Cesta z Yangonu do Baganu je dlouhá bezmála 600 km a nočním autobusem jsme ji zvládli zhruba za 8 hodin. Na autobusové nádraží dorážíme v 5:30 a i když byl přejezd relativně pohodlný, nemůžu říct, že bych se netěšila na čerstvý vzduch.

Následující ráno už se nám ubytování nezdá tak tragické. I počasí se umoudřilo. Nebe je vymetené, nikde ani mráček. K snídani máme palačinky a instantní kafe. Loučíme se s našimi hostiteli a vyrážíme vstříc Asijskému dobrodružství.

Měli jste někdy nějaký sen? Moment, na který jste čekali hodně dlouho. Možná celý život? A když ten moment konečně nastal, cítili jste, že na něj asi vůbec nejste připraveni? Člověk by řekl, že po 3 letech létání už musím být vůči nějakým cestovním horečkám naprosto imunní, ale při pohledu na 50ti litrovou krosnu a hordu elektroniky, kterou je do ní ještě třeba narvat mě jímá závrať. A tátova slivovice je to jediné, co na ni zabírá.