San Francisco – Kalifornský sen

If you are going to San Francisco, be sure to were flowers in your hair. Znáte tuhle písničku? Před letem do San Francisca jsem si ji pro navození atmosféry pouštěla hned několikrát. Těšila jsem se jako malá. Je to jedno z těch míst, o kterém jste slýchávali jenom z filmů a cestopisů, ale nikdy byste si netroufli tvrdit, že se vám sem jednou opravdu podaří dostat.Na to, že bylo již pozdní jaro, panovala v Kalifornii nezvyklá zima. San Francisco se nachází na nejsevernějším výběžku malého poloostrova. Z východu je obklopen San Franciským zálivem přes který proudí teplý vzduch z Amerického kontinentu, ze západu je potom omýván studenými proudy Atlantského oceánu. Takže i uprostřed léta tady může být nebývale chladno a mlha. Nás ale přivítalo nebe bez mráčku – měli jsme štěstí.

Jak nejlépe prozkoumat jakékoliv město? Nejlépe za pomoci místního, který zná i zákoutí, jenž byste sami nejspíš neobjevili. I když Barbara, která mě a další 4 mé kolegyně vyzvedla na vyjížďku místní tak úplně nebyla. Šlo o Polku, která kdysi dělala přesně to, co teď my, ale 3 roky v Emirates ji stačily a rozhodla se usadit – pro ni v nejlepším městě Spojených států. „Proč si myslíš že je nejlepší?“ Byla hned moje otázka. „Kalifornie je jedním z nejžádanějších míst k životu v celých státech. Kvůli poloze a příjemnému klima. Sedneš do auta a za pár hodin můžeš být v zasněžených horách Colorada. A co ty místní národní parky a nespočet pláží. A taky, mám tady rodinu.“

Jasně. Myslím že chápu :).

Řídit v tomhle městě musí být peklo. Ulice tak úzké, že by se na ně podle mě nevešlo ani kolo, se různě klikatily do nepřirozených úhlů, stoupaly a zase klesaly, až si člověk připadal, jako na horské dráze. I proto je město prošpikováno sítí cable car – tramvají, které jsou pro San Francisco tak typické, a umožňují relativně snadný pohyb v kopcovitém terénu. „Na pravo vidíte radnici, co na první pohled hodně připomíná Town Hall ve Washingtonu. A vdávala se tady Marylin Monroe…kéž bych mohla říct totéž“. Prohodila Barbara. Jedna část města byla doslova ověnčena záplavou duhových vlajek. V San Franciscu je velká komunita gayů, kteří svou orientaci hlásí zcela otevřeně a za několika málo dnů se měl konat obří pochod.

První zastávka – Lombard street. Je snad jednou z nejslavnějších ulic na světě. Asi netřeba vysvětlovat proč.

Tahle křivolaká jednosměrka se klikatí ve zcela nepochopitelných úhlech a díky své jedinečnosti se stává fotografovaným cílem mnoha turistů. Hlavně těch Asijských. „Nevadí lidem, co tu žijí že se tady denně tvoří fronty turistů jako na Mona Lisu? Prohodila jsem k Barbaře...mm, já myslím že si spíš užívají tu pozornost. Projet touhle ulicí musí být vrcholem řidičského umění a Barbara ho zvládla na jedničku.

Co nesmí chybět v žádné návštěvě San Francisca je zastávka v Pier 39 a Fishermans Warf, kterému se také přezdívá „Malá Itálie“. Už z dálky vás svým řevem přivítají jeho obyvatelé, hejna lachtanů. Ti si umí rozvalení na obřích bójích dosyta užívat slunečních paprsků, a taky si rozdováděně hrát ve vlnách. Na dohled z přístavu se uprostřed zálivů tyčí nejslavnější věznice. Kdo by neznal Alcatraz – svého času místo, z něž nebylo úniku a tak sem shlukli nejobávanější kriminálníky z celé Ameriky. Dnes už se celami prohání jen zbloudilý vítr a hejna turistů. V přístavu jde strávit pěkný čas, místo je vybaveno množstvím malých obchůdků se suvenýry, restauracemi a dokonce kolotoči, což ocení hlavně malí návštěvníci.

Co se v tomto městě hodně opomíjí, ale rozhodně stojí za návštěvu je Palace of Fine Arts. Tento malý park, jehož středu dominuje komplex anticky vypadajících staveb je poslední zůstávající stukturou z Panama Pacific Exposition – výstavy, jenž byla v roce 1915 uspořádána k oslavě dokončení Panamského průplavu.

I když jsme pro obdivování tohoto místa měli vyhrazenou jen chvilku, Barbara nás vyzývala, abychom si nic nenechávaly v autě. I když nádherné, není San Francisco zrovna nejbezpečnějším místem na světě. I pár minut nepřítomnosti a zapomenutá taška na zadní sedačce může být dostatečným lákadlem pro zloděje. Krádeže jsou tady na denním pořádku. Že iluze dokonalého místa k životu nebude až tak růžová dokládalo i množství bezdomovců, na které jsme bohužel naráželi doslova na každém rohu. Vláda se jim zde sice snaží pomoci, garantuje jim zdravotní péči a dokonce a příděly stravy zdarma, problémy těchto skupin jsou ale daleko komplexnější a pro většinu z nich je téměř nemožné vymanit se z bludného kruhu chudoby. A že život v jednom z nejžádanějších měst celé Ameriky může vyjít pěkně draho. Klasické nájmy za menší byt se pohybují klidně kolem 3000 dolarů měsíčně (skoro 70 000 Kč).

Co se při zmínce o San Franciscu zaručeně vybaví každému je…

Golden Gate Bridge. Tento červeně nachově zářící ocelový gigant spojuje město s odlehlejšími usedlostmi na severu a se svou délkou téměř dvou mílí byl ve své době nejdelším závěsným mostem. Díky chodníkům je možné ho překonat také pěšky nebo na kole. My to v autě za doprovodu „Californication“ od Red Hot Chilli Pappers, kteří vyhrávali z rádia a s větrem ve vlasech stihli za pár minut. Ale i těch pár minut se mi asi navždycky vryje do paměti. 🙂

Most je možné obdivovat hned z několika vyhlídkových míst a Barbara nás vzala na většinu z nich. Asi nejlepším byl výhled z nejvyššího místa z vrcholku hory, ze které se nám skýtal výhled jak na celé město v zálivu tak i na otevřený oceán, který, jako by nebral konce tak i na divoké Kalifornské pobřeží, kde ostré útesy přímým pádem končily v rozbouřené vodě.

Ještě v první polovině 19.století byla Kalifornie součástí Mexika a tak mnoho míst v San Francisku i v jeho nejbližším okolí nese původně španělské názvy, jako například „Sausalito“, což je malé městečko, oddělené od San Francisca zálivem. Zde nám Barbara ukázala jednu raritu, jestli ne na světě tak ve Spojených státech minimálně. Osadu, jehož obyvatelé žijí zcela výlučně v houseboatech. Loďky si lidé tak dokonale přizpůsobili svým potřebám, že kdyby nestály na vodě, člověk by si je snadno zaměnil s běžnými domky. Jako bych se ocitla v nějakém pohádkovém světě, s otevřenou pusou jsem obdivovala příbytky, které hrály všemi barvami a byly vyzdobené množstvím květin a uvažovala, jak se tady jejich obyvatelům asi žije.

Přes záliv zpět do víru velkoměsta. Kde by se nám na San Francisco naskytl nejlepší pohled? Přece z Twin Peaks – tyto dva neobydlené vrcholky sice nejsou nejvyššími v okolí, ale díky snadnému přístupu jsou těmi nejvyužívanějšími. Původní obyvatelé jim dali příhodnou přezdívku „Los pechos de la Chola“ neboli „Prsa indiánské panny“. Dokonce i v teplých dnech se přes vrcholky prohání ledový vítr. Teplé oblečení doporučeno! Takhle z výšky působilo jinak kopcovité město téměř jako placka.

Když člověku vyhládne, kde by se najedl lépe než v jednom z množství bister, kaféček a restaurací Haight-Ashbury. Čtvrť je známá především díky komunitám hippie, které ji v 60 letech přeměnily k obrazu svému. Výzdoby a vůbec celkový nádech obchodů i malby na zdech dávaly tušit, že právě v této části města se květinové děti zdržovaly nejvíce. Atmosféru dokreslovala vůně marihuany, linoucí se uličkami. Pěstování téhle kytky je zde jako v jednom z mála státech legální.

Při projížďce městem vás na první pohled zaujmou stavby, pro San Francisco tak typické, které na první pohled působí jako zvětšené domečky pro panenky. Říká se jim „painted ladies“, a původ mají ve Viktoriánském stylu. Poznáte je na první pohled, jejich barevné malované fasády a typický tvar jsou s ničím nezaměnitelné. Jak asi vypadají uvnitř?! „Kolik tak můžou stát?“ obrátila jsem se k Barbaře…mmm, tak 3 miliony dolarů.“ WOW…..tak co, kdo se stěhuje? 😉

10. 7. 2017, Dubaj, UAE