Koh Rong – ostrov překvapení

Počasí se vůbec nelepší a předpověď na následujících pár dní taky není žádná hitparáda. Má vůbec cenu na nějaký ostrov jezdit? Po důkladném zvažování si ale říkáme, že náš let zpátky domů je pevně daný a do té doby ten čas stejně musíme někde strávit. Zarezervujeme si teda autobus do Sihanoukville a je rozhodnuto.

Kromě nás jede zkusit štěstí ještě dalších 10 baťůžkâřů a společně se snažíme přetrpět několik hodin na rozkopaných Kambodžských silnicích. Po době delší, než by nám byla milá se konečně vylopotíme ven z rozpálené dodávky. Zdá se, že všichni kromě nás už mají koupený lístek na ostrov a naskakují do dalšího minivanu, co je hodí až do přístavu. Mohli bychom jet taky, ale dva dolary za kilometr se nám dávat nechce a navíc si stejně potřebujeme někde vybrat peníze. Na ostrově bankomaty nenajdeme, takže se doporučuje přivézt si s sebou dostatek hotovosti.

Trvalo to jen do té doby než jsme došli za nejbližší roh, abychom začali svého rozhodnutí jít pěšky litovat. Slyšeli jsme, že Sihanoukville je to docela díra, ale město dalekosáhle předčilo naše očekávání. Podobný binec jsem zažila snad jen v Indii. Kde má být cesta, tam zejí větší či menší krátery zaplněné vodou, které v nás vyvolávají touhu nazout si holínky (kéž bychom tak nejaké měli…) kanalizaci tady asi zapomněli zařadit do výstabního plánu, takže veškeré bahno po nedávných deštích stéká z kopců dolů a drží se v ulicích. A ty odpadky. Plastové lahve a polystyrenové obaly od jídla se v hromadách vrchovatí všude kam se podíváme. Smutný pohled, kam jsme to jako lidstvo dopracovali. Je těžko k uvěření, že by se jen pár desítek kilometrů odtud měl nacházet pohádkový ostrov. Jak nejrychleji dovedeme se nejkratší cestou vydáváme k přístavu. Překvapuje nás, kolik kasín přitom míjíme. Naštěstí to netrvá dlouho a už vidíme moře. Máme kliku, další loď odplouvá asi za 20 minut. Za 22 dolarů na osobu kupujeme zpáteční tikety a čekáme. Potkáváme tady i Jerry – jednu z holek z našeho autobusu z Kampotu. Její loď ji ujela a tak si musela koupit nový lístek. Občas se vyplatí s těmihle věcmi počkat, než dorazíte na místo.

Brzo na to už nasedáme na loď na Koh Rong, ale Jerry s námi nejede. Míří na menší a o něco klidnejší ze dvou ostrovů Koh Rong Sanloem. Náš odvoz je na místní poměry hodně luxusní loď. Za 40 minut spanilé jízdy na vlnách už vystupujeme na jednom ze třích mol na hlavní pláži. Koh Rong je poměrně velkým ostrovem a je na výběru každého, jestli mu více vyhovuje pobyt někde v ústraní pryč od lidí, nebo chce být v centru dění. Náš domov na další tři dny, jak později zjišťujeme, jsou v podstatě pokoje, náležící k jednomu baru. To znamená dlouhé popíjení a hluk do dvou do rána. To bude noc.

Na první pohled na nás Koh Rong nepůsobí jako ráj na zemi. Jsme v hlavním městě ostrova, na hlavní pláži, která nepatří k těm nejkrásnějším tady. Sem tam se tu válí nějaká ta plastová flaška a zdá se, že moře už část pláže ukrojilo, takže nezbývá moc prostoru, kam se natáhnout. V dnešním zataženém dni, jakoby se navíc ze světa vytratily všechny barvy. Jen co ale popojdeme džunglí kousek za roh, objevujeme pláž s příjemným bělavým pískem. Cestou narazíme na bar, který patří jednomu z hostelů a s chutí si tady dáváme oběd a k němu pivo za dolar. Večer se tu dokonce bude dít nějaká párty a při účasti máme od 14:00 až do vypití zásob pivo zdarma.

Svět je malý a o náhody v něm není nouze. Obzvlášť na tomhle ostrově ne. V baru potkáváme Petu s Jackem – pár z Anglie, se kterými jsme měli společnou cestu z Kampotu. Bavíme se o naší cestě a jejich cestě, o Brexitu, o Jackově životě v armádě i o našem pobytu v Dubaji. S tolika pivy se to povídá samo a tak máme až do večera o zábavu postaráno. Dáme si pár kol beerpongu a když množství alkoholu dosáhne určité hranice, jdeme to rozjet na taneční parket. Lepší sparingy jsme si dnes nemohli přát!

Opice nám to ale následující den dává pěkně sežrat a moc toho nestíháme. Polovinu dne prospíme a ve zbytku času dáváme ještě jednu šanci naší pláži. Dnes už se nám nezdá tak špatná. Možná tou kocovinou vypadá všechno tak nějak hezčí.

Abychom z toho pobytu na ostrově alespoň něco měli, poslední den se vydáváme na výlet lodí. V přístavu znovu potkáváme Jacka a Petu. Předešlou noc taky přežili ve zdraví, jen do Pety se ve velkém pustili místní komáři. I přes všechny repelenty a další zbraně proti tomuhle nepříteli č. 1, vypadáme všichni jako po neštovicích. Peta mě nakonec ještě vyvádí z omylu. Obrovské štípance na mých nohou, co jsou horké na dotek a vytvoří se na nich malé puchýře nejsou od komárů, ale od mušek, žijících v písku. Vyskytují se na většině pláží, ale tady na Koh Rongu jsou prý obzvlášť agresivní. Tak aspoň nepřenáší žádné nemoci.

Ve 13:00 se spolu s Michaelem z USA a s Charlesem a Indie – postarším párem z UK naloďujeme na velkou dřevěnou loďku a jedeme objevovat, jaké krásy ostrov nabízí. Počasí dnes skvěle vyšlo. Neprší, ba dokonce je obloha modrá, jako bychom byli v suché sezóně. Moře je průzračné a má nádhernou barvu. Už se nemůžeme dočkat, až do vody skončíme. Přání se nám plní na nedalekém ostrůvku, kam si jedeme zašnorchlovat. Naposled jsem to zkoušela v bazénu, když mi bylo 10, tak snad to zvládnu. Za 16 let asi nastal nějaký posun a tak si můžeme dosyta prohlédnout blízké korály a spoustu zajímavých rybek.

Projížďka sama o sobě je dost velkým zážitkem. Můžeme ostrov pozorovat zase trochu z jiných úhlů. Dostáváme se dále na moře než zastavíme a začneme rybařit. Každý dostaneme hodně improvizační prut s ještě omezenějšími popisem, co nyní bude následovat. Takže prostě návnadu se 100 g závažím hodíme přímo přes palubu a čekáme. Čekáme docela dlouho. Pár ryb kolem nás sice propluje, ale naše pruty mají pěkně na háku. Něco evidentně děláme špatně, protože náš kapitán má po asi dvou minutách rybu ulovenou. A za hodinu už si jich v pytli hoví asi dalších 10. My všichni ostatní zahanbeně zůstáváme s prázdnou. Dneska asi budeme o hladu.

Přejíždíme dál na Long Beach – nejdelší pláž na ostrově. Slunce už se začíná sklánět a voda je teď krásně teplá – perfektní na odpolední koupání. Mezi tím, co si užíváme ve vodě náš průvodce připravil grilovanou zeleninu s bagetou a všemi rybami, které nalovil. Takováhle sváča přijde vhod.

Slunce mezitím pomalu zapadlo a je čas vrátit se zpět na pevninu. Předtím nás ale čeká ještě jeden zážitek. Koh Rong je dalším z míst, kde se dá pozorovat svítící plankton! Zastavíme daleko od pevniny, zhasneme všechna světla a čekáme. Nejdříve nechápeme, co máme vidět, pak ale Michael rukou rozhrábne hladinu a kolem jeho rukou se objeví množství světýlek. Jsou jako jiskry, jako tisíce malých třpytek, od kterých se odráží světlo. Ve skutečnosti jde o tisícovky mikroskopických organismů, které reagují na změny v napětí a kyselosti vody a s každým pohybem vlny, pádla nebo ploutve vyzařují namodralé světlo.

Je to magické. Neodolám a skáču do vody, abych ten zázrak mohla vidět co nejblíž. Kdykoliv uděláme sebemenší pohyb, voda kolem nás se rozvíří a je to, jako by se kolem nás rozsvítila tisícovka malých žárovek. Tenhle obraz máme v hlavě ještě dlouho poté, co se konečně dostaneme do postele.

30. 9. 2019, Siem Reap