Zaandam – neočekávaný výlet

Saint Petersburg – perla Ruského císařství byl místem, kam jsem se chtěla již dlouho podívat. Využila jsem tedy možnosti a o tento let si zažádala. Jaká byla moje radost, když se Petrohrad opravdu objevil na mém červencovém rozpisu. Tak, jako to dělám před každým layoverem jsem už s nadšením koukala do mapy a vyhlížela, co bych si v tomto historickém skvostu určitě neměla nechat ujít. Už jen kouknout na portál, který je pro letušky takovým interaktivním kalendářem a ujistit se v časech odletu a příletu a …počkat…Petrohrad z rozpisu zmizel a místo něj se objevil Amsterdam…To je asi omyl ne? Ještě pro jistotu volám na horkou linku, abych se ujistila, že to není jen chyba v systému, ale hlas ze záznamníku mě ujišťuje, že zítra letím do Holandska.

Jedním z překvapení, které má společnost ve své moci vám přichystat je to, že může zcela nenadále libovolný let odebrat a na místo něj nasadit buď den volna nebo let do jiné destinace. V mém případě došlo k tomu, že cestujících do Petrohradu bylo ten den tak málo, že by se společnosti nevyplatilo mít na letu tolik personálu, který by musela platit. A jelikož pořád patřím ve firmě k těm nejmladším, černý Petr tentokrát padl na mě. Naštvaně jsem zaklapla laptop. „No tohle, to snad není pravda!“ Ale vztekání mi vydrželo jen chvilku. „Ty káčo! Buď ráda že ti místo toho připadla takhle pěkná destinace, navíc o stejném počtu letových hodin. Taky to mohla být otočka do Istambulu!“ A vůbec, kolik lidí platí nemalé peníze za to, aby se mohli někam podívat a oni za to ještě platí tobě! Je až s podivem, jak snadno si člověk navykne na nabytý komfort a brzy jej začne pokládat za samozřejmost. S vděkem jsem si tedy připomněla, jaké mám vlastně štěstí, že tohle povolání můžu vůbec vykonávat a rychle šla vymýšlet náhradní plán pro Amsterdam.

Město už jsem viděla a tentokrát by to chtělo zažít něco trošku jiného. Jaký obrázek se vám hned vybaví při zmínce o Holandsku? Mě okamžitě přijdou na mysl dřeváky a pohlednice s tulipánovými poli v jejichž dálce se rýsují…větrné mlýny! Chvíli jsem tenhle nápad konzultovala se strejdou Googlem a bylo rozhodnuto.

Už jsem to tady jednou psala ale klidně to zopakuju. Holanďani jsou ti nejpohodovější lidi, jaké si člověk může přát potkat. Let díky tomu uplynul mrknutím oka a kolem druhé odpoledne už jsme přistávali na letišti Schiphol v Amsterdamu. Z pracovního do cestovního a peláším na hlavní nádraží, odkud má jet přímý vlak až do Zaandamu, městečka nedaleko Amsterdamu. Pan průvodčí mi s politováním sděluje, že přímý vlak byl zrušen a v Amsterdamu budu muset přestupovat. Nevadí, ani tak by cesta neměla trvat déle než 40 minut. Ve vlaku se mě cizokrajně vyhlížející slečna ptá lámanou angličtinou, jestli tenhle vlak jede do Zaandamu. Řeknu jí o přestupu a zároveň jí ujišťuji, že do městečka mířím taky, a že se tam můžeme dopravit společně. Díky přízvuku, jehož výrazné „š“ je s ničím nezaměnitelné vyvodím, že je slečna z Argentiny a tak další hovor vedeme už ve španělštině. Inéz se s maminkou vydala na výlet po Evropě a jejich dalším cílem po Amsterdamu je Praha. S nadšením se vyptávají na tipy, kam se v našem hlavním městě podívat, i když na rady určitě nejsem ta pravá, sama znám Prahu asi tak dobře, jako Barcelonu.

Podle rady pana průvodčího vystupujeme…ale kam dál? Vlaků je tady milion ale žádný, jak se zdá nemíří do naší cílové stanice. Své nově nabyté spolucestující ve snaze najít správný spoj po čase ztrácím a dále v cestě pokračuji sama. Původně 40 minutová cesta se nakonec díky dvěma dalším spojům protáhla na dvojnásobek, ale nějakým způsobem se konečně ocitám tam, kde potřebuju.

Cestovatelé si kdysi museli vystačit s kompasem, popřípadě s čtením z hvězd. My dnes díky chytrým telefonům máme orientaci značně jednodušší. Chytám správný směr a rovnou za nosem si to mířím k nejbližšímu kanálu. Všude se prohánějí lidé na kolech a vzduchem se line nasládlá vůně kakaa u níž brzy odhaluji její původ. Na svědomí to má nedaleká továrna na čokoládu, která vábí snad víc, než perníková chaloupka. Podél kanálů se rýsují kouzelné domečky, které jako by vypadly z knihy pohádek od bratří Grimmů.

Po asi půlhodince cesty už se nacházím v cíli svého putování v Zaanse Schans – restaurované historické vesnici, jíž dominuje sbírka několika větrných mlýnů z 16. století, stojících podél řeky Zaan. Aby se člověk dostal až k mlýnům, musí to strategicky projít místní továrnou na sýry paní Cathariny Hoeve, kde dělají tu nejlepší Goudu široko daleko. Prodejna se nachází v roubené chaloupce, která je snad stejně stará, jako samotné mlýny. Uvnitř vás přivítá usměvavá paní v tradičním kroji a představí vám jejich nejžádanější produkty – roztodivné druhy sýrů všech velikostí, tyčících se nasebe v pyramidách do výšky. Příjemným zpestřením nákupu je krátká přednáška, kde paní ve stručnosti objasňuje proces výroby sýrů, jež demonstruje u zcela funkčního stroje, který od sebe odděluje tekutinu od tuku, z něhož pak vyrábějí ty největší pochoutky. Zde na mne čekal kulturní šok, který bych tady opravdu nečekala. Před paní na lavičce seděla skupina snad třiceti Indů, kteří dychtivě hltali každé její slovo a usilovně se snažili paní vměstnat do hledáčků svých foťáků. Jako jediná „bílá“ holka, jsem si tam připadala docela vtipně. 😀

 S válečkem prvotřídní Goudy jsem si to vyšla ven z obchůdku rovnou k řadě opodál stojících mlýnů. Hospodářský význam regionu podél řeky Zaan dosáhl vrcholu již ve středověku. Na této rovinaté ploše, kde se stromům nedařilo kvůli bažinatému podloží vítr foukal neustále a vytvořil tak perfektní podmínky pro využití jeho síly. Více než 1000 větrných mlýnů zde kdysi zpracovávalo obilí, které bylo základem jídelníčku pro tehdejší Evropany a vysloužilo tak regionu přezdívku „Holandská spižírna.“ S rekonstrukcí vesnice se začalo po roce 1945. Tato osada dává jedinečný dojem, jak vesnice mohla vypadat v 17. století. Skanzen obsahuje sbírky typických zelenobílých dřevěných domků a mlýnů s původními dílnami na výrobu dřeváků, sýrů a další specializované obchůdky či pekárnu. Mlýnů se podél řeky Zaan dochovalo asi 8 přičemž více než polovina je jich stále funkčních – mezi nimi De Huisman neboli „Domovník“, De Kat (Kocour) či Het Klaverblad (čtyřlístek).

Když se člověk dosyta naobdivuje krásy mlýnů, přes most je to jen kousek do neméně okouzlující vesničky jménem Zaandijk, v jejímž středu se nachází květinami obrostlé ,unikátní Holandské domky, do nichž byste milerádi jezdili na prázdniny k babičce. U žádného domku nechybí kolo a loďka – nejvyužívanější dopravní prostředky.

I když v životě vše nemusí jít vždycky podle plánu, nikde není psáno, že to ve výsledku nemůže dopadnout ještě lépe. A můžu vás ujistit, že pokud budete mít cestu do Amsterdamu, zajížďky do téhle kouzelné vesničky určitě nebudete litovat. 😉

21. 7. 2017, Dubaj, UAE