Annecy, Lyon – perly francouzských Alp

Bylo těsně před přistáním a já shlížela z malého okýnka na rozeklané vrcholky Alp. Takových pohledů se nikdy nenabažíte. Let do Lyonu není zrovna nejjednodušší dostat, o to šťastnější jsem byla, když se mi jej podařilo s jednou kolegyní „vyswapovat“ (přehodit).

Lyon se nachází ve východní části Francie a ve světě je znám především jako gastronomická velmoc. Výlet to byl cenný i tím, že na místo 24 hodin jsem zde mohla strávit hned 2 dny. První den tak byla možnost vyrazit do kouzelného městečka Annecy, nacházejícího se asi 2 hodiny cesty autem od Lyonu, téměř u hranic se Švýcarskem.

Dlouhá cesta k cíli

Měli jsme maličko zpoždění. Nepodařilo se nám sehnat odvoz, a tak jsme museli vsadit na hromadnou dopravu. Autobusem a metrem to byl jen začátek dlouhé cesty za poznáním. Než se nám podařilo konečně dostat na hlavní nádraží, dálkový autobus, který jsme měli předem zamluvený už byl pár minut pryč. Společně jsme proklínali dochvilnost MHD i tamní neznalost angličtiny. Co se dá dělat, další autobus vyjížděl až za 3 hodiny. Štěstí jsme měli alespoň v tom, že jeden ze členů naší výpravy – egypťan Mohammed si pohovořil jako „bratr s bratrem“ s pracovníkem společnosti u které jsme měli zarezervované lístky a vyjednal nám slevu na další cestu.

Konečně jsme byli na cestě do Annecy. Únava se střídala s nadšením z cesty. Malebné kopečky a pole posetá slunečnicemi vás prostě nenechají v klidu podřimovat. Najednou se před naším autobusem objevuje policejní auto a nutí nás zastavit u krajnice. Všichni po sobě zmateně koukáme. Do autobusu nastupují 4 policisté, 2 zůstávají u řidiče a druzí 2 začínají pročesávat autobus odzadu. Byli jsme upozorněni, že s sebou máme po celou dobu pobytu nosit doklady, ale nikoho by nenapadlo, že je na cestě budeme vážně potřebovat.

„Občanské průkazy, prosím!“ Jako poslední policisté přišli k naší šestičlenné skupince. „Kde máte pasy?“ Já bych možná jejich pozornosti unikla, ale 2 kolegyně z Číny svůj původ prostě nezapřely. „Pasy nemáme, bylo nám řečeno že nám stačí prokázat se občankou a ID naší společnosi“. Snažili jsme se vysvětlit, že pracujeme pro aerolinky, ve Francii zůstáváme jen 2 dny a teď sice jedeme na výlet, ale zítra budeme zase pryč. Papalášům se ale zřejmě naše verze příběhu moc nezdála. Asi 20 minut jsme je tedy přesvědčovali o tom, že opravdu nejsme uprchlíci ani nehodláme do Francie imigrovat. Nakonec nás nechali jet. Tomu říkám spoustu povyku pro nic.

Annecy, poklad na jezeře

Konečně jsme dorazili na hlavní nádraží, které kromě Lyonu poskytuje spoje do Paříže, Ženevy či Grenobelu.

Annecy leží v oblasti Horní Savojsko na severním výběžku stejnojmenného jezera.Turismu se v tomto padesáti tisícovém městě daří již od 19. století a to hlavně díky přírodním i kulturním radovánkám, kterých si tady člověk může vychutnat jak v zimě tak v létě opravdu požehnaně. Annecy je doslova bránou do lyžařského ráje. Sezóna na ledovcích tu trvá až do konce května. A na Mont Blanc, nejvyšší horu Evropy (4.808 m.n.m.) je to coby kamenem dohodil.

Přešli jsme rušnou ulici a ocitli se ve středověku. Úzké uličky lemované dobovými domky, kanály překlenuté kamennými mostky a staleté katedrály dodávají městu nádech historie. Restaurací, malých kaváren a obchůdků se vším možný bylo tolik, že bychom je ani nespočítali. Nabízelz vše od suvenýrů přes uzeniny a sýry až po oblečení a domácí sortiment.

Naší pozornosti neunikl Palais de l’Isle z 12.století, nacházející se na ostrůvku uprostřed říčky Thiou. Až do Francouzské revoluce (1789-1799) sloužilo jako vězení a budova soudu. Stejnou funkci zastával i během 2.SV. Dnes je historickým monumentem a sídlí v něm muzeum.

I Annecy, jako správné středověké město má svůj hrad. Je jím Château d’Annecy, taktéž z 12.století, který byl domovem pro Ženevská hrabata. Annecy pod správu Ženevy spadalo velmi dlouho, než bylo roku 1860 připojeno k Francii. Za vstupné se o jeho historii můžete dozvědět něco více.

Po všech těch nesnázích se nám, asi za odměnu podařilo dostat na toho dne poslední 2 hodinovou projížďku po jezeře. 14 km dlouhé Lac d Annecy je jedním z nejčistších jezer v Evropě. Tyrkysová voda se ve slunci křišťálově leskne a tvoří dehberoucí kontrast oproti blankytné obloze a šedavým horám. Po hladině se v dnešním jasném dni potulovalo množství jachet, dalších výletních lodí, šlapadel a taky paddleboardů (velký surf na kterém stojíte, klečíte či sedíte, jak komu vyhovuje a pádlo, kterým se po vodě pohybujete). Jezero obecně poskytuje skvělé podmínky na vodní sporty všech druhů. Hory obklopující Annecy jsou zase jedním z nejlepších míst na světě pro paragliding. V tomto sportu se zde každoročně odehrávají i přední soutěže.

Kdo raději zůstává nohama pevně na zemi si tady taky přijde na své. Okolo jezera je vybudovaná čtyřicetikilometrová cyklostezka, od které se dá dojet až do sedla Forclaz, tyčícího se 700 m nad Annecy. Kopec je díky své délce a velkému převýšení obávaným stoupáním na trase Tour de France.

A co by to bylo za výlet bez ochutnání místní kuchyně. Tradičním zástupcem je Tartiflette – velká porce brambor, zapékaných s cibulí, masem, smetanou, vínem a sýrem reblochon.

Večerní procházku jsme zakončili u Pont des Amours neboli Mostu lásky, o které koluje legenda, že pokud se jakýkoliv zamilovaný pár v jeho středu políbí, zůstane spolu až do konce života.

Těžko říct, jesli je na tom co pravdy, romantická atmosféra se ale městu upřít nedá. I Jean Jacques Rousseau, který v 18. století hlásal návrat k přírodě, trávil v Annecy pravidelně celé měsíce. Po jeho návštěvě dokonce napsal „Nyní jsem šťastný. Nyní mohu říci, že žiji.“

Lyon, kulturní klenot

Třetí největší město Francie bylo založeno Římany už v roce 43.př.n.l. Tehdy se jmenovalo Lugdunum a stalo se správním centrem Gálie (taky jste si vzpomněli na Asterixe a Obelixe? 🙂 ).

Leží na soutoku řek Rhôny a Saôny, které je dělí na tři části spojené 22 mosty. Právě tyto řeky dělají město tak zajímavým. Voda je v každé z nich zbarvená trochu jinak a v místě, kde se řeky spojují se dají jedna od druhé rozeznat.

Na tak velkou metropoli působí Lyon spíše maloměstským dojmem. Možná za to může množství dobových staveb. Na levém břehu se rozprostírá Starý Lyon, největší renesanční čtvrť v Evropě. Ukrývá v sobě nádherné paláce, domy, zahrady a klenutá průčelí. Ze staré části se dá buď lanovkou nebo pěšky dostat na horu Fourvière s novogotickou katedrálou Notre-Dame, asi nejvýznamnější stavbou celého města. A to i přes to, že si pro své čtyři masivní věže vysloužila přezdívku „Obrácený slon“. Fourvière patřil již odpradávna k uctívaným náboženským místům, proto byla katedrála vybudována právě zde. Dnes je čtvrť vyhledávána především pro rozsáhlé archeologické naleziště pozůstatků z dob římské říše. Jen nedaleko od katedrály stojí Kovová věž (Tour métallique) zmenšená replika Eiffelovy věže. Jako její známější sestra má stejného autora.

Nakonec pár zajímavostí. Město hrálo důležitou roli ve vývoji kinematografie. Právě zde bratři Lumierové roku 1895 natočili patrně první hraný film. A za zmínku stojí i fakt, že právě Lyon je spojen s výrobou obřích airbusů, na kterých denodenně létám.

Pokud někdo hledá klidné místo, které by v sobě skloubilo kulturní historii, dobrou kuchyni, sportovní vyžití a možnosti výletů do okolí, pak je tento kout na východu Francie přesně pro něj.

16. 8. 2018, Dubai