Budapešť – kráska na Dunaji

Tak Budapešťi, po notné době otálení konečně došlo i na tebe! Příběh tohoto města nebylo až tak jednoduché zpracovat, protože jsem se zde díky Láďovi, který je tam momentálně na Erasmu dostala dokonce třikrát. Nejdřív v listopadu, kdy jsem si zažádala o lety a poté rovnou na celý týden v rámci dovolené.Jak na mě tohle město zapůsobilo? Právě Budapešť se díky své architektuře a středoevropské atmosféře dost často dostává do srovnávání s Prahou. Co mají tyto dvě metropole společné? Oběma městy protékají významné řeky – u nás je to Vltava v Budapešti zase Dunaj. Obě mají svůj hradní komplex, nespočet mostů, kostelů a historických náměstí.

Láďa se pasoval do role mého průvodce (často na úkor svých vlastních plánů i školních povinností) a za můj pobyt se mi snažil ukázat všechno důležité a zajímavé, co tohle město může nabídnout.

Při mé první návštěvě ještě v Budapešti panovalo krásné podzimní počasí. Naše první kroky nás zavedly k Bazilice Svatého Štěpána, románskému kostelíku obklopeného malým náměstíčkem, které nebylo přeplněné turisty k prasknutí tak, jak tomu často bývá v Praze…příjemná změna.

Odtud nebylo nic jednoduššího než přejít na kolonádu vedoucí podél Dunaje a po ní dojít až k největší dominantě celého města. Budapešťský parlament je vystavěn v gotickém stylu a je jednou z nejstarších legislativních budov v celé Evropě. Desítky detailně propracovaných věžiček dodávaly stavbě dechberoucí ráz, který byl ještě umocněn zapadajícím Sluncem, které parlament každých pár minut obléklo do trošku jiných barev. Na návštěvu určitě ta nejlepší doba :). Z druhé strany parlament hlídala skupinka vojáků, pochodujících po náměstí okolo vlajky, snažíc se ignorovat přihlouplé pohledy turistů, kteří si počínali, jakoby snad byli někde na divadelním představení.

Při druhé návštěvě jsme se opět vydali kolonádou podél řeky, ale naše cesta tentokrát směřovala na opačný břeh Dunaje, kde se rozprostírá hradní komplex. Přes slavný řetězový most, jež z každé strany hlídal páreček kamenných lvů jsme přešli na pravý břeh, vystoupali jsme po křivolakých schodech na hradby a odsud se nám ukázalo celé město jako na dlani. Budapešť se v podstatě skládá ze dvou hlavních částí, které od sebe odděluje právě řeka. Buda – v níž jsme se právě nacházeli je kopcovitého rázu a funguje spíše za obytnou část města, posetou domečky, parky a paneláky. Naproti tomu Pešť, která je plochá jako placka v sobě skrývá ono historické srdce města. Zde najdete největší množství památek a významných institucí.

Hradní vrch Várhegy s mohutným královským palácem obehnaným kamennou zdí taktéž hlídala skupinka ozbrojených vojáků a se svými uniformami mi zapadali spíše do dob Rakouska – Uherska. O něco dále se proti obloze tyčily věže Rybářské bašty, z jejíž kolonády tvořené mnohačetnými portály a oblouky se naskytoval působivý výhled na celou Pešť. Po čase jsme si všimli, že tady probíhá svatba. Nevěsta se ve svých dlouhých šatech snažila na příkrých schodech udělat co nejlepší pózu pro fotografa. Někdo si umí pro svůj velký den vybrat opravdu okázalá místa, jen co je pravda. Komplex uzavíral Matyášův chrám z bílého kamene a dále cesta pokračovala jen úzkými uličkami, které mi nápadně připomínaly Pražskou Malou Stranu.

Díky tomu, že je Dunaj tak široký, na něm můžete najít několikero ostrovů, z nichž největší je Markétin ostrov, 2,5 kilometrů dlouhý a 500 metrů široký. Ukrývá v sobě množství parků, termální lázně a dokonce i stadion a malou oboru se srnkami.  Je tak oblíbeným místem, kde se lidé uchylují ke sportu či odpočinku. Měli jsme štěstí, že zrovna v době naší návštěvy byla ještě v provozu fontána, která pravidelně několikrát za den spouští svou hudební show. Za doprovodu klasických i moderních interpretů se fontána rozzáří množstvím barevných světel a provazce vody, stříkající vysoko do vzduchu do rytmu hudby vás doslova zhypnotizují.

Při týdenní návštěvě jsem okázalost hotelu vyměnila za staré dobré studentské koleje, kam mě Laďa bez menších problémů propašoval. Tady šlo poznat že oproti Česku jste přece jen o kousek více na východě. Jakoby tady lidé měli věci daleko víc na háku, kolejbáby se vůbec nevzrušovaly skutečností, že jim tady každý den přespává velké množství černých nocležníků. Neumím si představit, jak by tohle prošlo třeba v Olomouci. Ale nestěžuju si, pro mě jenom dobře :D.

Spoustu času jsem strávila na ELTE – místní univerzitě, to když jsem čekala až Laďovi skončí hodina. A musím říct, chvílemi jsem si připadala hodně zvláštně, nacházet se na univerzitní půdě a přitom nebýt jejím studentem. Napadaly mě dokonce myšlenky typu, jestli bych se neměla do školních lavic ještě někdy vrátit. Ale zdá se, že těmhle dobám již v mém případě odzvonilo.

Počasí už se v první půlce listopadu poněkud zhoršilo ale každopádně jsem si nemohla nechat ujít návštěvu poslední z nejvýznamnějších Budapešťských pamětihodností. Již pod rouškou noci jsme se vyšplhali na skalnatý vrch Gellért s citadelou a se sochou Svobody. Kosa už teda byla pořádná, ale zase se nám naskytl parádní výhled na celou Budapešť, který je podle mě nejlepší právě v noci, kdy se rozzáří tisíce světel.

Aby neutrpěl ani náš společenský život, jeden večer jsme se vydali taky do UDVARROMU, jednoho z „ruin bars“ které jsou pro Budapešť typické a nikde jinde je pravděpodobně nenajdete. A co že to ty „ruinové bary“ vlastně jsou? To si takhle jednou pár inovativních hlav řeklo, že by nebylo špatné umístit bary, kluby a jiná místa setkávání i zábavy do historických a tak trochu polorozpadlých budov a naplnit je retro věcmi, současným uměním a jinými šílenostmi. Stačilo 10 let a ruin puby se staly tlukoucím srdcem nočního života Budapeště a místy, vyhledávanými jak místními, tak cizinci. Vypadalo to nějak takhle:

A jaké jsou konečné postřehy z Budapeště?

Trdelník je jejich! – ač se ho Češi snaží přivlastnit sebe víc a propagují ho jako „tradiční“ a „český“ tahle pochoutka z kynutého těsta, obalovaná v cukru a skořici, jež už dneska nemůže chybět na žádných vánočních trzích, prostě původně pochází z Maďarska.

Maďarština je šílenost – z tohohle jazyka jsem byla totálně zmatená a nedokázala jsem si zapamatovat ani pár základních slov či přečíst jednoduché nápisy. Naproti tomu angličtina tady až tak moc nefrčí. S mladými to ještě jde, ale u straších generací je to bída. Další co máme s Maďary společné.

Městská doprava – funguje na jedničku. Ať už si vyberete vlak, metro, tramvaj nebo třeba loď, můžete se spolehnout, že přijedou na čas.

Víno – je tady nad pivo. I když právě to české pivo je tady většinou na předních příčkách v oblíbenosti.

a další…..ale víte co? Přijeďte a obrázek si udělejte sami. Od nás je to sem co by kamenem dohodil a takhle kráska na Dunaji určitě stojí za návštěvu :).

12.12.2016, Dubaj, UAE