo vidět na špičku bot. V noci dokonce padaly kroupy… A mému skládacímu deštníčku se živly jen vysmívaly. Frustrované jsme si s Patricií, kolegyní z Česka domluvily odvoz a šly obdivovat alespoň nedaleké nákupní centrum, které se pyšní nádherným, malovaným, secesním stropem.
-
Rio De Janeiro & Buenos Aires I.
Existují lety, které je zde velmi težké, téměř nemožné dostat. Na multisektor Rio – Buenos Aires jsem čekala dva a půl roku, takže si umíte představit mé pocity, když jsem tento let objevila v rosteru. Jižní Amerika je kontinentem natolik vzdáleným, a to nejen geograficky, že mě jen pomyšlení, že se tam doopravdy podívám naplnilo vzrušením, jako na začátku když jsem začala létat. O tomto letu jsem toho slyšela mnoho nelichotivého (jako ostatně i o spoustě jiných) – 14 hodin s náročnými pasažéry se muže zdát nekonečných. Let ale naštestí nebyl ani zdaleka naplněn a lidé nebyli nemožní, ale naopak velmi milí a vděční. A crew? Lepší kolegy na tak…
