Kdo by si pomyslel, jak užitečné takové opravování runwaye může být. Odstavená dráha znamená méně letů, z čehož pro nás plynou delší layovery. Místo klasických 24 h tak často získáme úžasné dva dny. A to už je jako menší dovolená! 🙂

Takovou zimu už jsem dlouho nezažila. Bylo asi -15 a já přemítala, jak mám pro boha v takové kose vydržet celý den. V 8 ráno se Stockholm teprve probouzel z chladivé noci a ostrov polévalo příjemné naoranžovělé světlo. Opodál se tyčila strohá budova radnice se třemi zlatými korunami, ke které si skrz zamrzlou vodu probojovávala cestu malá výletní loď. Paprsky se odrážely od lámajícího se ledu a já si připadala jako v nějaké zimní pohádce. Když Jarl (tzn. náčelník) Birger v roce 1252 Stockholm zakládal, určitě netušil, jekého významu město jednou dosáhne. V 15. století již byla původně malá vesnice na břehu jezera Malaren důležitým obchodním centrem a v roce…

Když Dubaj omrzí a člověka přepadne potřeba objevovat něco dalšího, jako první jasná volba se jeví emirát Abu Dhabi, který je zároveň i hlavním městem celé země. Není tak divu, že autobusy tímto směrem vyrážejí co pár minut. Cesta jednotvárnou krajinou nám s Laďou zabrala necelé 2 hodiny, než jsme zapluli do hlavního nádraží, které oprýskyné a vybledné působilo poněkud „old schoolovým“ dojmem. Ono celkově Abu Dhabi je taková Dubaj před třiceti lety; menší, klidnější, bez alejí mrakodrapů, co se škrábou k obloze.

Zasmušilé Buenos Aires Ráno byl čas na průzkum města, jenže počasí nám mělo život komplikovat i nadále. Trochu kapek mě nikdy neodradilo, ale tohle nebyl déšť. To byl uragán! Nepřeháním když řeknu, že přes provazce vody nešlo vidět na špičku bot. V noci dokonce padaly kroupy… A mému skládacímu deštníčku se živly jen vysmívaly. Frustrované jsme si s Patricií, kolegyní z Česka domluvily odvoz a šly obdivovat alespoň nedaleké nákupní centrum, které se pyšní nádherným, malovaným, secesním stropem.

Existují lety, které je zde velmi težké, téměř nemožné dostat. Na multisektor Rio – Buenos Aires jsem čekala dva a půl roku, takže si umíte představit mé pocity, když jsem tento let objevila v rosteru. Jižní Amerika je kontinentem natolik vzdáleným, a to nejen geograficky, že mě jen pomyšlení, že se tam doopravdy podívám naplnilo vzrušením, jako na začátku když jsem začala létat. O tomto letu jsem toho slyšela mnoho nelichotivého (jako ostatně i o spoustě jiných) – 14 hodin s náročnými pasažéry se muže zdát nekonečných. Let ale naštestí nebyl ani zdaleka naplněn a lidé nebyli nemožní, ale naopak velmi milí a vděční. A crew? Lepší kolegy na tak…

O Shanghai se říká, že nejlepší je začít ji prozkoumávat z nejvyššího bodu. Pearl Tower je 468 m vysoká vyhlídková věž z roku 1995, která je pro Shanghai symbolická tak, jako je Burj Khalifa pro Dubaj. To nezní špatně řekla jsem si a běžela do fronty pro lístek. Věž se skládá z 11 koulí různé velikosti. Dvě největší mají průměr 50 a 45 metrů. Na věži je celkem 15 pozorovatelen, přičemž nejvyšší (známá jako Space Module) je ve výšce 350 metrů.

Pokud zrovna vychytáte slunečný den v Bostonu, můžete se považovat za velkého šťastlivce. V hlavním městě státu Massachusetts na východě USA jsou totiž malé deštíky, stejně jako pořádné průtrže mračen na denním pořádku. V zimě pro změnu město sužují urputné sněhové vánice. Člověk si musí návštěvu dobře promyslet. Když totiž vysvitne, paprsky rozpoutají pravou podívanou na vodní ploše, která tvoří téměř polovinu plochy města.V Bostonském přístavu se nachází hned 34 ostrovů které vybízejí k dlouhým procházkám, trekování, pozorování ptáků, kempování, kayakování a jiným prázdninovým hrátkám. Na jednom z ostrovů je dokonce vybudováno letiště Logan airport, kde přistávají všechny mezinárodní lety.

Bylo těsně před přistáním a já shlížela z malého okýnka na rozeklané vrcholky Alp. Takových pohledů se nikdy nenabažíte. Let do Lyonu není zrovna nejjednodušší dostat, o to šťastnější jsem byla, když se mi jej podařilo s jednou kolegyní „vyswapovat“ (přehodit).

Sakra! Těsně jsem to nestihla. Slunce už zapadalo za horizont a zanechalo Petrohrad v blyštivém oparu. Na focení už to dneska nebude. Druhá největší Ruská metropole leží tak daleko na severu, že teď přes léto zde panují tzv. „Bjale noči“ Bílé noci. Stmívá se asi v 10 večer a rozednívá se okolo 4 ráno. Díky nevelké vzdálenosti od polárního kruhu však Slunce nikdy nezajde úplně. Na obzoru vždy vykukují nesmělé paprsky, které město osvětlují dokonce i půlnoci.

Většinou zážitky z letů nesdílím, asi mi nepřijdou natolik zajímavé, aby někomu stály za přečtení ale poslední let z jedné Africké destinace byl natolik „pestrý“ že o něm pár řádků napíšu. Všechny lety začínají stejně. Na začátku se provede safety search kdy se celá kabina prohledá, pro případ že by v ní byly ukryty nějaké nežádoucí předměty (od zapomenutých dokumentů a mobilů přes předměty schované záměrně, jako obálky s penězi či drogy…může se stát). Poté v plné parádě nastoupíme na značky a vítáme cestující. Někteří jsou soběstační, jiní potřebují pomoct s nalezením sedadla nebo místa pro zavazadla. Některé dámy jsou tak objemné, že mají problém projít uličkou a já končím…