Brusel – s vůní čokolády

Do Bruselu – hlavního města Belgie jsme dorazili chvilku po poledni. S Maruškou – další Češkou z mého letu jsme neotálely a hned jak to situace dovolila jsme vyrazily. Město mi se svými úzkými uličkami, typickými hanzovními domky a příjemnou uvolněnou atmosférou mírně připomínalo Amsterdam. Nakonec, Belgie s Nizozemím sousedí a obě země jsou tak malinké, že je určitá podobnost na místě.

Po kávě v jedné z místních kaváren byla naší první zastávkou Katedrála Sv. Michala. Tento původně románský chrám z 11.století byl přestavěn do nynějšího gotického stylu. Propracované fiály a působivé skleněné vitráže zobrazující výjevy z Bible daly tušit, že se jedná o největší architektonický skvost široko daleko.

Samotné centrum je tak malinké, že jsme se jednou z uliček neúmyslně dostaly k Les Galeries Royales Saint-Hubert. Jedná se o krytou nákupní galerii, kde luxusní obchody a krámky s pravými belgickými krajkami střídají kavárny a klasické čokoládovny. Zde můžete přijít na chuť nejslavnějšímu belgickému vývoznímu artiklu. Pralinkám!

Asi neznámějším řetězcem v Belgii i v zahraničí jsou síťe Leonidas a Neuhaus, které jsou obě zárukou exkluzivního gurmánského zážitku. V encyklopediích určených pro mlsaly se píše, že Belgické pralinky vynalezli v roce 1912 Jean Neuhas s pomocí své ženy Louise. Společně vytvářeli čokoládové bonbony, v nichž se ukrývaly sladké krémy, ovoce nebo oříšky. K dokonalosti pak pralinky přivedl jiný cukrář – Hugo Asbach, který začal bonbony plnit různými likéry a hlavně brandy. V tehdejší době se totiž neslušelo, aby dámy z vyšších kruhů pily na veřejnosti alkohol.

Čokoládovna Neuhaus obohacuje svět svými dobrotami už od roku 1857 a všechny výrobky jsou zde z prvotřídních surovin. Kromě pralinek, kterých vytvářejí na 150 druhů regály zaplňovalo i množství čokoládových ušáků a vajíček. Velikonoce jsou tady!

Nejlevnější balení pralinek šlo pořídit od 5 euro. Kromě průmyslového balení si lze zakoupit různě načančané bonboniéry nebo si nechat něco nabalit na přání. Za mnohem vyšší cenu pochopitelně. Naprostou samozřejmostí je to, že každý zákazník může ochutnávat z jednotlivých druhů kolik chce a jak dlouho chce – aby věděl co kupuje. Já vyzkoušela nugátovo mandlovou pralinku v krému z mléčné čokolády, obalené v čokoládě bílé. No co vám budu povídat, nebe na jazyku :).

Jen pár kroků za galerií a už jsme vcházely na historické centrum města – Náměstí Grande Place. Jeho dominantou je gotická radnice z 15.století s 96 m vysokou věží, na níž je umístěna socha Sv. Michala – patrona města. Během všech těch válečných nájezdů byla většina původních dřevěných staveb nenávratně poškozena, a tak musely být cechovní domy na náměstí vybudovány znovu, tentokrát z kamene. Ačkoliv každý jiný, dohromady tvoří harmonický celek.

Pokud jste zrovna na dietě, městu byste se měli vyhnout obloukem. Kam člověk totiž vkročí, tam ho obklopuje vůně cukru a kakaa a hlavně Waflí! Tuhle dobrotu lze v některém z množství stánků pořídit už za 1 euro a dochutit si ji můžete čímkoliv vás napadne. Šlehačkou, čokoládou, ovocem či javorovým sirupem. Jestli je možné dostat z něčeho cukerný šok, tady by se to zaručeně povedlo!

Mysleli jste si, že hranolky jsou Americký výmysl? Omyl! Tato světově známá pochutina původně pochází právě z Belgie. Nebo z Francie, záleží s příslušníkem kterého národa se bavíte. Původ je těžké určit, země se navzájem ovlivňovaly tak silně, že vedle nizozemštiny je zde francouzština úředním jazykem.

S waflí posetou jahodami jsme si to s Maruškou namířily k nejznámějšímu klučíkovi z celé Belgie – Manneken Pis neboli čůrajícímu chlapečkovi. Kolem téhle sošky putuje spousta legend. Jedna říká že bohatý kupec kdysi během procházky po městě ztratil svého synka a vyhlásil po něm rozsáhlé pátrání. Chlapec byl nakonec nalezen v zahradě, vesele vykonávajíc svoji potřebu. Na oslavu nálezců pak kupec nechal vystavět onu fontánu.

Další pověst říká, že během válečného okupování měli nepřátelé v plánu do opevnění umístit výbušniny a tak se zmocnit města. Netušili ale, že byli špehováni malý chlapec jménem Julianske, který tím nejrafinovanějším způsobem uhasil roznětku a tím město zachránil.

Jedna věc mě překvapila. Jeho velikost! Teda….celé té sochy! Na výšku mohla mít jen něco málo přes půl metru. Představovala jsem si ho teda většího ;).

Zbytek dne jsme strávily bloumáním po ulicích, než Maruška odvětila, že se vrátí na hotel. Já měla v plánu návštěvu ještě jednoho místa. Po dvou přestupech a půl hodině v metru, když už se začalo stmívat jsem vystoupila na opačném konci města v parku, kterému dominuje Atomium. Tato ocelová konstrukce představuje základní atom krystalové mřížky železa, zvětšený 165 miliardkrát. Stavba byla vytvořena ku příležitosti 58 ročníku výstavy EXPO a neměla stát déle, než výstava trvala, ale díky svému úspěchu a značné originalitě si zajistila trvalé místo mezi belgickými pamětihodnostmi.

Pohledem na 100 metrový kolos jsem zakončila svou prohlídku po hlavním městě Belgie. Ještě daleko krásnější než Brusel jsou prý Bruggy a tak se do téhle země kde ulice voní sladce jako sen chci nepochybně ještě někdy vrátit. 🙂

4. 4. 2017, Dubaj, UAE