Dojem ze Srí Lanky by nebyl úplný bez návštěvy jednoho z mnoha národních parků. Většina lidí se rozhoduje mezi Yalou, největším parkem na ostrově, kde je mimo slonů a buvolů možné spatřit i leoparda a mezi Udawalave, který je sice menší a leopardi se zde nevyskytují, zase ale nepodléhá až tak masivnímu přívalu turistů.

Poslední část cesty vlakem jsme přestáli opět na nohou. Dorazili jsme na konec trasy do vesnice Ella, která se pro svou příhodnou lokaci a krásné prostředí stává oblíbenou destinací turistů. Ti zde zůstávají i několik dní, aby vyráželi na výlety do okolí. Jako s mapou pokladu Ikonou Elly je Nine Arches Bridge (Most devíti oblouků), který je krásným příkladem Britské koloniální architektury. Traduje se, že železo, které mělo být na výstavbu mostu použito, bylo během světové války v Británii využito na válečné účely. Místní tedy most dokončili jen z kamene a cementu a zasloužili se tak o jeho jedinečnost. Nejzajímavější most je, když po něm projíždí vlak. Popularity mostu využila…

O trati do Elly, vedoucí před hornatou vrchovinu ve středu Srí Lanky se říká, že je jedou z nejkrásnější vlakových tras na světě. Každoročně ji absolvují tisíce turistů a dobrodruhů a my mezi nimi nemohli chybět.I o půl osmé ráno nádraží v Kandy praskalo ve švech. Jen jsme se modlili, abychom se do vlaku vešli alespoň na stání, když už se nám tedy nepodařilo rezervovat lístky dopředu. Po chvíli více než dlouhé jsem se vítězně vymotala z nekončící řady, držící lístky druhé třídy do Hattonu. Do Elly se časem také dostaneme, po cestě se dá ale zastavit na tolika nádherných místech, že jsme se rozhodli cestu tam o pár dní…

Do Dambully se jezdí za jedinou věcí. Je jí jeskynní komplex chrámů, vybudovaných na vrcholu vysokých skal. Za možnost obdivovat tyto unikátní chrámy člověk zaplatí nejen penězi, ale taky notnou dávkou energie. Když jsme se na 165 m krpál konečně vyškrábali, značně jsem popadala dech a závistivě koukala na všudypřítomné opičáky, kteří poskakovali kolem. Těch to asi tolik sil nestojí. Do široka se odkrýval malebný výjev na kopcovitou krajinou, zarostlou džunglí. Kdyby člověk nevěděl, že jsou mezi stromy ukryty města, snadno by mohl nabýt dojmu, že se nachází mimo civilizaci.

Vyrážíme! Po týdnech plánování a nejistoty, kdy nebylo zaručeno, zda se na cestu vůbec vydáme, jsme konečně seděli na letu z Dubaje do Colomba. Hurá! Po 4 a půl hodinách, kdy jsem si užívala, že pro jednou nemusí obsluhovat, jsme již vystupovali do tropického tepla. Na Srí Lance sice na začátku března ještě nepanuje sezóna dešťů, oproti vyprahlé Dubaji jsme si ale i tak přišli jako po vstupu do sauny. Projít imigračním a zařídit ještě pár věcí, než se naplno vrhneme vstříc dobrodružství. Láďa šel vyměnit peníze, já dostala na starost vyzvednutí báglu. To zvládnu ;).

Mnohým by povolání letušky mohlo více než práci připomínat spíše nikdy nekončící dovolenou. Přelétávání z jednoho zajímavého místa k druhému a možnost se někam kouknout od toho nemá daleko. Jenže ono ve výsledku člověk nejvíce času stejně stráví v tom letadle nebo „doma“ v Dubaji a na mysl se mu začnou vkrádat myšlenky, že těch 24 hodin na layoveru mu tak úplně nestačí. Pak tedy nezbývá, než si vzít tu skutečnou dovolenou a vydat se tam, kam Vás to zrovna táhne. Mě to tentokrát dotáhlo do „Věčného města“, centra starověkého impéria – majestátního Říma a parťáka na téhle výpravě mi nemohl dělat nikdo lepší než mého srdce šampión :).Před dovolenou…