Singapore – Město v zahradě

Za úzkým průlivem na jih od Malajsie se nachází státeček, který je svou rozlohou jen o málo větší než Praha. Ekonomicky se však řadí k nejvyspělejším státům na světě a přezdívku „Švýcarsko Jihovýchodní Asie“ tak nezískal nadarmo.Singapur byl založen roku 1819 členem Britské Východoindické společnosti a Britové si strategický přístav drželi až do roku 1965, kdy se tento městský stát osamostatnil a získal nezávislost. Bývalý vliv Britů je zde znatelný na každém kroku. Angličtina (vedle čínštiny, malajštiny a tamilštiny) jako úřední jazyk a doprava orientovaná nalevo jsou jen některými z důkazů.

Na dobu našeho pobytu sice hlásili celodenní přeháňky, ale stejně jsme doufali, že se tentokrát rosničky spletly… Nespletly! Lilo jako z konve a k tomu ta vlhkost… Volbu šatníku příště musím promyslet důkladněji. Ve vzduchu už ale bylo tolik vody, že nějaký déšť opravdu netvořil znatelný rozdíl, takže po chvíli jsme jej s Marťou – mou slovenskou kolegyní začaly ignorovat.

Singapur je vysoce moderním místem, moc historických budov tady nečekejte. Zato mrakodrapy lemující zátoku naleznete na každém kroku. Po kolonádě jsme se dostaly až k soše imaginárního zvířete s hlavou lva a tělem ryby – Merliona. Rybí tělo představuje rybářskou vesnici z níž Singapore vznikl a hlava lva reprezentuje originální název města, pocházející ze sanskrtu (Singa – lev, Pura – město).

Za zálivem se rýsovala silueta Marina Bay Hotel. Tahle kolosální sranda za 8 miliard singapurských dolarů je známá hlavně díky Infinity pool (nekonečnému bazénu), který překlenuje tři pilíře hotelu, ukrývajících na 2 a půl tisíce pokojů. Jako obyčejným smrtelníkům by se nám nahoru asi ani nepodařilo dostat, prý to tam ale vypadá nějak takhle:

Nic pro jedince trpící strachem z výšek :).

Našim finančním možnostem více vyhovovala návštěva komplexu Gardens by the Bay – Zahrady v zálivu. Vláda si dala za cíl přeměnit Singapur v „Město v zahradě“ a tak vybudovala tento přírodní park, který má ještě rozšířit plochu zeleně ve městě a zvýšit tak kvalitu života. První zastávkou pro nás byl Cloud forest – Les v oblacích. Gigantický skleník v sobě ukrývá 42 metrů vysokou umělou horu, kterou pokrývají rostliny amerických a asijských pralesů. Trsy orchidejí, umělá jezírka a vodopády nás fascinovaly svou barevností – zelená, modrá, fialová – pastva pro oči. Zvuky rosniček a jiných pralesních potvůrek místu ještě dodávaly na autenticitě. Projekt má člověku přiblížit podobu těchto důležitých ekosystémů a popisné cedule spolu s interaktivní projekcí upozorňují na nebezpečí globálního oteplování, v jehož důsledku by tyto pralesy mohly z planety nenávratně vymizet.

Po nabažení se všech těch barev a čerstvého vzduchu, totálně detoxikované jsme dále směřovaly do venkovních prostor zahrad k tzv.: Superstromům. 25 až 50 metrů vysoké železné konstrukce, připomínající futuristické stromy jsou obehnány množstvím zeleně, která se po konstrukcích plazí nahoru do výšin. Díky nim stavby umožňují fotosyntézu i absorbci vody, přesně jako opravdové rostliny. Každou noc v 7:45 a 8:45 stromy ožijí barevnou show světel, která za doprovodu hudby působí jako z nějakého fantastkního světa. Po dlouhém dni byly naše energetické zásoby vyčerpány a další objevování jsme si tedy musely nechat na zítřek.

Ráno jsme se opět sešly s Martinou a přemýšlely, co vymyslet dál. Nakonec – abychom té zeleně neměly málo, jsme nasedly na metro a vydaly se na opačnou část ostrova, do 150 let starých botanických zahrad. Tato klenotnice rostlinných druhů má po obvodu asi 5 kilometrů a člověk v ní snadno zapomene, že se nachází uprostřed moderního velkoměsta. Díky více než 10 000 druhům rostlin, které se zde pěstují, se zahrady zapsaly na seznam světového dědictví UNESCO.

Architekti, kteří zahradu navrhovali museli mít neuvěřitelnou fantazii. Na relativně malé oblasti dokázali do nádherných prostor vybudovat kaskádovité terasy s několika jezery a vypěstovat rostliny z tropických oblastí i téměř vyhynulé kapradiny, které naši planetu obývaly před miliony lety. Všude po zahradě pobíhalo množství zahradníků, kteří ji udržovali v perfektním stavu. Třešničkou na dortu pak bylo orchidárium, kde téměř 3 000 různých druhů orchidejí dávají na obdiv své duhové barvy. Na zahradě je skvělé, že se v ní člověk může potulovat od 5 od rána až do půlnoci a to zcela bezplatně. Vstup se platí jen do oné Národní zahrady orchidejí.

Ještě pořád zbývala troška času a tak jsme výlet zakončily v China Townu. Marťa, která mandarínštinu studovala a v Číně tak strávila téměř 2 roky z toho sice nebyla dvakrát nadšená, ale rozhodla se mě doprovodit. Mým cílem zde byla návštěva Buddhas Tooth Relic Temple. Jaké překvapení, když jsme při jeho hledání narazily nejdříve na mešitu, která hned za rohem sousedila s hinduistickým chrámem. Ale nakonec, všechna tato náboženství spolu s křesťanstvím zde hrají významnou roli, a zdá se, že dokáží mírumilovně koexistovat vedle sebe.

Den jsme zakončily v místní restauraci, u PHO – BO husté nudlové polévky vietnamského typu. Na jedení s hůlkami budu muset ještě zapracovat :D.

Co dodat nakonec? Město působilo až neuvěřitelně disciplinovaně. Nepořádek na ulicích nebo žebrající lidé jsou tu neznámými pojmy. Vysoký životní standard a špičkové zdravotnictví, silná armáda, raketová ekonomika, velmi nízká zločinnost a téměř nulová nezaměstnanost dělají ze Singapuru (zdánlivě) perfektní místo k žití.

Na druhou stranu, demokracie tady není zrovna zažitým pojmem. Systém vzdělávání i pracovní trh je zde vysoce kompetitivní a klade na místní nemalý tlak, ve snaze vychovat si nad – produktivní obyvatelstvo. No, každý úspěch něco stojí ne?

3. 3. 2017, Dubaj, UAE