Abu Dhabi aneb Co ještě v UAE nevynechat

Když Dubaj omrzí a člověka přepadne potřeba objevovat něco dalšího, jako první jasná volba se jeví emirát Abu Dhabi, který je zároveň i hlavním městem celé země. Není tak divu, že autobusy tímto směrem vyrážejí co pár minut. Cesta jednotvárnou krajinou nám s Laďou zabrala necelé 2 hodiny, než jsme zapluli do hlavního nádraží, které oprýskyné a vybledné působilo poněkud „old schoolovým“ dojmem. Ono celkově Abu Dhabi je taková Dubaj před třiceti lety; menší, klidnější, bez alejí mrakodrapů, co se škrábou k obloze.

Zima v UAE je díky příjemným teplotám okolo 25 stupňů perfektním obdobím pro výletování. Doprava v hlavním městě je docela snadná, proto jsme místo taxíků zvolili lacinější přesuny autobusy, které jsou cenami srovnatelné s těmi v Česku.

Naše objevování jsme začali na ostrově Al Kasir, kde má sídlo i naše ambasáda (na kterou jsme se v poslední době kvůli vyřízení nových pasů docela najezdili, takže jsme tuhle oblast znali dokonale). Největší nákupní centrum ani ruské kolo nás nelákalo, a tak jsme se vydali po promenádě směrem na pevninu.

O Emirates Palace – nejluxusnějším hotelu v Abu Dhabi už jsem kdysi psala. Za 70 dirhamů (asi 420 Kč) si tu můžete dát horkou čokoládu se zlatými hoblinami a obdivovat honosný interiér z mramoru a mléčného skla. Vstup do hotelu střeží známá rodina opodál stojících mrakodrapů Jumeirah Towers. Novinkou v této oblasti nám však byl loni dokončený The Founders memorial – robustní pomník ve tvaru duté krychle, z jehož stropu je spuštěna řada lanek s kameny, které ve správném úhlu vytvářejí 3D podobiznu Sheika Zayeda – zakladatele Emirátů, jak jsou známy dnes.

Abu Dhabi se táhne dlouhá Corniche beach a obklopená zelení nám přišla krásnější, než všechny pláže v Dubaji. Den nám pomalu ale jistě utíkal a byl nejvyšší čas vydat se k perle celých Emirátů, velké mešitě pojmenované jak jinak než po šejku Zayedovi. I zde jsem byla už dříve, ale od posledně se tady něco zásadně změnilo.

Dříve stačilo projít improvizovanou budkou, kde vám projeli všechny věci, dámám případně půjčili něco na zahalení a šlo se dál. Ve vedení si ale nejspíš uvědomili, že návštěvníků stále příbývá a vybudovali zcela novou přístupovou trasu. Přes celé parkoviště je nyní třeba dojít k jedné ze dvou „křišťálových koulí“ a eskalátory sestoupit pod zem. Poté člověk musí přetrpět asi půlhodinovou frontu, než se zaregistruje (jinak je ale vstup pořád zdarma) a dostane se do další, o nic kratší fronty, na jejímž konci vás konočně prošacují a pustí do dluhé podzemní chodby, která vyústí u mešity. Byl to tedy oříšek a než jsme se z bludiště dostali, začalo se smrákat. V tomto čase však mešita bývá paradoxně nejkrásnější.

Poslední paprsky se odrážely od bílého kamene a vytvářely na něm barevné představení. V kontrastu s usínající oblohou stavba vyzařovala matným světlem a působila jako z pohádky Tisíce a jedné noci. Než jsme ji celou prošli a řádně zdokumentovali, už byl pozdní večer a akorát tak čas na to schrastit večeři a dostat se na naše jednodenní ubytování u milé indické rodiny. Na jeden den toho bylo požehnaně.

Abu Dhabi ukrývá ještě jeden poklad, o kterém se moc neví. Město je vlastně souborem menších a větších ostrovů a na jejich východní části se nachází oblast mokřadů a mangrovových lesů, které byly pro svou unikátnost vyhlášeny chráněnou oblastí. Využili jsme tak skvělé příležitosti a u jedné z několika společností si půjčili dvoukajak. Kdo je dostatečně sebejistý dostane úplnou svobodu plavit se sítí kanálů, protkávající bohatý porost vodních stromů. Je těžko věřit, že jen pár kilometrů odtud se rozprostírá nekonečná poušť.

Obklopeni zelení, množstvím vodních ptáků a průzračnou vodou, která vybízela ke koupačce jsme se cítili jako Robinson Crusoe na jeho tropickém ostrově. Plavili jsme se takhle asi 2 a půl hodiny a společnost dám dělaly jen hejna rybek a pár dalších navštěvníků, kteří se k našemu štěstí plavili opačným směrem, a my tak měli park téměř jen pro sebe. Klidně by se tady dal strávit celý den. Dobrá nálada byla elektrizující!

Hlavní zážitek dne jsme měli za sebou. V centru jsme ještě navštívili pevnost Qas Al Hosain, nejstarší kamennou budovu Abu Dhabi, která uvnitř ukrývá muzeum, kde se můžete dozvědět, jak se tady kdysi žilo královské rodině.

Ještě poslední procházka po pláži a pomalu jsme se s městem loučili. Vanul příjemný zimní vánek, Slunce svítilo a nám nic nechybělo. Nebo to jsme si alespoň mysleli. Po příjezdu domů jsme si uvědomili, že jsme oba rudí jako přezrálá rajčata. Slunce tady peče opravdu CELÝ rok. Snad jsme už teda konečně poučili a příště už bez opalováku nedáme ani ránu!

6. 2. 2019, Dubai