Hue – sídlo císařů
Odjezdem z Phong Nha oficiálně ukončujeme naše dobrodružství v Severním Vietnamu a přesunujeme se dále na jih. Autobus nás už tradičně vysadí několik kilometrů za městem. Opět se kolem nás sletí hejna taxikářů, ale jsme odhodlaní nenechat se nikým natáhnout. To to radši dojdeme pěšky.
Jeden taxikář, no vlastně motorkář nás stíhá, i když už jsme pár ulic od autobusáku a nenechá se odbýt. Nejprve nabízí, že nás za 50 vezme každého zvlášť a volá si na pomoc svého kámoše na další motorce. Za 7 km se nám ale taková částka dávat nechce. Snižuje na 90, pak na 80, ale jsme neoblomní. Když už jsme pár bloků za autobusákem, začínám litovat, že jsme to za těch 80 nevzali. Tady už bude těžké nějaký odvoz shánět.
„Miss miss wait, 70, okej?!!“ Má smlouvací technika se stále zlepšuje haha. Za takovou cenu je ale ochotný nás odvézt jen na jedné motorce. Náš příležitostný řidič teda vezme moji krosnu a hodí si ji před své obrovité břicho, já sednu těsně za něj, s malým baťůžkem přes jedno rameno a za námi Laďa s krosnou na zádech a foťákem přes druhé rameno. Pochybuju, že se vůbec rozjedeme, ale chlapík vytůruje motor a z hlasitým zakvílením se motorka dává do pohybu.
Okamžitě mě napadá, že našemu řidiči nejspíš chybí pud sebezáchovy. Tak první kilometr jedeme na přecpané čtyřproudovce v protisměru. Auta na nás troubí a ten bláznivý maník se tomu ještě směje. Já jsem na něj přilepená víc než sardinka v konzervě a Laďa za námi vlaje, až se bojím že nám každou chvíli někde vypadne. Jedeme v plném provozu tak 70 v hodině a křižovatky přejíždíme zásadně na červenou. Ovšem pozor, náš pan řidič toho zvládne daleko víc. Třeba si za jízdy telefonovat! Probleskne mi hlavou, že Laďa nemá helmu. Blbý…Na místo se dostáváme překvapivě v jednom kuse a v rekordním čase. Že nám to do hotelu ještě pár set metrů chybí vůbec nezmiňujem. Jsme rádi, že jsme nohama zase pevně na zemi.
Bývalé hlavní město
Během staletí Vietnamu vládlo několik dynastií přičemž od r. 1802 až do konce druhé světové války na trůnu panovala poslední královská dynastie Nguyen. Ta ustanovila Hue hlavním městem a právě z tohoto období pochází největší množství památek, kterými je Hue tak známé.
Tou nejnavštěvovanější a zároveň nejkrásnější památkou je palácový komplex, rozkládající se na břehu řeky Sông Huròng (v překladu Voňavé řeky). Obehnaný dlouho vysokou hradbou a oddělený od zbytku města vodním příkopem, měl sloužit jako nedobytná pevnost.
Hue se nachází na hranici severního a jižního Vietnamu a tak za svou existenci zažilo mnoho válečných konfliktů. Během Americké války byla pevnost obsazena vojskem Severního Vietnamu a Vietcongu a jihu tak nezbývalo nic jiného, než citadelu rozbombardovat. Z původních 148 budov se zachovalo nynějších dvacet, ale pořádně si prohlédnou i těchto pár zbylých nám zabírá celé odpoledne. Nejpůsobivější je nedávno zrekonstruované Zakázané Purpurové město, obklopené rozkvetlými zahradami.
Mimo královský komplex s citadelou je na jih od města rozeseto množství pagod, mauzoleí a především hrobek. Nejvýznamnější v celém městě je Thien Mu – sedmipodlažní pagoda, zasvěcená reinkarnaci Buddhy.
Do královské hrobky
Do dnešní doby se dochovalo celkem 7 honosných hrobek, které si císaři dynastie Nguyen nechávali stavět ještě před svou smrtí. Mezi ty nejznámější patří hrobky panovníků Minh Mang, Khai Dinh a Tu Duc. Návštěva každé hrobky je zpoplatněna 100.000 dongy, takže jsme si řekli, že jedna bude jako ukázka za všechny stačit.
Vybrali jsme hrobku císaře Tu Duc, která je jednou z nejpozoruhodnějších. Vchod k hrobce klasicky lemuje množství stánků se suvenýry a malým občerstvením. Zkoušíme Vietnamský oblíbený nápoj na zahání horka – sugar cane juice. Paní vezme tlusté dlouhé stonky, co na první pohled připomínají bambus a strčí je do lisovacího stroje, který z kmenů cukrové třtiny vymačká veškerou šťávu. Nápoj z plodiny, z níž se vyrábí cukr je překvapivě chutný a navíc s mnoha blahodárnými účinky na zdraví.
Před nežádoucími vpády hrobku střeží vysoká zeď. Ukrývá areál s jezírkem a několika chrámy a hrobkami a dokonce harémem, kde si císař užíval s konkubínami a více než stovkou manželek. I přes tyto počty se Tu Ducovi kvůli prodělaným neštovicím nikdy nepodařilo zplodit potomka. Jelikož neexistoval nikdo, komu by císař své jmění předal, poručil nechat se pohřbít i s pokladem.
Jestli je legenda pravdivá, dodnes se neví, kde císař vlastně leží. Vladař měl údajně pověřit 200 sluhů, aby jeho i poklad pohřbili na tajném místě, a tak zabránili vykradení hrobky. Po vyplnění příkazu měla být následně všem sluhům sťata hlava, aby se císařovo poslední tajemství nevyzradilo.
Tak či onak tady trávíme hezké odpoledne, než nám ho překazí prudký příval deště. Tímhle asi naše prohlídka Hue končí. Bežíme se schovat do nejbližší jídelny a za 50.000 Dongů si dáváme nejdražší čínskou polívku v životě. To nám zase počasí jednou pěkně zhatilo plány.
7. 9. 2019, Hoi An
