Chytáme první ranní loď z Koh Rongu a v 10 už sedíme v autobuse do hlavního města Kambodže – Phnom Penh. Už to tu tak bývá zvykem, že na každé cestě se najde alespoň jeden sobec, co si nahlas pro zábavu sleduje videa na youtube, nebo řvoucí děti, co si mezi sedačkami dělají hřiště. Mile rádi po 6 hodinách opouštíme stařičký autobus a bežíme se ubytovat.

Počasí se vůbec nelepší a předpověď na následujících pár dní taky není žádná hitparáda. Má vůbec cenu na nějaký ostrov jezdit? Po důkladném zvažování si ale říkáme, že náš let zpátky domů je pevně daný a do té doby ten čas stejně musíme někde strávit. Zarezervujeme si teda autobus do Sihanoukville a je rozhodnuto.

Kambodžu začínáme objevovat v městečku Kep. Založeno v roce 1908 jako přímořské letovisko pro Francouzskou elitu, město, které bylo během občanské války téměř zapomenuto, dnes opět začíná lákat cestovatele svými tropickými plážemi (vlastně jedinou pláží). Pokud se navíc řadíte mezi milovníky seafood, pak je toto místo přesně pro vás. Hned na pobřeží nacházíme obrovský trh, kde je ke koupi vše, co se jen dá z moře vylovit. Nesčetné druhy ryb se tady pomalu opékají na grilu, v kádích se tísní ještě živí krabi a chobotnice. Krab je koneckonců takovým symbolem Kepu. Dokonce tu mají jeho sochu, která vás vítá již při příjezdu do města. Z hostelu si půjčujeme kola, co sotva drží pohromadě a jedeme sehnat…

Delta Mekongu – rýžová mísa Asie. To je vodní svět, kde se lodě, domy, restaurace a dokonce i trhy plaví na nesčetných menších tocích a kanálech Mekonžského systému. Mnoho návštěvníků Vietnamu zatouží na lodi brázdit jeho vodami, ale ne všem se to splní. Na daleký a tak trochu odřízlý jih se totiž vydá jen málokdo. My se naštěstí stejně musíme dostat ke Kambodžským hranicím, takže to máme po cestě.

Saigon. Pulzující srdce celé země. Dnes největší město Vietnamu je domovem více jak 6 milionů lidí. Toto bývalé hlavní město bylo po sjednocení severu s jihem přejmenováno na Ho Chi Minhovo město. Místní mu však ani přes nelibost úřadů neřeknou jinak než Saigon.

Chystáme se na asi nejdelší přejezd autobusem na tomhle výletu. Z Hoi Anu jedem přes polovinu Vietnamu až na jih do města Mui Ne.V 6 večer opouštíme Hoi An a začíná 13ti hodinová cesta do Nha Trang, kde musíme přestoupit na jiný autobus, co nás hodí až do Mui Ne. Zvažovali jsme pár dní pobýt i v Nha Trang, ale nakonec jsme ho z našich plánů vypustili. Jde o ryze přímořské letovisko, oblíbené hlavně mezi našimi slovanskými bratranci z východu.

Hoi an jsou takové Asijské Benátky. Řady domků z koloniální éry se odráží ve vodě kanálu, který je překlenutý jedinečnými mosty. A rybáři vyplouvající na moře svými loděmi víří brzkou raní mlhu.

Poprvé dáváme přednost vlaku před autobusem. Vlak nás i přes zpoždění dostane z Hue do naší další destinace Da Nangu asi za 4 hodiny, během kterých můžeme pozorovat pobřeží a kopcovitou krajinu okolo. Cesta je to sice pomalejší, ale máme rádi změny. Navíc vystoupíme hned v centru a ne několik kilometrů za městem. Na ubytování se tak v pohodě dostaneme pěšky. Laďovi stačí jen letmé pětivteřinové nakouknutí do mapy na to, abychom na poprvé prokličkovali chaotickými ulicemi rovnou k našemu hotelu.  Da Nang je pátým největším městem Vietnamu a asi bychom těžko hledali místo, které by lépe demostrovalo rapidní vývoj země. Mrakodrapy tu rostou jako houby po dešti, všude se staví a opravuje. Da Nangu…

Odjezdem z Phong Nha oficiálně ukončujeme naše dobrodružství v Severním Vietnamu a přesunujeme se dále na jih. Autobus nás už tradičně vysadí několik kilometrů za městem. Opět se kolem nás sletí hejna taxikářů, ale jsme odhodlaní nenechat se nikým natáhnout. To to radši dojdeme pěšky.