Bangkok – páchnoucí město andělů

Jeden z nejdelších letů, které může člověk v naší společnosti dostat je ten na trase Dubaj – Bankok – Sydney – Christcurch. Tento multisektor je mezi lidmi hodně žádaný – celkem 2 dny strávené v Bangkoku a 3 v Sydney jsou hodně velkým lákadlem. Musím tedy říct, že jsem měla velké štěstí, že tento let přidělili zrovna mě, o to více, když je tento měsíc tím posledním, kdy je možnost tuhle cestu podniknout. Od listopadu se linka totiž ruší a nadále již bude existovat v jiné podobě.

Tento týden byl zážitky tak nabitý, že jsem se ho rozhodla rozdělit do dvou samostatných článků.

Klasická předpřípravová rutina – vstávačka o půlnoci a poté samotný let do 8 a půl milionového Bangkoku – hlavního města thajského království, trvající necelých 6 hodin. Na místo jsme přiletěli krátce po poledni, cesta do hotelu se však nepředvídatelně protáhla kvůli dopravní zácpě, která je zde buď hrozná, nebo ještě horší. Městská hromadná doprava tady sice funguje jako všude jinde, ale světe div se, nikdo ji nevyužívá a většina lidí se zde dopravuje na motorkách nebo svými vlastními auty.

Časový posunu a brzké vstávání si vybraly svoje, a tak první věc, kterou jsem po příletu vyhledala, byla přirozeně sprcha a postel. Po osvěžujícím spánku jsme se v suterénu sešli se zbytkem crew a společně zašli na večeři a poté se vydali na průzkum do víru nočních ulic. Na štěstí jsme s sebou měli Vitona –  Kluka z Holandska, který zde byl už několikrát a dobře se tu vyznal. Provedl nás mezi křivolakými uličkami, kde se na každém rohu nacházel masérský salon nebo skupinky místních, vysedávající na party sedačkách, snažíc se vás nalákat ke koupi svého zboží nebo k jízdě tuk – tukem. To místo takhle v příkrovu tmy působilo špinavě a dekadentně. Vzduchem se mísil zápach smogu z nikdy neustávající dopravy, rozkládajících se odpadků válejících se přímo uprostřed ulice, stojaté vody v řece, které ale připomínala spíše stoku a vůně nepřeberných druhů jídel, jež se připravovaly v nedalekých vývařovnách. Narazili jsme na ulici plnou prodavačů se suvenýry i žen, u nichž nebylo pochyb, že jsou lehčích mravů. Jen o kousek dál zase vysedávaly stařenky s pojízdnými vozíky, kde kolemjdoucím nabízely smažené kobylky, larvy, cvrčky a jiné lahody. Chvíli jsem uvažovala, jestli některou z těchto specialit vyzkoušet, ale nakonec jsem usoudila, že to bude ještě dlouhý výlet a nebylo by rozumné odrovnat se hned ze začátku. Člověk nikdy neví.

Vážně jsme uvažovali také nad návštěvou ping – pong show…co by na tom mohlo být tak zajímavého, možná si říkáte…Podle názvu to nevypadá na nic speciálního, ale pod běžným názvem oblíbeného sportu se skrývá podívaná, kterou jen tak někde jinde nezažijete. Bangkok je obecně známý pro sexuální turismus, který je zde sice technicky vzato nelegální, ale místním přináší tak rychlý a vysoký přísun peněz, že je všeobecně tolerován. Nespočet cizinců si sem tak každoročně přijíždí ukojit své choutky s místními kráskami (nebo krasavci – rozdíl mnohdy nepoznáte). Při této show jde o to, že dívky spolu pro pobavení turistů a taky pro pěkný výdělek hrají ping pong – pro hru však nepoužívají ruce, nýbrž svaly pánevního dna. Neptejte se mě jak je to fyzicky možné, kvůli pokročilému času jsme se na tuto podívanou nakonec nevydali, každopádně lidi to láká a baví…tak možná příště.

Následující ráno jsem se sešla s Tonym z Mallorky a Stylianou z Kypru, chvíli jsme zapáleně koukali do mapy a nakonec si na ulici odchytili přátelsky vyhlížejícího Thajce, který nás svým tuk tukem zavezl k jednomu z chrámů, který nesmí chybět na žádné pohlednici. Tuk tuk tedy motorové vozítko, do kterého se vejdou maximálně tři lidi pro mě osobně představuje mnohem zábavnější a rychlejší způsob dopravy. Cesta jím je vždy neopakovatelným dobrodružstvím. I v době největší dopravní zácpy, se tuk tuk dokáže protáhnout těmi nejužšími prostory, kde by se běžné auto vešlo jen stěží. Před započetím jízdy je však vždy nutné domluvit se s řidičem na ceně. Taxametry zde fungují jen výjimečně a skoro vždy můžete očekávat, že se vás místní jakožto „bohaté turisty“ budou snažit natáhnout.

V Bangkoku se nachází neuvěřitelné množství chrámů. Uvádí se, že kolem 500. Chrámy, jejichž názvy začínají na „Rat-, Racha, Maha-„, byly založeny členy královské rodiny nebo opatrují nesmírně uctívané předměty. Takových významných chrámů je v Thajsku kolem 180. Pokud se člověk rozhodne pro návštěvu nějakého chrámu, vždy by měl pamatovat na slušné a vhodné oblečení a nevystrojit se do kraťasů a krátkých triček, jak jsme to udělaly my se Stylianou. Do některých chrámů vás bez dlouhých rukávů ani nevpustí. Už při vstupu do chrámového komplexu bylo zřejmé, že je ve městě něco jinak než obvykle. Všudy přítomné černé vlajky a pentle, smuteční květiny i pohledy místních bez úsměvu byly projevem úcty zesnulému králi, který Thajsku vládl po sedm desetiletí a pro lidi byl opravdovým vládcem, kterého budou všichni postrádat.

Po zběžné prohlídce chrámu nás tentýž řidič zavezl na místo, o kterém jsme se domnívali, že je jakási stanice pro říční taxi, díky kterému bychom se dostali na druhý konec města. Z výsledku naší vtipné konverzace však vyplynulo, že nás řidič zavezl ke svému známému, který se svými bárkami pořádá vyhlídkové plavby po řece Chao Phraya, která dává městu život. Nejdřív jsme se chtěli hned otočit na patě a zmizet se slovy, že tohle jsme si nedomluvili, nakonec se ale Stylianě podařilo vysmlouvat rozumnou cenu i když se majitel tvářil, že šlo o nejprodělečnější obchod jeho života. Spolu s dalšími pěti turisty jsme tedy usedli do houpající se kocábky a na oko si zapnuli záchranné vesty, které ale byly v takovém stavu, že by neposloužily ani jako záchranný kruh, v případě že by někdo opravdu skončil přes palubu.

Motory se s ohlučujícím zvukem daly do práce a loďka ozdobená barevnými girlandami se začala pohybovat. Brzy nabrala takovou rychlost, že voda okolo začala šplíchat vysoko do výšky a samotná loď na hladině doslova poskakovala.  Voda v řece připomínala hustou bahnitou polévku, o které raději nechcete vědět, z jakých ingrediencí byla uvařena. Všichni v loďce se přikrčili více ke středu pokaždé, když se voda dostala moc blízko. Ona i vlhkost vzduchu celkově byla docela brutální, až mi díky tomu nohy opuchly na dvojitou velikost. Zatímco jsme tak křižovali z jednoho břehu řeky na druhý, po cestě jsme mohli obdivovat chrámy, které ve městě bojovaly o místo s křivolakými mrakodrapy a polorozpadlé příbytky místních, které stály na skoro prohnilých kůlech. Zatímco jsme se tak kochali, slečna sedící přede mnou najednou zakřičela, že něco vidí ve vodě. Koukla jsem se tedy směrem, kterým ukazovala. Chvíli mi trvalo přijít na to, co vzbudilo její pozornost. Po momentu tápání jsem ve vlnách rozpoznala zvíře – byl to varan velikosti menšího krokodýla. Pocit, že bych do téhle rozbouřené kaše opravdu nerada spadla tak ještě zesílil.

Po zážitkové jízdě, která trvala asi 2 hodiny nás řidič nakonec vyklopil u asi nejslavnějšího chrámového komplexu v Bangkoku – chrámu WAT PHO také známého jako „chrám ležícího Buddhy“. Tento velký a rozsáhlý chrám sousedí s Královským palácem, který byl ale kvůli úmrtí krále v tuto dobu pro veřejnost uzavřen. V jeho okolí se ale nacházelo nepřeberné množství Thajců oblečených ve smutečních oděvech, pohybující se jako jedna velká černá masa. Ale zpět k chrámu který jsme navštívili – Byl založen v 16. století a tím se stal nejstarším chrámem v celém Thajsku. Chrám je také považován za první centrum veřejného vzdělávání a je někdy nazýván první thajskou univerzitou. Podle očekávání bylo místo doslova nacpané turisty, obdivujícími tradiční bohaté dekorace a barevné zdobení věžiček chrámu, které šplhaly k nebi. Více slov asi netřeba…

Prohlídku chrámů jsme zakončili návštěvou 46 metrů dlouhé a 15 metrů vysoké sochy ležícího Buddhy, znázorňující umírajícího mudrce v pozici, kdy dosáhl nirvány. Skulptura byla zahalena v kouři vonných tyčinek, které byly cítit na každém kroku a byla tak dlouhá, že se mi stěží vešla do záběru…

Co říct na závěr k Bangkoku? Je pravda, že na někoho může toto město působit špinavě až odpudivě, ale když přijmete, že to tak nějak patří k atmosféře tohohle místa, můžete jen zůstat stát a s otevřenou pusou obdivovat houževnatost místních a krásu chrámů, které opravdu nenajdete nikde jinde na světě. Bangkok toho nakonec určitě může nabídnout mnohem více, ale můj čas zde byl jako vždy přesně daný. Tak více třeba někdy příště :).

22.-23.10.2016, Bangkok, Thailand