Sri Lanka, část II. – Dambulla, Kandy

Do Dambully se jezdí za jedinou věcí. Je jí jeskynní komplex chrámů, vybudovaných na vrcholu vysokých skal. Za možnost obdivovat tyto unikátní chrámy člověk zaplatí nejen penězi, ale taky notnou dávkou energie. Když jsme se na 165 m krpál konečně vyškrábali, značně jsem popadala dech a závistivě koukala na všudypřítomné opičáky, kteří poskakovali kolem. Těch to asi tolik sil nestojí. Do široka se odkrýval malebný výjev na kopcovitou krajinou, zarostlou džunglí. Kdyby člověk nevěděl, že jsou mezi stromy ukryty města, snadno by mohl nabýt dojmu, že se nachází mimo civilizaci.

Jako u všech buddhistických chrámů bylo i zde nutné si před vstupem sundat boty. Samozřejmostí je i konzervativní oděv – zahalená ramena i nohy. Můj dresscode byl v pořádku, ale Laďa si za menší dýško musel půjčit slušivou sukýnku, kterou zakryl svá odhalená kolena.

Místu vládlo posvátné ticho, jímž pronikaly jen tiché zpěvavé modlitby mnichů, ukrytých někde v zákoutích chrámů. V jednom z těch zákoutí seděl starý mnich, který nám za zpěvu omotal kolem rukou náramky pro štěstí. (Jak jinak než za menší poplateček). Malé dvoraně kraloval staletý strom obmotaný budhistickými modlitebními vlajkami, které třepotaly ve větru.

Stěny uvnitř jeskyně jsou pomalovány výjevy ze života Gautamy. A nádherné sochy Buddhů, kteří buď leželi, nebo meditovali v pozici lotosového květu působili jako strážci tohoto významného místa. Člověk by zde mohl přemítat hodiny, naším cílem ale bylo vidět toho za 10 dní co nejvíc. Naskočili jsme tedy na autobus a vydali se dál na jih, do náboženského centra ostrova.

Kandy, město králů

Asi dvou hodinovou cestu nám propršelo a tak to vlastně zůstalo po zbytek dne. Že je Kandy jedním z nejdůležitějších měst Srí Lanky bylo patrné na první pohled. Mumraj, který na ulicích panoval se vidí jen v Bollywoodských filmech. Ulicemi se linula vůně připravované jídla, lidé na sebe pokřikovali, auta troubily, děti běhaly, a nám z toho chaosu šla hlava kolem.

Na vlakovém nádraží jsme zjistili, že rezervace na trase do Hattonu – našeho dalšího záchytného bodu, jsou jak na zítřek, tak i na několik dalších týdnů beznadějně vyprodané. Nezbyde nám tedy nic jiného než si ráno o to víc přivstat a doufat, že seženeme místa alespoň ke stání.

Kandy je druhým největším městem ostrova a jeho počátky sahají až do 15. století. Po více jak 250 let bylo městem hlavním – královským a představovalo důležitou obrannou linii, chránící zbytek území před nepřáteli. Dnes jej namísto vojáků okupují davy turistů. Díky své výhodné poloze je Kandy důležitým dopravním uzlem, ze kterého cestovatelé putují buď dále na sever – ke kulturnímu trojúhelníku Pollonaruva – Dambulla – Anuradhapura nebo na jih do kopcovité části země.

Parádní výhled na okolí je z vrcholu sochy Buddhy, která z kopce, jehož jméno v Sinhálštině znamená Devil´s hill (Ďáblův kopec) shlíží na město. Samotná socha na nás působila poněkud kýčovitě, ale údajně se jedná o jednu z nejkrásnějších a nejvýznamnějších soch Buddhy na ostrově. Po rychlé prohlídce nás ještě místní mniši, zašití v budce před deštěm taktně „přiměli (ne)dobrovolně“ zaplatit příspěvek na jakousi místní nadaci. Opět jsem si připadala v roli dojné krávy :).

Uprostřed města se rozprostírá uměle vytvořené jezero Kandy Lake, vybudované v 19. století posledním králem Kandy. Obklopuje malý ostrůvek, na kterém měl údajně král svůj vlastní harém. Jezero za slunečného počasí vybízí k procházkám po svém břehu, my jsem si to však kvůli dešti raději rychle namířili k dominantě města: Chrámu Buddhova zubu.

Nějakou dobu jsme zvažovali, jestli tuto památku nevynechat, nakonec jsme ale byli rádi, že jsme tam zavítali. Samotná stavba je svým architektonickým uspořádáním velmi ojedinělá a zajímavá. Místo, kde je údajně uložen Buddhův zub si zaslouží těch nejvyšších poct. Tomu odpovídala bohatá vnitřní výzdoba ze zlata a jiných drahých materiálů. Chrám, obklopený rozlehlou zahradou sestává z muzea, osmiboké věže, kde jsou uloženy rukopisy o životě Buddhy, hlavní svatyně, kde se člověk dozví, jak se zub na toto místo vlastně dostal a síní s relikvií Buddhova zubu.

Samotná síň je rozdělena do tří částí, přičemž Buddhův zub se nalézá v části nejzadnější, která je přísně střežena. Veřejnosti se podaří spatřit relikvii se zubem pouze během púdži – obřadu k uctívání božstva nekrvavými oběťmi (nejčastěji květinami a svíčkami) nebo modlitbou. Ceremonie začíná vždy v 7 večer, trvá hodinu a je doprovázena hlasitým bubnováním. Samotný Buddhův zub je uzavřen ve zlaté nádobě, která obsahuje dalších šest podobných nádobek. Ty se postupně zmenšují a zapadají do sebe přičemž ta poslední – nejmenší „údajně“ obsahuje zub. Potvrdit to ale nemůžeme ;).

Buddhův zub se každoročně v červenci či v srpnu stává hlavním bodem slavnosti Esala Perahera, při níž je relikvie ve slavnostním průvodu nošena městem. Jak taková paráda asi vypadá? Představte si 50 slonů v bohatě zdobených kostýmech pochodujích městem, obklopeni bubeníky, tanečníky a pyromany. To musí být teprve podívaná!

7. 6. 2018, Dubai