Taipei – trochu jiná Čína

V Thaipei – hlavním městu Taiwanu, malého ostrova na východ od Číny už se dávno setmělo a my vyrážíme na jeden z několika trhů, které každou noc ožijí nenadálým ruchem. Linky metra jsou tak dobře propracované, že se s nimi dostanete všude, kam potřebujete – rychle a levně. Vystupujeme na Shilin Night Market kde to bzučí, jako v mraveništi. Sešla se zde snad polovina obyvatel města! Třída je poseta nesčetnými druhy stánků, jež nabízejí široký výběr místních pochutin. Naporcované ovoce je 100% lokální a opravdu chutné, opékané klobásky, dělané bůhví z čeho, podivně vypadající sladkosti a vepřové upravené způsoby, o nichž jste ani netušili, že existují. Jakési zelené koule, plavoucí v pochybně vyhlížející tekutině hlásají, že se jedná o žabí vajíčka. Člověk se brání nutkání zacpat si nos – všude se linou vůně připravovaných pochutin, které jsou pro lidi se slabším žaludkem jen těžko stravitelné. Tak tedy hurá na večeři!

S naší výletní skupinkou to zaparkujeme v jedné z podzemních bister – mají tu hlučno a narváno, sedí tu i nějací turisti a vypadá to, že jim chutná. Tak to zkusíme taky. Maso s rýží sice vypadá spíš, jako žrádlo pro psy, zato moje hovězí nudlová polévka je výborná. Vepřové tady dávají úplně do všeho, hlavně do malých knedlíčků, které platí za místní specialitu.

Vedle jídelních stánků je market přeplněn taky nepřeberným množstvím obchůdků s kýčovitými suvenýry a předměty denní potřeby. Místní se baví házením šipek do balonků a chytáním malinkých rybek v kádích, které jim stánkaři na místě ugrilují (pokud se snaživcům podaří je polapit). Všude to bliká, zvoní, voní i zapáchá. Na jeden večer už bylo vjemů dost, tak vzhůru zase do klidné náruče pohodlné postele.

Následující ráno se potkávám se Zuzkou – kolegyní z Ostravy, že vyrazíme objevovat skrytá zákoutí tohoto místa. Zrovna je období dešťů, takže z oblohy každou chvíli začne padat jemný „radioaktivní“ deštík, jak Zuzka s oblibou říká, který za chvilku ustane, aby zase začal o pár minut později. Originálně – Taipei 101 se nazývá nejvyšší stavba města, 101 patrová věž, která platí za symbol finančního centra Taiwanu.

Stavba je mnohými označována za oslňující příklad orientální architektury s religiozními prvky, která byla zkonstruována tak, aby odolala tajfunům i zemětřesením. A někteří zase říkají, že vypadá jako hromada krabic od čínských polívek, poskládaných na sobě. U jejích základů se to hemžilo školáky ve stejnobarevných uniformách, kteří působili až děsivě organizovaně.

A co vlastně o Taiwanu a jeho obyvatelích víme? Po skončení 2.SV Čínou zmítaly občanské nepokoje a vůdce poraženecké strany Chiang Kai – Shek, jenž stál v opozici proti vůdci komunistické strany Mao-Ce Tungovi po porážce sebral všechny síly a „evakuoval“ sebe i své lidi na Taiwan. Dnes má ostrov statut čínské provincie, záleží však s kým se bavíte. Číňané vám pravděpodobně řeknou, že ostrov patří k nim, zatímco Taiwanci by se rádi označovali za nezávislé. Ať už tak, nebo onak, rozdíl mezi obyvateli Číny a Taiwanu je diametrální, což šlo pozorovat už na letu. Když jsem nedávno dělala let do Guangzhou, připadala jsem si mírně řečeno tak trochu jako v zoo. Let se málem opozdil kvůli velkému množství fotek, kteří si pasažéři vyžadovali pořídit s naší Evropskou posádkou. Jen málokdo z cestujících rozuměl tomu, o čem se s nimi člověk potřeboval bavit a pozornost si vyžadovali neustálým hulákáním – tento stav panoval po celou dobu letu. Ještě nikdy jsem asi neměla tak blízko k myšlenkám na změnu zaměstnání. Naproti tomu Taiwanský let bych zcela bez nadsázky přirovnala k letům Evropským – klidný a nenáročný.

Pohled na město nejlépe oceníte z některého z vrcholků hor, které obklopují město ze všech stran. Metropole tak nikdy není od přírody dál než jen pár zastávek MHD. Asi nejznámější a zároveň nejschůdnější horou (nebo spíš kopcem) je u návštěvníků velmi oblíbená Elephant Mountain. Výstup na ní zabere od 15 minut do půl hodiny – záleží na vaší fyzické zdatnosti. Výstup je ze začátku docela strmý. Všude vás obklopuje bujná džungle, hejna komárů, pestrobarevní motýli, kteří chvíli neposedí a tlustí tygrovaní pavouci, co líně odpočívají ve svých sítích. Hora byla v den naší návštěvy dost populární. Po cestě jsme potkaly Taiwance všech věkových kategorií, od mrňat s maminkami až po staroušky, kteří si na bradlech a jiném cvičebním náčiní utužovali tělo i ducha nebo se věnovali meditaci.

Aby těch skvostných výhledů nebylo málo, lanovkou jsme se nechaly vyvézt na vrchol Maokong Mountain. Už samotná jízda stála za to – množství zeleně, která obklopuje kopcovitý terén okolo Taipeje je dechberoucí. Oblast platí za jednu z nejdůležitějších čajových plantáží v okolí a je taky místem, kde se můžete dozvědět několik zajímavostí o jeho pěstování čaje a jeho původu. Právě z Taiwanu pochází slavný Oolong tea – zelený čaj nasládlé chuti. Čajovou tady mají dokonce i zmrzlinu! Je libo s příchutí black nebo green tea? S malými vesničkami a chrámy, které vybízí k navštívení se Maokong Mountain může stát pěkným výletem na celý den, my však opět byly limitovány časem.

Lanovkou zpět do údolí a metrem do centra, naší poslední zastávkou se stal malý obchůdek, kde člověk dostane koupit Bubble tea. Tato místní specialita pochází z 80. let a vznikla právě zde, na Taiwanu. Nápoj se připravuje smícháním mléka a čaje, popřípadě dále s ovocným sirupem nebo cukrem. Jako dodatečné ingredience se může přidat ovoce, květy ibišku či čokoláda. Ovšem nejoblíbenější je perličkový čaj, do kterého se přidávají želé kuličky z tapioku (maniokový škrob) nebo mořských řas. Brčko musí být HODNĚ široké aby jím kuličky prošly!

Taipei toho skrývá daleko více!  Snad zase příště 🙂

23. 5. 2017, Dubai