čtvrtek, 1. 11. 2019 Časový posun i cestovní únavu kompenzujeme dlouhým spánkem až do odpoledních hodin. Ani se nám z tak pohodlných postelí nechce ven, ale je na čase seznámit se jak s hostiteli, tak s nejbližším okolím. Naše paní bytná je moc přátelská postarší dáma, jménem Adriana. Nosí nám vždy trochu ode všeho co ukuchtí, abychom taky ochutnali Chilskou kuchyni. Tak třeba lahodný dort s citronovou polevou, nebo místní pokrm z fazolí, jehož jméno už jsem zapomněla. Žije se svým synem José Ignaciem, kočkou a psem, který zuřivě štěká pokaždé, když příjdou hosté. Říká mi “mi niňita” – (holčičko moje), a ikdyž ji kvůli její rychlé chilštině (protože chilská…

úterý, 29. 10. 2019 Asi nikdy jsem nebyla tak nervózní. Večer před odletem jsem sotva zamhouřila oka. Po hektickém dni plném balení a loučení jsme se do postele dostali až kolem 11. Teď je půl 6 a mě se zdá, jako bych si před chvílí lehla. Vyčistit zuby, rychle převlíknout. Tělo jede na automat. Trochu se třesu, ale nevím jestli je to nervozitou nebo tou zimou venku. Nasedáme do auta. Laďův táta nás po cestě do práce veze na nádraží. Pár slov na rozloučenou, pár objetí a jsme pryč. V Brně přestupujeme na další vlak do Vídně. Laďa mi musí otázky dvakrát opakovat, než na ně dostane odpověď. Jsem totálně…

O Chile se říká, že je nejvyspělejší zemí Jižní Ameriky a s Českou Republikou toho má co do historie leccos společného. Ne, že by nás snad kolonizovali španělé. Ale do roku 1989 tady, stejně jako u nás byl u moci velmi radikální režim a až v roce 1990 se země vrátila k demokracii. Nejsem expert na historii, a na tu Chilskou už vůbec ne. Ale vysvětlení alespoň některých souvislostí je důležité k pochopení toho, co se tady teď odehrává. Španělé začali v Chile prosazovat své zájmy někdy na začátku 16. století. Největší conquistador Pedro de Valdivia založil v roce 1541 město Santiago de la Nueva Extramadura a zahájil tak postupnou…

Asi nikdy jsem nebyla tak nervózní. Ani při hudebním vystoupení. Nebo při státnicích. Dokonce ani před svatbou nebo před nedávným odjezdem do Asie. Už tři dny tou nervozitou nespím. Ne snad proto, že nemáme moc ponětí, co po příletu do Santiaga budeme dělat. Nebo proto, že zase budeme pryč na tak dlouho. Je to tím, že nevím, jestli bych vůbec měla jet. Osud nám před touhle cestou házel nejrůznější klacky pod nohy… Nejdřív jsme se, jako mnozí další, snažili o získání víz na Nový Zéland. Byl to můj sen snad odjakživa. 6. 3. 2019 o půlnoci Dubajského času jsme seděli našponovaní u svých noteboků. V dokumentu už jsme měli předvyplněné…