-
Prodloužené léto na Krétě
Kdo si myslí, že jedinou podobou pro naši ideální dovolenou je výlet do hor, hodně by se plet. Jednou za čas ani my neodoláme volání vln a teplého mořského klimatu. Je ale fakt, že celodenní polehávání na jedné a té samé pláži by nás asi hodně brzo přestalo bavit. Proto jsme se rozhodli prodloužit si loňské léto výletem na Krétu, která je jako stvořená pro to, nechat se prozkoumat zpoza volantu. Letenky z Vídně byly na září za docela slušnou cenu, a tak nebylo moc dlouho o čem přemýšlet. Příjezd do Heraklionu, Rhetymno Naši předem souhlasili, že nám na 10 dní pohlídají dítě, i když Leia by si určitě slanou vodu…
-
Făgăraș – hory opravdu deštivé
V době, kdy je člověk na kost promoklý a nevrlý z vyčerpání, je pomyšlení na suché oblečení a vyhřátou postel tím největším nakopávákem, co vás jisto jistě dotlačí k cíli. Po znovu shledání s autíčkem tak první věcí, kterou uděláme (samozřejmě hned po výměně vlhkých ponožek) je zamluvení si ubytování na dnešní noc. Město Hateg není ničím závratně zajímavé, máme ho ale po cestě k naší druhé hlavní zastávce v Rumunsku, takže volba je jasná. Člověk by neřekl že takový kousek na východ budeme mít problém se základními úkony, jako je zprovoznění sprchy či zamčení dveří. Nikdy nepodceňujte mravy jiného kraje! Po několika dnech diety, sestávající z ovesných vloček a sójového granulátu bereme místní pekárny útokem a…
-
Do Rumunských Karpat
Na to, že se za moment máme vydat na zhruba dvanáctihodinovou pouť do země Draculovy, toho ze seznamu zbývá ještě mnoho udělat. Leiu jsme z tohoto výletu vynechali a už před dvěma dny ji odvezli na prázdniny k našim. Sbaleni jsme tak na půl, jelikož ale jedeme autem, tolik to nevadí, a tak vše potřebné bez většího ladu a skladu házíme do cestovek. Poučila jsem se z nedávného výletu do Tater, kdy jsem se pod tíhou přeplněné krosny málem zhroutila a obsah zavazadla tak zredukovala na nezbytné minimum. Do tašek úhledně skládám sáčky s předem připraveným jídlem na treky. Omezíme tak čas přípravy snídaní a večeří v divočině i množství odpadu, co s sebou budeme muset…
-
Ne až tak Nízké Tatry
Už je to rok a půl co jsme se vrátili z Chile a od té doby nepřekročili hranice rodné hroudy. Covid a léta strávená mimo ČR způsobily, že jsme ani necítili potřebu vydávat se do Sluncem zalitých dálek. I pro to s expanzí začínáme pozvolna a na první post-covidový výlet se vydáváme k našim bratom z východu, což by kdejaký hnidopich zahraničím jistě ani nenazval. Je to už taková doba, že ani nevím, jak si sbalit batoh. K mé obraně si dovolím podotknout, že mi Ježíšek loňské Vánoce nadělil krosnu novou, oproti její předchůdkyni asi o dvacet kapes promakanější, takže se nikdo nemůže divit, když najednou tápu, kam s čím. Zmateně pobíhám po bytě, jak mě postupně…
-
Vracíme se
Čtvrtek 26.11. Neklidně přešlapuju na chodníku. Žaludek mám nervozitou sevřený, hlavně kvůli Leii. Je tolik věcí, co by se mohlo pokazit…S veškerými zavazadly i Leiou bezpečně uloženou v boxu už čekáme na předem objednaného taxíka. Voda v miskách, které jsme dali přes noc do mrazáku se na letním slunci pomalu rozpouští. Snad jí vydrží…a snad teplota nepřesáhne 30 stupňů. To bychom dneska cestovali tak leda prstem po mapě. Je 9, ale odlet máme až za víc jak 4 hodiny. Bylo moudré objednat nadstandartně velký Uber-x. Cesta na letiště je rychlá, hustota dopravy minimální a za 20 minut po dálnici vjíždíme na letiště Arturo Merino Benítez. O to dýl ale pánu…
-
Co ještě ještě zařídit…
Zítra už dorazíme do Santiaga a dnešní noc je tak tou poslední, kterou strávíme v našem střeším stanu. Bude mi chybět. Byl pohodlný a probudili jsme se v něm do tolika nádherných, nových míst. Ráno provedeme konečnou generálku. Vymeteme stan od všech Leiných chlupů a celkově ho dáme co nejvíce do pucu, aby se případnému kupci líbil – pokud by se nám mělo podařilo nějakého najít. Už několik týdnů jsme Sanchu nabízeli k prodeji na nejrůznějších platformách a facebookových skupinách. Moc cestovatelů, kteří ale zrovna poptávali auto se stanem v těchto dobách nebylo. Pomalu jsme se smiřovali s variantou Sanchu nechat u SUZI – společnosti, která nám ho na počátku…
-
Loučení s Andami
Jak uhrančivé umí hvězdy v Chile být jsme si užívali ještě dlouho do noci. Tak jasnou oblohu už možná nikdy neuvidíme. Následujícího rána už se totiž přesouváme na západ do Sereny – největšího města této oblasti. Působí to tu přívětivě, jako bychom se ocitli někde ve Španělsku před padesáti lety. V nejkrásnějších budovách vystavěných v koloniálním stylu sídlí důležité instituce, především banky. Jednu musíme navštívit i my, neboť množství hotovosti kleslo pod mrazivou hranici 10 000 pesos. Před vstupem se tvoří kolona jak na koncert Rolling Stones. Milý pán policista, který ale gringos pozná už z dálky, mě uvede k bankomatu a po celou dobu výběru mi dělá čestnou stráž.…
-
Valle Elqui
Nikdo nás nepřepadl ani neokradl. Popravdě to byla jedna z nejklidnějších nocí, co jsme za poslední dobu zažili. Než vyjedeme zpět do Valparaísa vyzvednout Leinu cestovní klícku, ještě zkouším volat na Iberii – špěnělskou národní leteckou společnost, která nás má dostat ze Santiaga do Madridu. Kvůli zrušenému letu do Prahy s ČSA jsme se rozhodli koupit letenku jinou – z Madridu do Vídně také s Ibérií. Potíž byla v tom, že na přestup v Madridu budeme mít jen necelé dvě hodiny, hodně šibeniční čas. Neměli jsme ale moc na vybranou, nabídka spojů je pořád hodně omezená. Pokud by Iberia svolila k tomu, že nám obě letenky propojí pod jedno rezervační…
-
Až do Valparaísa
Zatím ani nevíme, kam přesně pojedeme. V Cuncu uděláme menší zásoby na cestu a vezmeme Leiu k veterináři, jelikož ji chybí poslední dávka sextuple vakcíny, se kterou jsme začali v Calafate. Veterinář, jehož pracovna připomínala spíš vetešnictví než kliniku si vzal Leiu s sebou někam dozadu a s ledabylým ujištěním mě vyzval ať vyčkám. Leia na mě jen vyčítavě hleděla vykulenýma očima, když ji muž bral neznámo kam. Hold budeme muse místnímu systému důvěřovat. A chtě nechtě se budeme muset zastavit ještě v Temucu – hlavním městě provincie. Pokazila se nám vzpěra v kufru auta, takže se samovolně zavírá. Nemáme rádi velká města. Vždy když potřebujeme sehnat jednu konkrétní věc,…
-
Život na farmě 3 – Nic není napořád
Dnes je poslední den, kdy nám platí chilské občanky, a tak je David tak hodný a zajede s námi do Cunca na Registro Civil, kde si obnovíme prošlé papíry. Nový Padrón s Laďovým jménem – neboli doklad o vlastnictví auta máme vyřízený do pár minut, stačí jen zaplatit poplatek 1500 pesos. Už jen zbývá uhradit permiso de circulación – silniční daň, ta se ale vyřizuje na jiném úřadě na municipalidad. No a nebylo by to Chile a nebyli bychom to my, aby se něco nepřimanulo. Přímo před očima nám projede náklaďák, který je očividně moc vysoký na to, aby zvládl projet pod elektrickým vedením, co visí přes silnici. Náklaďák si…
