Los Angeles – Hoolywood a mnohem víc

O těžko uvěřitelných 13 000 km dále a 12 časových pásem později se Los Angeles pomalu probouzelo do ospalého rána. I na konci ledna se teploty na jihozápadním pobřeží USA pohybují kolem příjemných 25°C. Našli byste jen pár dní v roce, kdy v Kalifornii slunce nesvítí.

A dnešní den byl pro výletování jako stvořený!

Před hotelem už na nás čekal Carlos. Náš stařičký průvodce původem ze Salvadoru připomínal kouzelného dědečka a stejně tak se o nás celý následující den staral. Spolu se Sorou, Sárou a Roxy jsme naskákaly do prostorného minivanu a po čtyřproudovce, která se dnes výjimečně obešla bez dopravní zácpy jsme si to namířili do centra dění.

LA nás na první pohled překvapilo svou rozlohou. Kam jen oko dohlédlo se v pravidelných řadách rozprostíraly čtvrtě 4 milionového města, jež v údolí obklopeném horami působilo chráněně. Těžko říct, co se v LA považuje za centrum. Možná pár mrakodrapů, tyčících se uprostřed jinak plochého terénu. Od výstavby vysokopodlažních budov se zde kvůli častým zemětřesením upustilo.

Asi není nikdo, kdo by si LA nespojil s Hollywoodem. Zábavní a filmový průmysl město prostavily na tolik, že si z něj obyvatelé udělali svou ikonu. I takto brzo ráno se na horu Mount Lee vydaly desítky sportovních nadšenců a skupinky školáků. Nám díky Carlosovu řidičskému skillu stačilo jen pár kroků. Prodrat se hustým houštím a už na nás vykukoval nápis, který nenechá nikoho na pochybách.

Hollywood chrlí do světa filmy už od roku 1910, kdy zde bylo zaleženo studio Motion Pictures. Nápis v Hollywood Hills ale vznikl až roku 1923 a s filmovým průmyslem vlastně původně neměl nic společného. Důvodem byla propagace jedné realitní společnosti, která v oblasti působila. Téměř 14 metrů vysoká písmena si lidé s městem spojili natolik, že už si jej nechali. Za tu dobu si nápis prošel sérií útoků vandalismu i přírodních pohrom, nicméně dnes už železný plot jej chrání permanentně. To pro případ že by z něj (vedle ničení) chtěl například někdo skákat, jako to v roce 1932 udělala jedna neúspěšná herečka a připravila se tak o život. Showbyznys (hlavně zde!) není pro slabší povahy…

Podoba nápisu už se příležitostně párkrát změnila. Naposledy loni kdy byl nápis změněn na HollyWEED jako oslava zlegalizování rekreačního užívání marihuany (weed = tráva). Výšlap na horu dnes bohužel nebyl na programu dne.

Na místo toho jsme se vydali na Hollywood Boulevard, další z míst, které si návštěvník určitě nemůže nechat ujít. Důležitější než obchodní centrum zde je Dolby theater postavené ve stylu Art Deco, jenž se každoročně stává místem udělování Oscarů.

A z divadla rovnou na chodník slávy. Chyběl nám jen ten červený koberec.

Walk of fame je tvořen více než 2600 pěticípými hvězdami, které v sobě nesou jméno herců, muzikantů, režisérů a producentů, ale také fiktivních postav, které fanoušci nominovali a odborná porota je poté vyhodnotila jako hodné zvěčnění. Pocit exkluzivity místa poněkud mařily davy (nejen čínských) turistů, kteří se mohli přetrhnout, aby se dotkli odlitků rukou a nohou slavných postav. Co naplat, byla jsem mezi nimi i já. Množství lidí využili pouliční komedianti, převlékající se do obleků superhrdinů a průvodci, lákající na své zájezdy. Pokud toužíte po fotce s Batmanem či Spidermanem, tady se vám za menší obnos přání vyplní.

Když člověku vyhládne, není lepším místem kam na oběd než na Farmer market. Na poměrně malé ploše se nachází množství restaurací a fast foodů z kuchyní z celého světě. Za příjemné ceny tak zde pořídíte oběd pro celou rodinu. Z místa dýchá příjemná atmosféra pohostinství a sounáležitosti.

Beverly Hills není jen smyšlenou lokací ze seriálu pro pubrťáky, ale opravdovým městem a sídlem Hollywoodské smetánky. Aleje vysokých štíhlých palem vás zde, ostatně jako v celém LA doprovází na každém kroku. Tuto poměrně klidnou oblast na okraji pulzující metropole si za svůj domov vybraly například celebrity jako Elvis Presley či Sylvester Stallone. Novostavba se zde dá pořídit za „pouhých“? 5 milionů dolarů. Například domov Michaela Jacksona o 34 pokojích byl po jeho smrti prodán za 18 milionů dolarů. Jasně, že jsme chtěli k nějaké té hvězdě zaskočit na návštěvu, ale přes mohutné ploty obrostlé bujnou zelení se nám nepodařilo dostat dál než k příjezdové brance.

Los Angeles by nebylo samo sebou bez slunných pláží, které byly v horkém nedělním odpoledni plné lidí. Santa Monica je pláží spíše rodinou. Na slavném pieru si rodiče se svými ratolestmi můžou užít na kolotočích nebo v zábavním parku. To pláž ve Venice, to už byl jiný příběh. Carlos o téhle pláži prohlásil, že je spíše pro „happy people“. Ulice zalité vůní marihuany praskaly ve švech, jako by se na jednom místě v ten samý okamžik sešla snad půlka LA. Skejťáci v zapadajícím slunci předváděli svoje kousky, páry si na venkovním terasách vyznávaly náklonnost. Člověk jen čekal, kdy se ze strážní věže vyřítí David Hasselhoff coby Mitch Buchannon běžící zachránit topící se paničku.

Náš výlet se měl chýlit ke konci, ale na mé přání jsme na program zařadili ještě poslední bod, projížďku kanály ve Venice. Umělé – vytvořené již v roce 1905 měly připomínat opravdové kanály v Benátkách a dodat tak lokaci na exkluzivitě. S postupem času ale paradoxně spíše upadaly. K jejich renovaci došlo až v roce 1993 a od té doby se staly nejen domovy pro ty zámožnější, párkrát se mihly také ve filmech. Komu říká něco seriál Californication, bude vědět, že právě zde chodila jeho hlavní postava Hank Moody se svou dcerou na procházky, kde si předávali životní moudra.

Tímto malým kouskem Itálie jsme se rozloučili s městem Andělů, které je pro mnoho nesplněným, pro některé pak opravdovým Kalifornským snem.

1. 3. 2018, Dubai