Srí Lanka, část IV. – Ella, Lipton’s Seat

Poslední část cesty vlakem jsme přestáli opět na nohou. Dorazili jsme na konec trasy do vesnice Ella, která se pro svou příhodnou lokaci a krásné prostředí stává oblíbenou destinací turistů. Ti zde zůstávají i několik dní, aby vyráželi na výlety do okolí.

Jako s mapou pokladu

Ikonou Elly je Nine Arches Bridge (Most devíti oblouků), který je krásným příkladem Britské koloniální architektury. Traduje se, že železo, které mělo být na výstavbu mostu použito, bylo během světové války v Británii využito na válečné účely. Místní tedy most dokončili jen z kamene a cementu a zasloužili se tak o jeho jedinečnost. Nejzajímavější most je, když po něm projíždí vlak. Popularity mostu využila jedna místní rodinka a v jeho blízkosti si vystavěla improvizovanou kavárnu, kde si čekání můžete ukrátit u šálku dobrého čaje či kávy. Na svou chvíli jsme čekali i my. Na přesnost místních drah se ale bohužel nedá moc spolehnout a tak nám tma a déšť tuto podívanou nedopřály.

Je nesčetně míst, kam se v okolí Elly dá vydat. My jsme si zvolili další horu ke zdolání s příhodným názvem Ella Rock. Brzy ráno a s veškerou výbavou jsme se s pomocí kreslené mapy vydali pryč z města. Do okola se tyčící hory ukrývající vodopády, ve vysoké trávě se pasoucí krávy a koleje poseté ranní rosou a slunečními paprsky způsobí, že se cítíte jako na nějakém kouzelném místě z pohádky.

První část mapy mluvila jasně – po kolejích přes vysokou trávu a čajové plantáže byl směr daný, ale někde v těch políčkách jsme asi špatně zahnuli. Opodál stojící farmář vytušil naši bezradnost a poslal s námi svého syna, který nás dovedl až pod vrchol hory. Dále už jsme se pro jistotu obrátili na modernější techniku a s pomocí gps se dostali až k cíli, kterým byla ostře vyčnívající skála obsetá pár stromy. Už jsem říkala, že počasí je tady hodně proměnlivé? Pohled do propastného údolí se nám naskytl jen na pár minut, než jej zahalila mlha tak hustá, že by se dala krájet.

Ravana Falls

V okolí Ella Rock je ještě jedno místo, co stojí za návštěvu. Jsou jí Ravana Falls, které svou úctyhodnou výškou 25 m patří mezi nejvyšší vodopády na ostrově. Hojně navštěvovaná je jejich spodní část. My ale měli v plánu objevit jejich ukrytou horní část. S jen velmi skoupými informacemi kudy jít jsme se prodrali listnatým lesem až ke kamenné zídce, která vypadala, že už tam chátrá tak aspoň sto let. I když to chvílemi vypadalo všelijak, celou dobu jsme se drželi této zídky, s níž šla souběžně dnes už jen těžko znatelná pěšina. Ta nás nakonec zavedla přesně tam, kam jsme potřebovali.

Horní část vodopádů se nachází na soukromém pozemku, který vlastní jeden starší britský pár. Ten tady vybudoval soukromé ubytování, které za nemalou částku poskytuje luxusní zázemí v tomto ukrytém ráji. Moc dlouho to netrvalo a u brány si nás vyzvedl pan Shiva, správce i zahradník v jednom. Za poplatek 500 rupií nás zavedl až k vodopádům, kde jsme měli to štěstí užít si pár hodin nerušeného koupání v přírodním bazénku.

Obrázek pohody narušovaly jen pijavice, v ústraní číhající, jak by se na nás mohly přisát. Laďovi neodolaly a hned se jich do něj pár zakouslo. Jizvy má z toho dodnes.

Pracovníci komplexu byli všichni tak milí a nápomocní, že nás odvedli až k autobusu, kterým jsme se dostali až do Haputale, výchozího bod pro naši další expedici.

Liptons Seat

Snad každá rodina tady vlastní tuk tuk. Řekla bych že to mají něco jako náhražku kola. Tak se nám podařilo ukecat i našeho hostitele v Haputale a ten souhlasil, že nás jeho bratr následující den odveze až na Lipton’s Seat. Zmrzlí jsme se na sebe tlačili v maličkém tuk tuku a studený vítr vytrvale útočil na plachty, které tvořily provizorní ochranu před vrtochy počasí. Asi 50 minut jsem stoupali po kaskádovitých úbočích, než nás řidič vyhodil až téměř pod vrcholem. Dále už jsme museli pěšky. V 5 ráno začaly černočernou tmu pomalu protrhávaly první paprsky a my se (už zase!) hnali se Sluncem o závod. Na menším odpočívadle jsme si našli příhodné místečko, nachystali naši fotící aparaturu a pak už jen čekali a kochali se.

Oblasti se přezdívá Lipton’s Seat (Liptonova židlička), protože právě zde se sir Thomas Lipton, obchodní průkopník původem ze Skotska, rozhodl založit své čajové plantáže.

V mnoha zemích hraje důležitou roli doba sklizně, Srí lanka však díky své poloze a klimatu poskytuje ideální podmínky pro sběr čaje po celý rok. Na vrcholku dnes vysedává socha pana Liptona, přesně v místech, kde se i on kdysi rád kochával pohledem na malebnou krajinu.

Pan Lipton v podstatě představil způsob pití čaje, jak ho zná většina z nás. Díky jeho vynálezu čajového pytlíku se sice méně kvalitním, ale pořád dobrým čajem, se tento nápoj stal přístupným i pro ty méně majetné. Na sklonku 19. století, kdy tady Lipton plantáže zakládal, totiž čaj platil spíše za luxusnější komoditu, kterou si mohla dovolit jen hrstka privilegiovaných.

Z vrcholu hor až do údolí vede asi 10 km dlouhá procházka plantážemi, které i dnes opečovávají pracovité sběračky. A to v podstatě stejným způsobem, jako před 100 lety. Pouze ruční sběr zaručí vysokou kvalitu čaje. Ty nejzručnější sběračky nashromáždí okolo 20 Kg čaje. A i když si za celý den tvrdé práce vydělají v přepočtu asi 70 Kč, jsou pořád usměvavé a rády vám zapózují na fotku.

V továrně na čaj

Viděli jsme, jak čaj roste a jak se sbírá, ale o jeho zpracování jsme netušili téměř nic. Navštívili jsme tedy i původní Liptonovu továrnu Dambatenne. Zde nám velmi jednoduše vysvětlili, že se čajové lístky nejdříve nechají zavadnout, čímž se z nich odpaří asi 50 % vody a začne docházet k chemickým změnám, díky kterým se vytvoří ono typické čajové aroma. Poté dochází na rolování, kdy se lístky různě trhají a praskají a dochází k uvolňování šťávy.

Lístky se poté rozvrství ve speciálních oxidačních místnostech. Na době oxidace závisí nejen výsledné aroma a barva čaje ale taky to, jestli se bude jednat o čaj zelený, bílý nebo černý (všechny totiž pocházejí ze stejné rostliny a záleží jen na způsobu úpravy). Po konci oxidace je nutné sušením co nejrychleji dostat z lístků zbytky vody, jinak by čaj začal plesnivět. Ve zdárném konci už se pak lístky jen v sítech roztřídí podle kvality a velikosti. Wuoalá a základ pro lahodný nápoje je na světě. A to za pouhý jeden den! Čerstvost zaručena.

I když je Dambatenne asi nejznámější výrobnou čaje na ostrově, doporučujeme navštívit spíše některé z menších a méně známých továren, kde vám dopřejí daleko osobnější a snad i vřelejší přístup. A možná že vás pozvou i na soukromou ochutnávku ;).

24. 7. 2018, Dubai