O Kuala Lumpur jsem věděla jen to, že je hlavním městem Malajsie a že se zde nachází nejznámější stavba celé země  – Petronas Twin Towers. I když přílet do města proběhl v pozdních večerních hodinách, řekla jsem si, že nejhezčí fotky těchto postmoderních mrakodrapů bych mohla udělat právě v noci, kdy budou nejvíce osvětleny. Normálně nejsem fandou velkoměst a přemodernizovaných staveb obecně, ale být tady a ani se na ně nepodívat by byl hřích. Dvojčata se totiž nacházela v podstatě hned za hotelem a cesta k nim mi tak zabrala jen asi 5 minut chůze. Tito oceloví giganti jsou 452 metrů vysocí a do roku 2004 se jednalo o nejvyšší budovy na světě. Ve výšce 170…

Po návštěvě Bangkoku bylo na čase přesunout se o několik tisíc kilometrů dál na východ do Sydney, největšího a nejlidnatějšího města celé Austrálie. Hotel, ve kterém jsme v Sydney zůstali, byl natolik vzdálený od centra, příjezd opožděný a časový posun tak velký, že jsem se raději rozhodla věnovat se odpočinku a nastřádat si síly na cestu zpět, abych si tohle město mohla užít na plno. Následující den jsme tedy jen rychle provedli otočku do Christcurche – města na jižním ostrově Nového Zélandu, které z východu obklopuje Indický oceán a ze západu pohoří Jižních Alp, jejichž rozeklané vrcholy daly podobu Středozemi z Pána prstenů. („Nechte mě tady, prosím! 😀 ). Po necelé hodině strávené…

Jeden z nejdelších letů, které může člověk v naší společnosti dostat je ten na trase Dubaj – Bankok – Sydney – Christcurch. Tento multisektor je mezi lidmi hodně žádaný – celkem 2 dny strávené v Bangkoku a 3 v Sydney jsou hodně velkým lákadlem. Musím tedy říct, že jsem měla velké štěstí, že tento let přidělili zrovna mě, o to více, když je tento měsíc tím posledním, kdy je možnost tuhle cestu podniknout. Od listopadu se linka totiž ruší a nadále již bude existovat v jiné podobě.

Ze své podstaty jsem docela líný člověk, který potřebuje mít na věci svůj vhodný čas. Po nakopnutí několika z vás jsem se tedy přiměla k stručnému shrnutí uplynulých událostí, abych o své drahocenné čtenáře úplně nepřišla :). Co se u mě tedy za poslední dobu přihodilo? Po další řadě turnaroundů jsem dostala i několik zajímavých letů. V Colombu – hlavním městě Srí Lanky jsme se vydali na jakousi „taxi tour“ a dostali jsme se tak do novodobého Buddhistického chrámu či botanické zahrady, kde pěstují léčivé bylinky a vyrábějí z nich medicíny snad na vše na co si vzpomenete. Od vypadávání vlasů až po impotenci. Na naší cestě jsme pokračovali do…

Po pravdě si ani nevybavím, kolik letů do Indiie už mám vlastně za sebou…10..15? A všechny otočkové – ráno tam, odpoledne zpátky. Tečka…nebo ne? V tom nepřeberném množství turnaroudnů se najdou asi tři layovery, které směřují do Kalkaty, Thiruvananthapuram a Chennai. Světe div se, i když pravděpodobnost že by se jeden z těchto letů mohl objevit v mém roasteru je asi stejně vysoká, jakože v Dubaji začne sněžit, dne 12.10. se Chennai opravdu vyskytla na mém programu. To víte, že jsem to taky hned komunikovala Jane – nejlepší kámošce, která posledních cca 6 měsíců tráví právě v Indii, kde v podstatě sama řídí jednu celou neziskovou organizaci a několik menších…

Do teď jsem neměla na Evropské lety moc štěstí (v company si  za to musí myslet že zbožňuji Indii 😀 )  tento měsíc mi to ale pěkně vynahradili…poštěstilo se mi dostat Vídeň (pokus číslo 2) Amsterdam, o který bych si dříve nebo později stejně sama zažádala a ke konci měsíce také Birmingham, o kterém sice nepanují příliš valné zvěsti, ale už jsem se nějak naučila brát tady názory lidí s rezervou. Co pro jednoho znamená opruz, může být třeba zrovna pro mě docela pěkným výletem. A jedinců co si věčně stěžují (na únavu, na hotel, na lety, na platy, na horko, na déšť, na boyfriendy…)  tady není zrovna málo.

Maroko…co se vám při zmínce o této zemi vybaví? Mě osobně nekončící bazary, kde – pokud máte dostatečně ostré lokty, můžete pořídit skoro cokoliv a téměř zadarmo. Ačkoliv je hlavním městem této Severoafrické země, ze které je to do Španělska přes Gibraltarský průliv, coby kamenem dohodil asi půlmilionové město Rabat, létáme pouze do Casablancy, která je oproti Rabatu městem známějším a daleko turističtějším (stačí si jen vybavit stejnojmenný film z roku 1942).

Hey! už je to zase nějaký pátek co jsem se neozvala, takže jsem se rozhodla to napravit. Ale nečekejte žádná strhující dobrodružství. Tenhle příspěvek bude více než cokoliv jiného mým mentálním výplachem a možná objasněním, proč jsem o sobě tak dlouho nedala vědět. Jednoduše proto, že jak už to tak u nováčků bývá, většinu nejlepších letů na červen mi sebrali. Odepsání plánovaného Bankoku bych přežila, ale ztráta Hamburgu kde jsem se po více než 3 měsících měla sejít s mojí nejdražší polovičkou bolela natolik, že jsem ještě hodinu po otevření emailu bulela jak želva a zbytek dne strávila spíláním společnosti na její nelogické plánovaní letů. Za tento měsíc jsem si…

Tik tak tik tak…otráveně kouknu na budík, na němž běží nastavený čas 23:00. Mám tedy ještě více než hodinu, ale jít spát v 5, snažíc se přelstít mé tělo, že jde o jeho klasickou 8hodinovou pauzu je pro mě natolik nepřirozené, že po zbývající dobu už jsem schopná se jen bezúčelně převalovat. Neochotně se tak odšoupu do koupelny… alespoň dnes nebudu s přípravami zmatkovat jako obvykle.

Čekala jsem, že se nervozitou budu celou noc budit, ale překvapivě jsem spala jako špalek. Dokonce tak moc, že mě neprobudilo ani zazvonění budíku (proto si pro jistotu nastavuju 2 🙂 ) odlet je sice psaný až na 16:35 ale na letišti je třeba být vždy 2 hodiny předem. Existují 2 typy letů – tzv.: „turnaroundů neboli otočkové, které jsou tak krátké, že trvají jen pár hodin a tak to za jeden den stihneme obletět do dané destinace a zase zpátky. Tyto lety míří především na Blízký východ, do Indie a Severní Afriky. Druhým typem jsou pak „layovers“ říkám jim dovolenkové, protože jde o lety dlouhé natolik, že je potřeba…