Sri Lanka, část I. – Pollonaruwa, Sigiriya

Vyrážíme!

Po týdnech plánování a nejistoty, kdy nebylo zaručeno, zda se na cestu vůbec vydáme, jsme konečně seděli na letu z Dubaje do Colomba. Hurá! Po 4 a půl hodinách, kdy jsem si užívala, že pro jednou nemusí obsluhovat, jsme již vystupovali do tropického tepla. Na Srí Lance sice na začátku března ještě nepanuje sezóna dešťů, oproti vyprahlé Dubaji jsme si ale i tak přišli jako po vstupu do sauny. Projít imigračním a zařídit ještě pár věcí, než se naplno vrhneme vstříc dobrodružství. Láďa šel vyměnit peníze, já dostala na starost vyzvednutí báglu. To zvládnu ;).

Když se mi doba čekání na parťáka začala zdát až nepřiměřeně dlouhá, přistoupil ke mně pracovník letiště. Asi jsem vypadala zoufale. Ukazuje mi něco na mobilu. „Your boyfriend?“ Kde sakra vzal cizí Srí Lančan zubící se fotku mojeho muže?! „Čeká na tebe venku.“ A opravdu. V příletové hale stál nesměle se tvářící Laďa, vypadal že se mu ulevilo že jsme se zase našli. Všichni po nás koukali, div si krky nevykloubili. Srandu z nás mělo celé letiště. Ještě pořídit místní simku (na letišti je hned několik operátorů, kteří poskytují podobné tarify) a vymyslet, jak se dostat do Dambully, první zastávky na našem výletu.

Poslední autobus nám právě ujel a tak nezbývalo, než si vzít taxíka. Místní tušili naše úmysly a hned se jich kolem nás několik seběhlo, nabízející odvoz klimatizovanými vozidly. Něco nám říkalo, že se nás snaží natáhnout. Na Laďův povel jsmte se tedy už za tmy vydali shánět odvoz před letiště. Trvalo to přesně minutu, než nás čapnul podivně vyhlížející pán. Usmlouvali jsme to za přijatelnou cenu a nastoupili do rachotiny, která už měla asi hodně dlouho po technické. Tak, a teď nás někde odvezou a skončíme na trhu s bílým masem!  Laďa ale vypadal v klidu, takže jsem takové myšlenky rychle zahnala.

Ačkoliv je Srí Lanka co do velikosti srovnatelná s Moravou, přejezdy tady trvají kvůli omezeným komunikacím a komplikovanému terénu daleko delší dobu. Cesta do Dambully tak zabrala asi 3 hodiny. A že to byla vtipná cesta! Dookola malých vesniček se rozprostírala jen neprostupná džungle. Silnice byla tak úzká a ostatní auta tak pomalá, že pokud jsme se chtěli dostat do cíle ještě dnes, náš řidič musel ukázat notnou dávku řidičského skillu. Vjet do druhého pruhu a rychle se vyhnout protijedoucím tuk tukům, autobusům a dalším jedoucím…mmm…“věcem“, které by (bývat to u nás) nenechali vjet na silnici.

Náš pan řidič byl tak hodný, že nás vyhodil přímo u vchodu do našeho přechodného ubytování. Spoustu místních si na Srí Lance přivydělává pronajímáním volných pokojů turistům, čehož jsme po celou dobu našeho pobytu hojně využívali (většinou to vypadalo tak, že jsme si vždy pár hodin před příjezdem na booking.com zarezervovali pokoj, kde se ceny pohybovaly okolo 220 Kč za noc i se snídaní). Postarší bábinka nás s úsměvem uvedla do našeho příbytku a my jsme během pár minut s velkým zadostiučiněním padli za vlast.

Za ruinami a vykopávkami

První den našeho výletování a hned zaspíme! V rychlosti jsme tedy do sebe naházeli snídani a vydali se na cestu do starověkého město Pollonaruwa. Chvíli nám zabralo najít ten správný autobus (nějaké organizované zastávky tady úplně nejedou) ale po pár přešlapech se s pomocí místních dostáváme na palubu pestře pomalované autobusu, jedoucí do Pollonaruwy. Doprava někdy může nudit, na Srí Lance k tomu ale zaručeně nedojde! Namačkaní mezi místními (jako jediní cizinci jsme neunikli zvědavým pohledům) za doprovodu hlasitých orientálních tónů, které vyřvávaly z improvizovaných repráků, jsme si užívali jedinečných výhledů na Srí Lanskou krajinu. (Divím se, že Laďa po půl roce života v Dubaji z veškeré té zelené nedostal epileptický záchvat :D).

Za 60 rupií (asi 8 Kč) jsme překonali vzdálenost 70 km a vystoupili přesně tam, kde jsme potřebovali. Cestování po Srí Lance (a v JV Asii obecně) je i pro cizince extrémně snadné v tom smyslu, že pokud někdo zpozoruje, že jste turista, okamžitě vám s vidinou přivýdělku nabídne minimálně radu, nejlépe pak svoje služby. Hned u „zastávky“ jsme si za 400 Rupií (56 Kč) pronajali kola, což je nejlepší způsob, jakým rozlehlý komplex starověkých ruin prozkoumat. U vchodu do Pollonaruwy se nachází muzeum, kde si člověk může udělat dobrou představu, jak to tady v dobách největší slávy vypadalo.

Město Pollonaruwa pochází z 11. století a díky své strategické poloze sloužilo jako obranný bod před vpády Indických vojsk. V době největšího rozkvětu zde vznikly rozsáhlé zahrady, velké množství soch Buddhů, paláců a dalších sakrálních i světských staveb. Do roku 1215 byla Pollonaruwa dokonce hlavním městem Cejlonu. Bohužel strategický význam metropole nebyl dostačující, takže byla nakonec opuštěna a královský dvůr se přesunul do města Kandy. Pollonaruwa byla časem zapomenuta a zarostla džunglí, což ji ale na druhou stranu možná uchránilo před rozkladem na stavební materiál nových budov.

Pro úsporu času jsme došlapali až na vzdálený konec města. Uprostřed komplexu, obklopeni starověkými chrámy a stúpami jsme si připadali jako v neprobádaném pralese. Všude pobíhaly nenechavé opice, nejrůznější druhy ptáků a dokonce jsme zahlédli i divoké jeleny a pár malých varanů. Jedním z nejrozšířenějších náboženství na Srí Lance je buddhismus, v jehož duchu byla postavena většina chrámů. Před vstupem do těchto svatyní je vždy nutné sundat si boty, aby nedošlo k zneuctění. Toto pravidlo bylo nutné dodržovat po celou dobu našeho pobytu na ostrově.

Na Lví Skálu

Toho dne jsme měli na plánu návštěvu ještě jednoho místa. Ve městě Sigiriya, nedaleko od Pollonaruwy se nachází unikátní přírodní komplex, Lions Rock. Tento kamenný útvar, vypínající se 200 metrů nad okolní krajinu je na ostrově zcela jedinečný. Mnoho skrytých jeskyní a skalních převisů doplňují po celá staletí budované lidské výtvory, včetně skalních maleb a na vrcholu vybudovaném chrámu.

Štěstí nám přálo, jen co jsme odevzdali kola, projel kolem nás autobus jedoucí směrem, který jsme potřebovali. To se člověk takhle ponoří do svých myšlenek, když najednou místní začnou na něco vzrušeně ukazovat. Koukneme tím směrem a tam SLON, divoký slon, který si to s klidem štrádoval po kraji silnice vypadal, že kolemjedoucím autům nevěnuje nejmenší pozornost. To bylo naše první setkání s tímhle králem místní džungle.

Autobus nás vyhodil nedaleko Sigiriiy,  k cíli jsme se tak museli dopravit tuk – tukem. Co se týče dopravy, jídla a i ubytování je Srí Lanka pro Evropany zemí velmi levou, je to zde ale vykompenzováno vstupy do památek, kdy se ceny liší pro místní (pro ty jsou velmi symbolické) cizinci však zaplatí nemalý poplatek. Pollonaruwa nás vyšla na 30 USD za osobu (asi 700 Kč ) Lion Rock potom na dalších 30 USD. Ale za ty peníze to stojí. Pod Lion rock se rozprostírají vodní zahrady, které člověk jen tak někde jinde nespatří.

Při pohledu na strmé stěny Lion Rock pak může člověk trošku znejistět, samotný výstup ale není tak náročný a asi za 20 minut už jsme stáli pod jejím vrcholem, který střežily obrovské kamenné lví tlapy. (Podle nich dostala skála svůj název). Je s podivem, jak se zde podařilo vybudovat tak kvalitní systém schodů.

Ne sranda, tyhle už se dávno nepoužívají ;). Za dalších 10 minut se doslova vyškrábete až na vrchol. O existenci paláce jsme zde sice žádné důkazy nenašli, patrný byl ale základ budov a výhledy na všude se rozprostírající džungli byly dechberoucí.

Počasí na Srí Lance je velmi proměnlivé a tak nás zde téměř každý den zastihl menší či větší déšť. Nevyhli jsme se mu ani při návštěvě Lion rock, čímž se cesta dolů stala daleko náročnější než cesta na vrchol. Místy to klouzalo tak, že bez zábradlí by byla skála prakticky neschůdná.

Takto pozdě nám nezbývalo, než si sehnat dalšího tuk – tuka, který si řekl docela nekřesťanské peníze, na druhou stranu jsme ale asi panu řidiči byli sympatičtí, páč mě pustil vedle sebe a na chvíli mi přenechal řízení. Mohla jsem si tak vyzkoušet, jaké to je takového tuk –tuka ovládat. Na místo jsme i přes mé řidičské (ne)schopnosti dojeli v pořádku a povím vám, byla to teda pořádná sranda jízda!

16. 6. 2018, Dubai