Chystáme se na asi nejdelší přejezd autobusem na tomhle výletu. Z Hoi Anu jedem přes polovinu Vietnamu až na jih do města Mui Ne.V 6 večer opouštíme Hoi An a začíná 13ti hodinová cesta do Nha Trang, kde musíme přestoupit na jiný autobus, co nás hodí až do Mui Ne. Zvažovali jsme pár dní pobýt i v Nha Trang, ale nakonec jsme ho z našich plánů vypustili. Jde o ryze přímořské letovisko, oblíbené hlavně mezi našimi slovanskými bratranci z východu.

Hoi an jsou takové Asijské Benátky. Řady domků z koloniální éry se odráží ve vodě kanálu, který je překlenutý jedinečnými mosty. A rybáři vyplouvající na moře svými loděmi víří brzkou raní mlhu.

Poprvé dáváme přednost vlaku před autobusem. Vlak nás i přes zpoždění dostane z Hue do naší další destinace Da Nangu asi za 4 hodiny, během kterých můžeme pozorovat pobřeží a kopcovitou krajinu okolo. Cesta je to sice pomalejší, ale máme rádi změny. Navíc vystoupíme hned v centru a ne několik kilometrů za městem. Na ubytování se tak v pohodě dostaneme pěšky. Laďovi stačí jen letmé pětivteřinové nakouknutí do mapy na to, abychom na poprvé prokličkovali chaotickými ulicemi rovnou k našemu hotelu.  Da Nang je pátým největším městem Vietnamu a asi bychom těžko hledali místo, které by lépe demostrovalo rapidní vývoj země. Mrakodrapy tu rostou jako houby po dešti, všude se staví a opravuje. Da Nangu…

Odjezdem z Phong Nha oficiálně ukončujeme naše dobrodružství v Severním Vietnamu a přesunujeme se dále na jih. Autobus nás už tradičně vysadí několik kilometrů za městem. Opět se kolem nás sletí hejna taxikářů, ale jsme odhodlaní nenechat se nikým natáhnout. To to radši dojdeme pěšky.

Naší výslovnosti nikdo nerozumí. „Jede tenhle autobus do Phong Nha?“ Spolu s dalšími 20 lidmi čekáme u kanceláře jedné cestovní společnosti na náš autobus, který vyjíždí až z Hanoje. Pokud všichni míříme na totéž misto, nemáme šanci se tam vměstnat. Psychicky se připravujeme, že noc strávíme v uličce na zemi. Postupně ale přijíždějí tři různé autobusy a lidi se rozdělují podle destinací. Až ten poslední je náš.

Z Cat Ba Island se přesouváme dál na jih do města Ninh Binh. Zrovna včera jsme si říkali, že na téhle cestě obecně potkáváme hrozně málo Čechů. A hle, dneska máme v autobuse asi osm našinců, takže si přijdeme jako někde na zájezdě. Užíváme si cestu trajektem, kterou jsme předtím prospali a kopcovitá krajina se míhá za okny.

Halong Bay. Na území o rozloze 1553 km² se rozprostírá záliv, ukrývající jedno z největších přírodních bohatství světa. 775 ostrůvků vápencového a břidlicového typu jsou staré i 250 milionů let a každoročně je navštíví tisíce lidí. I proto jsme se rozhodli místo tohoto Vietnamského Disneylandu pro návštěvu Cat Ba island, který technicky vzato spadá pod území Ha Long Bay, ale ještě odolává masivnímu přílivu turistů, i když ti jednou nevyhnutelně přijdou i sem. Záliv Lan Ha Bay, obklopující Cat Ba island sice není tak rozlehlý, nicméně alespoň můžeme obdivovat tu krásu okolo bez všudypřítomných výletních lodí.

Na severovýchodě Vietnamu, asi 320 km od Hanoje leží Sapa. Osada založená roku 1922 francouzi je dnes číslem jedna v poskytování služeb v horské turistice. Do Sapy se dá dostat jak vlakem, tak autobusem. Volíme druhou možnost a v 10 večer vyrážíme nočním autobusem z Hanoje. Cesta trvá necelých 6 hodin a na místo přijíjždíme někdy kolem půl 4 ráno. Hodně blbý čas na hledání ubytování. K naší výhodě můžeme v autobuse zůstat až do 6 a tak se pár dalších hodin dospat.

Už chybí jen pár metrů, ale prodrat se přes shluky lidí a nekonečný zástup motorek trvá věčnost. Náš hostel je zastrčený v jedné z desítek ulic, co vypadají jedna jako druhá, tady se hodí Laďův smysl pro orientaci.

Nikdy jsem s tím nemívala problémy, ale ty několikahodinové přejezdy autobusy poslední dobou nějak nezvládám. Takže chápete že při představě 24 hodinové cesty na čtyřech kolech přes půlku Laosu až do Hanoje na mě přicházely mrákoty. Po dlouhých úvahách zda jet autobusem či letět, jsme tedy zvolili dražší, zato rychlejší a méně bolestný přesun vzduchem. Nejdřív se ale musíme dostat do Vientiane – hlavního města Laosu.