Vypadalo to, jako by nějaká vyšší síla rozhodla, že let do Pekingu prostě nebude probíhat hladce. Hodinové zpoždění, které jsme získali ještě než se letadlo odlepilo od země se o něco protáhlo kvůli mlze, která už k hlavnímu městu Číny tak nějak neodmyslitelně patří. Letiště v Pekingu je navíc jedno z největších na světě a i když jste zaměstnanci aerolinek, dlouhým frontám na imigračním se stejně nevyhnete.

Poslední let mého „reserve“ měsíce zamířil do starého dobrého Londýna. Letiště v Gatwicku nás přivítalo typickým britským počasím: teploty se nevyšplhaly na více než 15 stupňů, zatažené nebe už už hrozilo opravdovou průtrží mračen. Léto tady bylo zřejmě nenávratně pryč.

RESERVE. Něco jako černý Petr ve světě letušek. Oč jde? Klasicky každý měsíc v jeden konkrétní den obdržíme rozpis směn na měsíc nadcházející, takže člověk vždycky přesně ví kdy a kam poletí. Ne však v případě Reserve. Za těchto podmínek se rozpis objeví neposkvrněný jako Tabula Rasa a musíte každý den sledovat, jestli vám náhodou na nastávající den nepřidělili nějaký let.

I když pořád ve společnosti patřím k těm služebně nejmladším, přece jen už létám nějaký ten pátek a tak se stane, že se destinace začnou opakovat. Jako tento měsíc v případě Madridu. Palacio Real nebo Placa de Espaňa určitě stojí za návštěvu, ale vždy je tolik nových míst co objevovat. Tak třeba jen hodinu cesty autobusem od Madridu se nachází malebné městečko Segovia, které si ponechalo svůj středověký ráz a jako by vypadlo z příběhů o Donu Quijoteovi.

Emirates létá do celkem 75 států a bylo poměrně velkým štěstím, že jsem se tento měsíc podívala do země vycházejícího slunce – do Japonska. Z celkem 3 destinací na mě vyšla Osaka – po Tokiu druhé největší město tohoto ostrovního státu. Samotný let trvá z Dubaje necelých 9 hodin, ale díky bezmála 2 hodinové přestávce uběhne daleko rychleji. Japonci jako cestující jsou slušní a velmi disciplinovaní, kvůli poměrně strohé znalosti angličtiny je neuslyšíte si stěžovat, pokud ovšem sami nejste Japonci, to na vás klidně naloží veškeré starosti světa.

Saint Petersburg – perla Ruského císařství byl místem, kam jsem se chtěla již dlouho podívat. Využila jsem tedy možnosti a o tento let si zažádala. Jaká byla moje radost, když se Petrohrad opravdu objevil na mém červencovém rozpisu. Tak, jako to dělám před každým layoverem jsem už s nadšením koukala do mapy a vyhlížela, co bych si v tomto historickém skvostu určitě neměla nechat ujít. Už jen kouknout na portál, který je pro letušky takovým interaktivním kalendářem a ujistit se v časech odletu a příletu a …počkat…Petrohrad z rozpisu zmizel a místo něj se objevil Amsterdam…To je asi omyl ne? Ještě pro jistotu volám na horkou linku, abych se ujistila,…

If you are going to San Francisco, be sure to were flowers in your hair. Znáte tuhle písničku? Před letem do San Francisca jsem si ji pro navození atmosféry pouštěla hned několikrát. Těšila jsem se jako malá. Je to jedno z těch míst, o kterém jste slýchávali jenom z filmů a cestopisů, ale nikdy byste si netroufli tvrdit, že se vám sem jednou opravdu podaří dostat.Na to, že bylo již pozdní jaro, panovala v Kalifornii nezvyklá zima. San Francisco se nachází na nejsevernějším výběžku malého poloostrova. Z východu je obklopen San Franciským zálivem přes který proudí teplý vzduch z Amerického kontinentu, ze západu je potom omýván studenými proudy Atlantského oceánu.…

V Thaipei – hlavním městu Taiwanu, malého ostrova na východ od Číny už se dávno setmělo a my vyrážíme na jeden z několika trhů, které každou noc ožijí nenadálým ruchem. Linky metra jsou tak dobře propracované, že se s nimi dostanete všude, kam potřebujete – rychle a levně. Vystupujeme na Shilin Night Market kde to bzučí, jako v mraveništi. Sešla se zde snad polovina obyvatel města! Třída je poseta nesčetnými druhy stánků, jež nabízejí široký výběr místních pochutin. Naporcované ovoce je 100% lokální a opravdu chutné, opékané klobásky, dělané bůhví z čeho, podivně vypadající sladkosti a vepřové upravené způsoby, o nichž jste ani netušili, že existují. Jakési zelené koule, plavoucí…

Po 13 a půl hodinách a několika hrncích kávy dosedl náš Boeing 777 na půdu svého domovského města – na Tamoca International Airport v Seattlu. Tato značka již přes 100 let do světa dodává svá letadla a další technické vymoženosti a původně pochází právě z tohoto západo-amerického města, nacházejícího se jen pár kilometrů od hranic s Kanadou.Většinu roku zde proprší. Někomu by to mohlo přivodit pochmurnou náladu, Seattelu to ale zajišťuje dostatek vláhy, která pomáhá místní vegetaci bujet v plné síle a vysloužila tak této metropoli přezdívku „smaragdové město“. Při své návštěvě jsem ale měla štěstí. Na obloze ani mráček a paprsky ještě nesmělého jarního slunce doslova vybízely návštěvníka k…

Do Bruselu – hlavního města Belgie jsme dorazili chvilku po poledni. S Maruškou – další Češkou z mého letu jsme neotálely a hned jak to situace dovolila jsme vyrazily. Město mi se svými úzkými uličkami, typickými hanzovními domky a příjemnou uvolněnou atmosférou mírně připomínalo Amsterdam. Nakonec, Belgie s Nizozemím sousedí a obě země jsou tak malinké, že je určitá podobnost na místě.